1. 

Osobě vybírající finanční prostředky pro údajnou teroristickou organizaci potenciálně hrozí vězení v členském státě Evropské unie. Tato osoba zpochybňuje platnost vnitrostátních právních předpisů, z jejichž porušení je obviněna, z důvodu, že unijní nástroje, které provádějí, byly podle jeho názoru přijaty bez náležitého odůvodnění. Není to poprvé, kdy se odůvodnění „zařazení“ údajných teroristických skupin „na seznam“ dostalo pod drobnohled. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce tuto otázku podrobuje novému přezkumu.

2. 

Landgericht Saarbrücken (zemský soud v Saarbrückenu, Německo) požaduje od Soudního dvoru rozhodnutí týkající se platnosti některých unijních aktů ponechávajících zařazení organizace známé jako Liberation Tigers of Tamil Eelam (Tygři osvobození tamilského Ílamu, dále jen „LTTE“) na seznamu osob, skupin a subjektů, na který odkazuje nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu ( 2 ). Žádost byla podána v trestním řízení vedeném proti K. P. (dále jen „obžalovaný“). V průběhu řízení vedeného před Soudním dvorem K. P. vznesl další otázku týkající přiměřenosti odůvodnění původního rozhodnutí Rady, které zařadilo organizaci LTTE na seznam zakázaných organizací, a otázku, zda má tato skutečnost nějaký dopad na legalitu následných unijních aktů označených předkládajícím soudem v předkládacím rozhodnutí.

3.

Dne 28. září 2001 přijala Rada bezpečnosti OSN v reakci na teroristické útoky spáchané dne 11. září 2001 v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii rezoluci 1373 (2001) ( 3 ) [dále jen „rezoluce 1373 (2001)“], a to na základě kapitoly VII Charty Organizace spojených národů. Preambule této rezoluce potvrzuje „nezbytnost bojovat všemi prostředky, v souladu s Chartou Organizace spojených národů, proti hrozbám mezinárodnímu míru a bezpečnosti vyvolaným teroristickými činy“. V bodě 5 se uvádí, že „jednání, metody a praktiky terorismu jsou v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů […] a úmyslné financování, plánování a podněcování teroristických činů je rovněž v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů“.

4.

Rezoluce 1373 (2001) nestanoví seznam subjektů nebo osob, na které se vztahují opatření k boji proti teroristickým činům.

5.

Dne 27. prosince 2001 přijala Rada Evropské unie společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu ( 4 ).

6.

Odůvodnění společného postoje 2001/931 obsahuje následující prohlášení: Evropská rada prohlásila, že terorismus je skutečnou výzvou pro svět a pro Evropu a že boj proti terorismu bude prioritním cílem Evropské unie; Rada bezpečnosti Organizace spojených národů přijala rezoluci 1373 (2001), ve které stanovila rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména pro boj proti financování terorismu; Evropská unie by měla přijmout další opatření k provedení uvedené rezoluce ( 5 ).

7.

Článek 1 odst. 1 společného postoje 2001/931 mimo jiné stanoví, že se toto opatření vztahuje na osoby, skupiny a subjekty, které jsou zapojeny do teroristických činů a jejichž seznam je uveden v příloze. Podle čl. 1 odst. 2 se „osobami, skupinami a subjekty zapojenými do teroristických činů“ rozumějí

8.

Článek 1 odst. 3 stanoví, že „teroristickým činem“ se rozumí „některé z následujících úmyslných jednání, které může vzhledem ke své povaze nebo souvislostem závažně poškodit zemi nebo mezinárodní organizaci, definované jako trestný čin podle vnitrostátních právních předpisů, bylo-li spácháno s cílem […]

iii) závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země nebo mezinárodní organizace […] k) účast na činnostech teroristické skupiny, například dodáváním informací nebo materiálních zdrojů nebo financováním jejích činností jakýmkoli způsobem s vědomím skutečnosti, že taková účast přispěje k trestné činnosti skupiny.“

9.

Článek 1 odst. 4 stanoví, že „seznam uvedený v příloze je vypracován na základě přesných informací nebo materiálů v příslušném spisu, ze kterých vyplývá, že příslušný orgán přijal na základě závažných a věrohodných důkazů nebo stop rozhodnutí ve vztahu k dotyčným osobám, skupinám a subjektům, které se týká zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání za teroristický čin, pokus o spáchání teroristického činu, účast na něm nebo napomáhání k jeho spáchání nebo odsouzení za takové činy […] Pro účely tohoto odstavce se,příslušným orgánem‘ rozumí justiční orgán, nebo pokud justiční orgány nemají pravomoc v oblasti, které se týká tento odstavec, rovnocenný příslušný orgán v této oblasti.“

10.

Článek 1 odst. 6 stanoví, že „jména osob a subjektů na seznamu uvedeném v příloze se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu“.

11.

Podle článku 3 společného postoje 2001/931 Evropská unie „v mezích pravomocí, které [jí] byly svěřeny Smlouvou o založení Evropského společenství, zajistí, aby finanční prostředky, finanční majetek nebo hospodářské zdroje nebo finanční nebo jiné související služby nebyly přímo ani nepřímo zpřístupněny ve prospěch osob, skupin a subjektů uvedených v příloze“.

12.

Ke společnému postoji 2001/931 je připojen seznam nazvaný „První seznam osob, skupin a subjektů uvedených v článku 1 […]“. Organizace LTTE není na tomto seznamu uvedena. Tato příloha byla mnohokrát revidována. Následně byla nahrazena společným postojem Rady 2006/380/SZBP ze dne 29. května 2006, kterým se aktualizuje společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu a zrušuje společný postoj 2006/231/SZBP ( 6 ). V příloze ke společnému postoji 2006/380 byla organizace LTTE na seznam zařazena poprvé ( 7 ).

13.

V odůvodnění nařízení č. 2580/2001 jsou učiněna následující prohlášení:

14.

Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 2580/2001 se „ ‚finančními prostředky a jinými finančními a hospodářskými zdroji‘ rozumí majetek všeho druhu, hmotný i nehmotný, movitý i nemovitý, bez ohledu na způsob jeho získání […]“. Článek 1 odst. 4 uvádí, že definice „teroristického činu“ je stejná jako definice uvedená v čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.

15.

Článek 2 stanoví:

„1.   Pokud není podle článků 5 a 6 povoleno jinak,

2.   Pokud není v článcích 5 a 6 povoleno jinak, zakazuje se poskytovat finanční služby fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.

3.   Rada jednomyslně vypracuje, přezkoumává a mění seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje toto nařízení, v souladu s čl. 1 odst. 4, 5 a 6 společného postoje 2001/931/SZBP [dále jen,seznam podle čl. 2 odst. 3‘]; tento seznam obsahuje

16.

Článek 1 rozhodnutí Rady 2006/379/ES ( 9 ) zařadil organizaci LTTE poprvé na seznam podle čl. 2 odst. 3 (dále jen „původní rozhodnutí o zařazení“) ( 10 ).

17.

Toto zařazení na seznam bylo zachováno na základě rozhodnutí Rady 2007/445/ES ( 11 ). V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že všem osobám, skupinám a subjektům, u nichž to bylo prakticky možné, poskytla Rada odůvodnění, v nichž vysvětlila, z jakých důvodů byly zařazeny na seznam mimo jiné v rozhodnutí 2006/379 ( 12 ). V Úředním věstníku Evropské unie bylo zveřejněno oznámení, v němž byly dotyčné osoby informovány, že je Rada zamýšlí ponechat na seznamu podle čl. 2 odst. 3. Tyto osoby byly taktéž informovány, že mají možnost požádat Radu o odůvodnění pro jejich zařazení na seznam ( 13 ). Rada poslala organizaci LTTE dopis ze dne 29. června 2007, ke kterému připojila odůvodnění, v němž vysvětlila důvody pro rozhodnutí ponechat tuto organizaci na seznamu podle čl. 2 odst. 3.

18.

Zařazení organizace LTTE na seznam podle čl. 2 odst. 3 bylo nadále zachováno na základě níže uvedených následných aktů ( 14 ): Rozhodnutí Rady 2007/868/ES ( 15 ); rozhodnutí Rady 2008/583/ES ( 16 ); rozhodnutí Rady 2009/62/ES ( 17 ); a nařízení Rady (ES) č. 501/2009 ( 18 ).

19.

U každého z těchto aktů se Rada držela postupu, který zavedla, když rozhodla o ponechání organizace LTTE na seznamu v rozhodnutí 2007/445. Rada tedy v Úředním věstníku Evropské unie zveřejnila oznámení, že zamýšlí ponechat zařazení na seznam, předtím, než byl akt přijat a zaslala sdělení obsahující důvody pro znovuzařazení na seznam, jakmile byl dotčený akt přijat.

20.

Außenwirtschaftsgesetz (zákon o zahraničním obchodu a platbách, dále jen „AWG“), který platil mezi lety 2006 a 2009 zakazoval převod peněžních příspěvků zakázaným organizacím, jako je organizace LTTE. Porušení zákazu vývozu, prodeje, dodání, zpřístupnění, předání, poskytování služeb, investování a podpory nebo zákazu obcházení tohoto zákazu stanoveného v právním předpisu „Evropského Společenství“, který slouží k provedení sankčního opatření hospodářské povahy přijatého Radou Evropské unie v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, může mít v zásadě za následek uložení trestu odnětí svobody ( 19 ).

21.

Na základě obžaloby Staatsanwaltschaft Saarbrücken (státní zastupitelství v Saarbrückenu, Německo) ze dne 12. března 2015 proběhlo před předkládajícím soudem hlavní líčení proti K. P. V tomto řízení státní zástupce tvrdil, že v období od 22. srpna 2007 do 27. listopadu 2009 K. P. tím, že zpřístupňoval finanční prostředky organizaci LTTE, porušil přímo použitelný zákaz stanovený v právním předpisu Evropské unie, který provádí sankční opatření hospodářské povahy přijaté Radou Evropské unie v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tvrdil také, že mezi lety 2007 a 2009 byl K. P. oblastním vedoucím organizace Tamil Coordination Committee (tamilská koordinační komise, dále jen „TCC“) pro obvod „spolková země Sársko“, která z pověření organizace LTTE vybírala od Tamilů žijících v Německu peněžní příspěvky, které byly následně převáděny na Srí Lanku a tam byly používány organizací LTTE k financování vojenského boje proti centrální vládě. Státní zástupce tvrdil, že K. P. byl součástí hierarchie organizace, byl zodpovědný za dohled nad podřízenými oblastními vedoucími a dalšími osobami, které v dané oblasti vykonávaly činnosti jako výběrčí příspěvků, a sám přímo podléhal národním vedoucím organizace TCC pro Německo.

22.

Bylo uvedeno, že po obdržení finančních prostředků vybraných osobami v jeho oblasti, které mu byly podřízeny, převáděl K. P. tyto finanční prostředky nejméně jednou měsíčně po vydání příslušného potvrzení o daru organizaci TCC, a že tyto finanční prostředky byly následně převáděny organizaci LTTE na Srí Lance. Konkrétně bylo uvedeno, že v období od 11. srpna 2007 do 27. listopadu 2009 (dále jen „rozhodná doba“) K. P. obdržel peněžité příspěvky ve 43 různých případech v celkové výši 69385 eur a převáděl je dále organizaci TCC, přičemž si byl vědom toho a také zamýšlel, aby byly tyto finanční prostředky převedeny na Srí Lanku a tam použity k financování cílů organizace LTTE. K. P. si byl údajně vědom toho, že organizace LTTE byla Radou Evropské unie zařazena na seznam skupin, na které se vztahuje nařízení č. 2580/2001 a že tedy existovalo embargo, a že tudíž výběr a převod takových peněžitých příspěvků na Srí Lanku, jakož i každá jiná finanční a materiální podpora organizace LTTE, byly trestným činem.

23.

Na hlavním líčení konaném dne 1. července 2015 obhájce K. P. napadl legalitu dotčených unijních aktů, které zařadily organizaci LTTE na seznam zakázaných organizací podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 od 28. června 2007. Tato námitka byla založena na dvou důvodech.

24.

Zaprvé obhájce K. P. odkázal analogicky na věc E. a F ( 20 ). Soudní dvůr zde rozhodl, že zařazení organizace Devrimci Halk Kurtulus Partisi-Cephesi (DHKP-C) na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 byl neplatné, a proto nemohlo být právním základem pro odsouzení v trestním řízení souvisejícím s údajným porušením uvedeného nařízení. Bylo tomu tak proto, že Rada neodůvodnila původní rozhodnutí zařazující DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 a ani řadu následujících rozhodnutí o opětovném zařazení. Soudní dvůr uvedl, že zatímco rozhodnutí 2007/445 (které opět zařadilo DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3) bylo samo o sobě přijato s odůvodněním, všechna další opatření, včetně původního zařazení na seznam, byla neplatná, protože nebyla odůvodněna. Kromě toho, že DHKP-C nebyly poskytnuty „informace nezbytné k ověření opodstatněnosti zařazení DHKP-C na seznam […] v období před 29. červnem 2007“, „zařazení na seznam bylo stiženo vadou nedostatku odůvodnění“, protože „může znemožnit dostatečný soudní přezkum legality tohoto zařazení po meritorní stránce“ ( 21 ).

25.

Zadruhé ve věci LTTE v. Komise ( 22 ) Tribunál zrušil řadu unijních aktů, které se vztahovaly na období od ledna 2011 do října 2014 ( 23 ) v tom rozsahu, v jakém se týkaly organizace LTTE. Obhájce K. P. tvrdil, že z odůvodnění uvedeného rozsudku nutně vyplývá, že unijní akty dotčené v projednávané věci musí být také v každém případě považovány za neplatné v rozsahu, v jakém se týkaly organizace LTTE.

26.

Vzhledem k tomu, že trestní řízení vedené proti K. P. může být úspěšné pouze tehdy, jestliže jsou dotčené unijní akty platné, předkládající soud klade následující otázku:

„Je zařazení organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (Liberation Tigers of Tamil Eelam; dále jen ‚LTTE‘) na seznam podle čl. 2 odst. 3 [nařízení č. 2580/2001] v období od 11. srpna 2007 do 27. listopadu 2009 včetně, a to zejména na základě rozhodnutí Rady 2007/445/ES ze dne 28. června 2007, 2007/868/ES ze dne 20. prosince 2007 (v jeho opravném znění z téhož dne), 2008/583/ES ze dne 15. července 2008, 2009/62/ES ze dne 26. ledna 2009 a nařízení Rady (ES) č. 501/2009 ze dne 15. června 2009 neplatné?“

27.

Rada i Komise předložily písemná vyjádření. K. P. následně podal žádost o ústní jednání, která obsahovala písemné vyjádření k předběžné otázce, a také výslovně vznesl otázku týkající se platnosti původního rozhodnutí o zařazení na seznam. V souladu s čl. 62 odst. 2 Jednacího řádu Soudního dvora jsem proto vyzvala zúčastněné strany, aby se na ústním jednání vyjádřily ke dvěma otázkám. Těmito otázkami jsou: i) zda by měl Soudní dvůr rovněž posoudit tvrzenou neplatnost původního rozhodnutí o zařazení na seznam a ii) v případě kladné odpovědi, pokud by toto původní opatření bylo prohlášeno za neplatné, jaký dopad (pokud vůbec nějaký) by tato neplatnost měla na platnost následných opatření (konkrétně dotčených unijních aktů).

28.

K. P., Rada a Komise přednesli ústní vyjádření a odpověděli na otázky položené na jednání konaném dne 12. září 2018.

29.

Jestliže žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zpochybňuje platnost unijního opatření, je nezbytné se dotázat, zda zúčastněná strana, která vznesla tuto otázku před vnitrostátním soudem, měla „bez jakýchkoliv pochyb“ aktivní legitimaci k napadení zákonnosti takového opatření přímo podle článku 263 SFEU. Pokud ano, nemohla by nyní napadnout platnost téhož opatření prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU ( 24 ).

30.

V tomto případě je podle všeho zřejmé, že K. P. nemohl„bez jakýchkoliv pochyb“ splnit dvojí požadavek, a to že by byl osobně a bezprostředně dotčen. Předkládací rozhodnutí popisuje roli K. P. jako „oblastního vedoucího organizace“, součást „přísně hierarchicky vytvořené organizační struktury, dohlížející na jemu podřízené oblastní vedoucí a další osoby, které v dané oblasti vykonávaly činnosti jako výběrčí příspěvků, a sám přímo podléhal národním vedoucím organizace pro Německo“. Z těchto skutečností jednoznačně vyplývá, že K. P. nemohl být schopen prokázat, že by byl osobně dotčen, aby tak překonal zvláště vysokou mez použitelnou v té době ( 25 ). Nic navíc nenaznačuje, že by K. P. měl možnost (kterou však nevyužil) napadnout opatření přímo jako zástupce organizace LTTE ( 26 ).

31.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy přípustná.

32.

Ve své jediné otázce se předkládající soud táže na platnost dotčených unijních aktů. Každý z těchto aktů se týká opětovného zařazení organizace LTTE na seznam.

33.

Ve svých písemných vyjádřeních však obhájce K. P. znovu opakuje argumenty, které podle předkládacího rozhodnutí již vznesl jménem svého klienta v trestním řízení před předkládajícím soudem. Tvrdil tedy, že i) původní rozhodnutí o zařazení na seznam je neplatné z důvodu chybějícího odůvodnění; a že ii) z rozsudku ve věci E a F ( 27 ) vyplývá, že jakákoliv rozhodnutí o opětovném zařazení na seznam, která byla vydána po přijetí původního rozhodnutí o zařazení na seznam bez odůvodnění, jsou také neplatná (údajný „dominový efekt“). Podstatou tohoto argumentu je, že rozhodnutí o opětovném zařazení na seznam, jako jsou dotčené unijní akty, jsou „v zásadě prodloužením původního zařazení na seznam“ ( 28 ). K. P. také tvrdil, že nemohl napadnout původní rozhodnutí o zařazení na seznam v rozhodné době (což je, jak jsem uvedla výše v bodě 30, pravděpodobně správně) a že tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce mu nyní tuto příležitost poskytuje.

34.

Z následujících důvodů však nemám za to, že by se měl Soudní dvůr v tomto řízení zabývat otázkou platnosti původního rozhodnutí o zařazení na seznam.

35.

Zaprvé a především, předkládající soud nezahrnul toto rozhodnutí do své předběžné otázky položené Soudnímu dvoru. Neuvedl ani podrobné argumenty nebo relevantní související informace, aby byl v tomto ohledu Soudnímu dvoru nápomocen. V důsledku toho Soudní dvůr nemá podklady nezbytné k tomu, aby mohl provést náležitý přezkum procesní nebo hmotněprávní platnosti nařízení č. 2580/2001.

36.

Zadruhé, kdyby Soudní dvůr provedl takové posouzení z moci úřední, nerespektoval by práva dotčených členských států a orgánů, které podle čl. 23 odst. 2 Statutu Soudního dvora mohou podat vyjádření k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Přestože předkládací rozhodnutí skutečně uvádí argumenty vznesené obhájcem K. P. na hlavním líčení, neobsahuje ani přímou otázku ohledně platnosti původního rozhodnutí o zařazení na seznam, ani podklady nezbytné k tomu, aby se Soudní dvůr mohl zabývat se touto otázkou. Rada a Komise na jednání potvrdily, že se ve svých vyjádřeních nezabývaly touto otázkou, protože neměly za to, že by předkládací rozhodnutí tuto otázku vzneslo. Přestože tedy řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU poskytuje možnost zúčastněným stranám, jako je K. P., aby vznesly takovou otázku dodatečně, jestliže ji předkládací rozhodnutí nezmiňuje nebo je v tomto smyslu žádost nejednoznačná, Soudní dvůr se jí nemůže zabývat z moci úřední. Pokud by tak učinil, zbavil by další zúčastněné strany jejich práva na obhajobu.

37.

Zatřetí výchozím bodem pro přezkum platnosti jakéhokoliv unijního opatření je posoudit je z věcného hlediska. V tomto ohledu je třeba zmínit, že původní rozhodnutí o zařazení na seznam a dotčené unijní akty jsou samostatnými právními opatřeními přijatými na základě různých právních základů (čl. 1 odst. 4, respektive čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931) a uplatňujícími odlišná právní kritéria. Navíc, přestože Soudní dvůr ve věci LTTE uvedl, že rozhodnutí o opětovném zařazení na seznam je v zásadě prodloužením původního rozhodnutí o zařazení na seznam, tato dvě rozhodnutí spolu nejsou tak právně provázaná, že by neplatnost dřívějšího rozhodnutí automaticky zpochybnila platnost pozdějšího rozhodnutí. Naopak se mi zdá, že zde existuje hierarchie opatření. Prvním (a nejdůležitějším krokem) v době vydání původního rozhodnutí o zařazení na seznam je ověřit existenci přiměřeného a relevantního rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 ( 29 ). Naopak rozhodnutí obnovit původní zařazení na seznam nevyžaduje opětovné ověření tohoto rozhodnutí ( 30 ). V době opětovného zařazení musí Rada pouze prokázat, že představované riziko je „stejné“, jako riziko prokázané v době původního zařazení na seznam ( 31 ). Původní rozhodnutí o zařazení na seznam a dotčené unijní akty jsou proto podle mého názoru zjevně samostatnými a nezávislými právními akty. Z toho vyplývá, že Soudní dvůr nemá automaticky povinnost přezkoumat původní rozhodnutí o zařazení na seznam, které zařazuje danou osobu nebo skupinu na seznam podle čl. 2 odst. 3, pokaždé když je napadeno rozhodnutí o opětovném zařazení.

38.

Vzhledem k výše uvedenému nevylučuji možnost, že může být vhodné, aby Soudní dvůr posoudil otázku, zda původní zařazení na seznam bylo z věcného hlediska neplatné, s odpovídajícím dopadem na rozhodnutí o opětovném zařazení přijatá posléze, ale pouze pokud to bude výslovně požadováno. Rada na jednání uznala, že (například) kdyby se rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu týkalo nesplnění povinnosti projít technickou kontrolou vozidla vlastněného organizací LTTE, nemohlo by to odůvodnit přijetí původního rozhodnutí o zařazení na seznam ze strany Rady. Právním důsledkem by pak bylo, že následná opatření o opětovném zařazení by byla zpochybněna. O takovou situaci se však v tomto případě podle všeho nejedná.

39.

V řízení před vnitrostátním soudem a v řízení před Soudním dvorem se obhájce K. P. ve značné míře opíral o rozhodnutí Soudního dvora ve věci E a F, kdy na základě analogie uváděl, že vady v původním rozhodnutí o zařazení organizace LTTE na seznam (rozhodnutí 2006/379) způsobily takový „dominový efekt“, že všechna následná rozhodnutí ponechávající organizaci LTTE na seznamu podle čl. 2 odst. 3 by měla být prohlášena za neplatná. Je však zřejmé, že skutkové okolnosti, které nastaly ve věci E a F, jsou velmi odlišné od skutkových okolností, které nastaly v projednávané věci ( 32 ).

40.

Je třeba připomenout, že ve věci E a F nebylo uvedeno žádné odůvodnění o zařazení DHKP-C na seznam, a to ani u původního zařazení na seznam, ani u žádného rozhodnutí ze série rozhodnutí o opětovném zařazení poté. Odůvodnění bylo poprvé poskytnuto ve vztahu k rozhodnutí 2007/445, ale k tomu došlo příliš pozdě na to, aby to ochránilo předchozí řetězec unijních opatření před jejich prohlášením za neplatná v tom rozsahu, v jakém zařazovala uvedenou organizaci na seznam ( 33 ).

41.

V projednávané věci bylo naopak odůvodnění poskytnuto organizaci LTTE jak ohledně původního zařazení na seznam, tak i ohledně každého z následných rozhodnutí ponechávajících organizaci LTTE na seznamu podle čl. 2 odst. 3. Jak jsem již objasnila, sledovaný postup spočíval v zaslání odůvodnění dotčeným osobám (pokud to bylo možné), které vysvětluje, z jakých důvodů byly zařazeny na seznam, a poté zveřejnit oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, jímž se dotčeným osobám oznamuje, že Rada zamýšlela zachovat jejich zápis na seznamu podle čl. 2 odst. 3, a je jim dáno na vědomí, že mohou požádat Radu o návrh odůvodnění tohoto postupu. Po opětovném zařazení na seznam Rada poté zaslala dotčeným osobám konečné znění odůvodnění vysvětlující, z jakých důvodů byly znovu zařazeny na seznam ( 34 ).

42.

Je pravdou, že první odůvodnění zařazení organizace LTTE na seznam podle čl. 2 odst. 3 rozhodnutím 2006/379 ze dne 29. května 2006 bylo organizaci LTTE sděleno Radou až dne 23. dubna 2007 ( 35 ), tj. téměř jedenáct měsíců po původním zařazení na seznam. Skutečností však zůstává, že k tomuto sdělení odůvodnění došlo předtím, než bylo rozhodnutí 2006/379 nahrazeno a zrušeno rozhodnutím 2007/445 ze dne 28. června 2007, a tudíž v průběhu období, kdy bylo dřívější rozhodnutí právně účinné ( 36 ). Den poté, kdy bylo pozdější rozhodnutí přijato, konkrétně dne 29. června 2007, Rada zaslala organizaci LTTE odůvodnění jejího trvajícího zařazení na seznam. Následně se oznámení důvodů pro opětovné zařazení na seznam řídilo postupem, který jsem právě popsala výše.

43.

Jednoduše řečeno, sdělení odůvodnění tak dlouho po přijetí původního zařazení na seznam je těžko slučitelné s požadavkem Soudního dvora, aby Rada sdělila takové odůvodnění „neprodleně“ po přijetí původního zařazení na seznam ( 37 ). Zůstává však prostou skutečností, že organizace LTTE nereagovala na původní zařazení na seznam zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, i když měla zjevné právo tak učinit, a to podáním žaloby na základě článku 230 ES (nyní 263 SFEU) během stanovené lhůty. A před tím, než bylo přijato nahrazující opatření (rozhodnutí 2007/445), bylo opomenutí Radou napraveno ( 38 ). Dodávám, že Rada má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o způsob nápravy procesních vad ve svých aktech. Kdyby se (například) rozhodla uvést nezbytné odůvodnění v rámci odůvodnění opatření o opětovném zařazení na seznam, pak by podle mého názoru toto pochybení rovněž napravila.

44.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr neposuzoval z hmotněprávního nebo procesněprávního hlediska neplatnost původního rozhodnutí o zařazení na seznam, ani otázku, zda může existovat nějaký dopad na platnost dotčených unijních aktů.

45.

Bylo odůvodnění každého z dotčených aktů přiměřené, a to zejména s ohledem na rozsudek ve věci LTTE ( 39 )?

46.

Společný postoj 2001/931 sám o sobě neobsahuje žádný výslovný požadavek na odůvodnění. Základem tohoto požadavku je proto článek 296 SFEU, který stanoví, že právní akty musí obsahovat odůvodnění. Podle ustálené judikatury z odůvodnění „musí […] jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se tak zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum.“ ( 40 ) Tato povinnost je vyjádřením obecné zásady dodržování práva na obhajobu a odpovídajícího základního práva podle článku 47 Listiny ( 41 ).

47.

Odůvodnění musí obsahovat argumenty uvádějící skutečné a specifické důvody, pro které má osoba s posuzovací pravomocí za to, že relevantní právní úprava je uplatnitelná na dotčenou zúčastněnou stranu ( 42 ) a musí „uvést skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají podstatný význam v systematice tohoto aktu“ ( 43 ). Odůvodnění nemusí nezbytně upřesňovat všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, protože odůvodnění se posuzuje také s ohledem na jeho skutkový a právní kontext ( 44 ).

48.

Pro rozhodnutí o opětovném zařazení, jako jsou dotčené unijní akty, je proto právním rámcem právní požadavek, aby Rada prověřovala seznam podle čl. 2 odst. 3 „nejméně však jednou za šest měsíců“ (čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931). Pokud se v průběhu těchto šesti měsíců skutkové okolnosti nezměnily, není „nezbytné podrobněji uvádět důvody, proč [je] Rada přesvědčena, že důvody, které odůvodňovaly zápis“ dotčených osob „do sporného seznamu, [jsou i nadále] platné“ ( 45 ). Navíc je dostatečné, pokud se poskytnuté odůvodnění týká aktu vydaného v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě „známy“ a které „jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato“ ( 46 ).

49.

Skutkový rámec rozhodnutí o opětovném zařazení může zahrnovat skutečnost, zda uplynutí času nebo změna okolností vyžadují, aby Rada založila ponechání dotčené osoby nebo skupiny na seznamu podle čl. 2 odst. 3 na „aktualizovaném posouzení situace s přihlédnutím k novějším skutkovým okolnostem dokládajícím, že“ nebezpečí „stále trvá“ ( 47 ). Rada však nemusí uvádět „nové informace“, které byly „předmětem vnitrostátního rozhodnutí příslušného orgánu“, aby odůvodnila rozhodnutí o opětovném zařazení ( 48 ).

50.

Důvody pro dotčené unijní akty jsou podle všeho totožné, až na bezvýznamné rozdíly jako jsou změny v datech. Přezkoumám odůvodnění uvedené v rozhodnutí 2007/445 jako reprezentativní příklad odůvodnění. Pro ujasnění, mé posouzení v této části stanoviska se netýká odůvodnění nařízení Rady č. 501/2009, které posoudím samostatně v bodě 63 a následujících níže.

51.

Důvody, na nichž je založeno opětovné zařazení organizace LTTE na seznam rozhodnutím 2007/445, jsou odvozeny ze tří zdrojů: oznámení v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 25. dubna 2007, body odůvodnění rozhodnutí 2007/445 a konečné znění odůvodnění ze dne 29. června 2007 zaslané organizaci LTTE. Ze společného výkladu těchto tří zdrojů vyplývá, že Rada i) oznámila návrh odůvodnění organizaci LTTE; ii) informovala organizaci LTTE (a další dotčené zúčastněné strany), že mohou předkládat Komisi připomínky, v nichž vysvětlí, z jakých důvodů není opětovné zařazení na seznam vhodné; iii) zahrnula do tohoto odůvodnění shrnutí důvodů, na základě kterých zůstaly podmínky pro opětovné zařazení na seznam odůvodněné a iv) po přijetí rozhodnutí o opětovném zařazení na seznam zaslala konečné znění odůvodnění organizaci LTTE obsahující odůvodnění opětovného zařazení na seznam ( 49 ).

52.

Tento dokument popsal organizaci LTTE jako teroristickou skupinu založenou v roce 1976 a uvedl řadu 12 činů spáchaných organizací LTTE, které podle Rady spadaly pod definici teroristického činu uvedenou v čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931. Následně odkázal na rozhodnutí United Kingdom Secretary of State for the Home Department (ministr vnitra Spojeného království) ze dne 29. března 2001 zakázat organizaci LTTE podle UK Terrorism Act 2000 (britský zákon o terorismu z roku 2000), na rozhodnutí United Kingdom Treasury (britské ministerstvo financí) ze dne 6. prosince 2001 zmrazit majetek organizace LTTE a na rozhodnutí indických orgánů zakázat organizaci LTTE v roce 1992 (všechna tři rozhodnutí spadala podle Rady pod definici „rozhodnutí“ obsaženou v čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a všechna tři rozhodnutí byla stále platná).

53.

Podle mého názoru všechny tři zdroje uvedené výše v bodě 51 obsahovaly dostatečně podrobné informace, aby umožnily organizaci LTTE seznámit se se skutečnými a specifickými důvody, pro které měla Rada za to, že se na ni vztahovala relevantní právní úprava, jakož i skutkové okolnosti a právní úvahy, které měly zásadní význam v kontextu opětovného zařazení na seznam. Jinými slovy, existovaly dostatečné údaje, které umožňovaly organizaci LTTE pochopit obvinění vznesené vůči ní a dosah přijatých opatření. Organizace LTTE byla tudíž v postavení, kdy mohla účinně napadnout opodstatněnost opatření o opětovném zařazení na seznam. Pokud by se rozhodla tak učinit, mohla uplatnit své právo na obhajobu předložením připomínek před přijetím opatření o opětovném zařazení na seznam - jak ji vyzvalo oznámení v Úředním věstníku Evropské unie - nebo napadením opatření o opětovném zařazení na seznam podle článku 230 Smlouvy o ES (nyní článek 263 SFEU) žalobou u Tribunálu v rámci stanovené lhůty po jeho přijetí.

54.

Je pravda, že Soudní dvůr v obecné rovině jasně uvedl, že odůvodnění musí být sděleno před přijetím opatření o opětovném zařazení na seznam ( 50 ), přičemž různá konečná znění odůvodnění byla datována a odeslána po přijetí každého napadeného opatření. Mám nicméně za to, že Rada naplnila smysl požadavku Soudního dvora. Zejména zdůrazňuji rámec, v jakém bylo rozhodnutí 2007/445 (a další opatření o opětovném zařazení na seznam) přijato. Ve skutečnosti měla organizace LTTE k dispozici nezměněné odůvodnění po celou dobu před přijetím každého opatření o opětovném zařazení na seznam. Nelze proto říci, že organizace LTTE byla někdy v postavení, kdy neznala skutkové okolnosti a důvody pro rozhodnutí ponechat ji na seznamu podle čl. 2 odst. 3.

55.

Mohly být skutečnosti a důvody pro každé z opatření o opětovném zařazení opakovány doslovně každých šest měsíců nebo měly být aktualizovány, protože byly zastaralé v důsledku změny okolností nebo uplynutí času?

56.

Soudnímu dvoru byla prezentována pouze jedna velká změna okolností: vojenská porážka organizace LTTE v květnu 2009. Tato změna nastala po přijetí rozhodnutí 2007/445, 2007/868, 2008/583 a 2009/62. Rada proto nemůže být kritizována za to, že tyto skutečnosti nevzala v potaz, když přijímala tato rozhodnutí.

57.

K. P. zaměřuje svou kritiku odůvodnění zaprvé na skutečnost, že Rada opomenula zohlednit údajné příměří mezi organizací LTTE a vládou Srí Lanky, které započalo v roce 2002, a zadruhé skutečnost, že jeden z teroristických činů uvedených Radou v odůvodnění (zavraždění ministra vlády Srí Lanky) nebyl spáchán organizací LTTE. Podle mého názoru ani jedna z těchto tvrzených skutečností nepředstavuje takovou změnu okolností mezi původním rozhodnutím o zařazení na seznam a kterýmkoliv z uvedených čtyř rozhodnutí, aby po jejich autorovi vyžadovala změnu jejich odůvodnění. Logický důsledek, ke kterému lze důvodně dospět na základě jedenácti dalších aktů teroristické činnosti, o které se Rada opírala, je naopak takový, že údajné příměří neukončilo teroristickou činnost organizace LTTE.

58.

Dospěla jsem proto k závěru, že Soudnímu dvoru nebyla prezentována žádná podstatná změna okolností, která by vyžadovala, aby Rada změnila obsah odůvodnění rozhodnutí 2007/445, 2007/868, 2008/583 a 2009/62 ve srovnání s původním rozhodnutím o zařazení na seznam.

59.

Vyžadovalo samotné uplynutí času změnu odůvodnění?

60.

Ve věci Rada v. Hamas ( 51 ) a ve věci Kadi II ( 52 ) Soudní dvůr uvedl, že časové rozpětí devíti a třinácti let v případě první věci, respektive časové rozpětí šestnácti let v druhé věci znamená, že o „staré“ odůvodnění se již nelze opírat. Pojďme se tedy podívat na předmětné doby v projednávané věci. Za výchozí bod považuji den 16. října 2006, tj. datum posledního teroristického činu, o který se Rada opírá ve svých různých odůvodněních dotčených unijních aktů. První rozhodnutí o opětovném zařazení na seznam po původním rozhodnutí o zařazení na seznam (konkrétně rozhodnutí 2007/445 ze dne 28. června 2007) bylo přijato o osm a půl měsíce později. Rozhodnutí 2009/62 ze dne 26. ledna 2009 bylo přijato o 27 měsíců později (rozhodnutí Rady 2007/868 ze dne 20. prosince 2007 a rozhodnutí Rady 2008/583 ze dne 15. července 2008 byla přijata mezi těmito dvěma daty). Podle mého názoru nelze říci, že teroristické činy z přelomu let 2005 a 2006, zohledněné ve spojení s rozhodnutími příslušných orgánů z roku 2001, byly zastaralými referenčními body pro tato čtyři unijní akty.

61.

Je třeba zde připomenout kontext, v jakém byla přijata opatření o opětovném zařazení na seznam. Šest měsíců je krátká doba, v rámci které se má provést povinný přezkum. Skutečnost, že nemuselo dojít k žádné teroristické činnosti v rámci konkrétního šestiměsíčního období, může znamenat, že uložená omezující opatření skutečně mají svůj zamýšlený účinek. Eventuálně to však může znamenat, že dotčené osoby se snaží vyvolat dojem, že činnost byla ukončena, zatímco ve skutečnosti jsou plánovány a připravovány další teroristické činy. Opětovné zařazení pro jedno či několik dalších šestiměsíčních období může být obezřetné, i když nedochází k žádným novým teroristickým činům, a to konkrétně vzhledem k široké posuzovací pravomoci Rady v tomto ohledu ( 53 ) a veřejnému zájmu na přijímání preventivních opatření, která mají zabránit teroristické činnosti ( 54 ).

62.

Z tohoto podle mého názoru vyplývá, že oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, odůvodnění rozhodnutí 2007/445 a konečné odůvodnění přijatá společně poskytly dostatečné informace, aby splnily požadavky podle článku 296 SFEU podpořit úsudek Rady, že v daném kontextu představovala organizace LTTE „přetrvávající riziko“. Dospěla jsem ke stejnému názoru, i co se týče rozhodnutí 2007/868, 2008/583 a 2009/62. Vzhledem k tomu, že skutečnosti a související okolnosti týkající se organizace LTTE se podle všeho významně nezměnily během doby, kdy byla tato rozhodnutí platná, ve skutečnosti by se jevilo jako rozporuplné, kdyby se tvrzení Rady výrazně nebo jakkoli odlišovala.

63.

Dospěla jsem však k jinému názoru ohledně nařízení č. 501/2009, které bylo přijato dne 15. června 2009 s cílem nahradit a zrušit rozhodnutí 2009/62. Toto nařízení je podobné opatřením, která byla zrušena Soudním dvorem v jeho rozsudku ve věci LTTE ( 55 ).

64.

Na tomto místě podotýkám, že k datu přijetí nařízení č. 501/2009 došlo ke stejně významné a podstatné změně okolností, jakou Soudní dvůr identifikoval v rozsudku ve věci LTTE – konkrétně k vojenské porážce utrpěné organizací LTTE v květnu roku 2009 ( 56 ). Tato porážka předcházela přijetí nařízení č. 501/2009 dne 15. června 2009. V odůvodnění tohoto opatření se stejně jako v předchozích odůvodněních odkazuje na seznam teroristických činů, které všechny předcházejí této vojenské porážce. Podotýkám také, že uplynulo více než 31 měsíců mezi datem posledního teroristického činu, o který se opírala Rada (říjen 2006), a přijetím nařízení č. 501/2009. Toto časové rozpětí je delší než časové rozpětí u jednoho z opatření zrušeného Soudním dvorem v rozsudku ve věci LTTE (nařízení č. 83/2011) ( 57 ).

65.

Rada na jednání správně uvedla, že by měla méně než jeden kalendářní měsíc (mezi 17. květnem 2009 a 15. červnem 2009), aby upravila svůj návrh nařízení č. 501/2009. Takový je však rámec, v němž musí dojít k povinnému šestiměsíčnímu přezkumu. Kdyby byla vojenská porážka vyhlášena pouhé dny před datem, kdy mělo být přijato nařízení č. 501/2009, snadno bych souhlasila s tím, že by bylo nepřiměřené očekávat, že by Rada tuto skutečnost zohlednila. V tomto případě však Rada měla dostatek času na to, aby znovu zvážila opětovné zařazení na seznam; nic v odůvodnění však nenaznačuje tomu, že tak učinila.

66.

Rada se snažila tvrdit, že nezáleželo na tom, že odůvodnění neobsahovalo nic ohledně tohoto důležitého nového vývoje. Kdyby byla přidána do odůvodnění věta v tom smyslu, že Rada si byla vědoma vojenské porážky, ale že považovala za předčasné vyřadit organizaci LTTE ze seznamu podle čl. 2 odst. 3, důsledek by byl z věcného hlediska stejný: rozhodnutí o opětovném zařazení na seznam by přesto bylo přijato. Možná tomu tak mohlo být; ale argument Rady nemůže obstát. Neexistence jakéhokoliv odkazu na změnu okolností a jakéhokoliv vysvětlení ohledně důvodů, z jakých mělo být zařazení na seznam přesto obnoveno, znamená, že Rada nesplnila své povinnosti podle článku 296 SFEU, jak jsou vykládány Soudním dvorem v kontextu opatření o opětovném zařazení teroristických subjektů na seznam ( 58 ).

67.

Rada také na jednání tvrdila, že bylo povinností organizace LTTE, aby učinila nezbytné kroky a informovala Radu o vojenské porážce, a nikoliv povinností Rady, aby si aktivně vyhledala tuto informaci. Toto tvrzení není v souladu se skutečností (která je veřejně dostupná), že se Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy sešla dne 18. a 19. května 2009právě z toho důvodu, aby projednala „nedávný vývoj“ na Srí Lance a věnovala 9 odstavců závěrů Rady zvláště řešení situace, „protože se boje chýlí ke konci“ ( 59 ). Soudní dvůr navíc výslovně uvedl, že Rada může odkázat na nedávný materiál z médií a internetu, aby odůvodnila opětovné zařazení na seznam ( 60 ). Z toho musí vyplývat, že Rada tak může učinit pro účely posouzení možného vyřazení z daného seznamu. Dodávám, že bezprostřední právnická komunikace se správními orgány na jiném kontinentu nemusí být možná, nebo alespoň prioritní pro skupinu, která právě utrpěla vojenskou porážku, ve které byl podle všeho zabit její vůdce ( 61 ).

68.

Považuji proto nařízení č. 501/2009 za neplatné v zásadě pro tytéž důvody, jako jsou důvody uvedené v rozsudku Soudního dvora ve věci LTTE. Dodávám, že zatímco vada může nebo nemusí být odstranitelná, žádnou nápravu nelze uplatnit retroaktivně v rámci trestního řízení vedeného proti K. P ( 62 ).

69.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Landgericht Saarbrücken (zemský soud v Saarbrückenu, Německo) následujícím způsobem:

„Nařízení Rady (ES) č. 501/2009 ze dne 15. června 2009, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2009/62/ES, je neplatné v rozsahu, v němž se týká organizace Liberation Tigers of Tamil Eelam.

Přezkum materiálů před Soudním dvorem neodhalil žádnou skutečnost, kterou by byla dotčena platnost rozhodnutí Rady 2007/445/ES ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a zrušují rozhodnutí 2006/379/ES a 2006/1008/ES, rozhodnutí Rady 2007/868/ES ze dne 20. prosince 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2007/445/ES, rozhodnutí Rady 2008/583/ES ze dne 15. července 2008, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2007/868/ES nebo rozhodnutí Rady 2009/62/ES ze dne 26. ledna 2009, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2008/583/ES.“