1.

Společnosti Apple and Pear Australia Limited (APAL) a Star Fruits Diffusion (dále jen „účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek“) jsou spolumajitelkami tří ochranných známek Společenství pro odrůdu jablek Pink Lady. Na základě návrhů účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek byla zahájena dvě řízení směřující k zabránění tomu, aby společnost Carolus C. BVBA (dále jen společnost „Carolus“) užívala slovní označení „English pink“. Zaprvé podaly námitky proti zápisu slovního označení „English pink“ jakožto ochranné známky Společenství, jejíž přihlášku podala společnost Carolus u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), dříve zvaného Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM). Zadruhé podaly proti společnosti Carolus žalobu pro porušení práv vyplývajících z jejich slovní ochranné známky Společenství „Pink Lady“ u soudu pro ochranné známky Společenství. V rámci těchto dvou řízení byla vydána dvě různá rozhodnutí ve věci nebezpečí záměny mezi starší slovní ochrannou známkou „Pink Lady“ a slovním označením „English pink“.

2.

V rámci tohoto kasačního opravného prostředku vyvstává mimo jiné jedna významná principiální otázka: v jakém rozsahu je EUIPO vázán pravomocným rozsudkem vydaným soudem pro ochranné známky Společenství v návaznosti na žalobu pro porušení práv vyplývajících ze starší zapsané ochranné známky Společenství, když rozhoduje v rámci řízení o námitkách proti zápisu ochranné známky Společenství?

3.

Článek 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví: „Podle zásady loajální spolupráce se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv“.

4.

Body 16 a 17 odůvodnění nařízení o ochranné známce Společenství ( 2 ) stanoví:

5.

Článek 56 odst. 3 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví: „[n]ávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti je nepřípustný, pokud bylo soudem členského státu rozhodnuto mezi stejnými účastníky o návrhu týkajícím se stejného předmětu a stejného důvodu a toto rozhodnutí je pravomocné“.

6.

Článek 94 odst. 1 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví: „[n]estanoví-li toto nařízení jinak, použijí se pro řízení ve věcech ochranných známek Společenství a přihlášek ochranných známek Společenství i pro řízení ve věcech současně nebo následně podaných žalob týkajících se ochranných známek Společenství a národních ochranných známek ustanovení nařízení (ES) č. 44/2001“.

7.

Článek 96 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví:

„Soudy pro ochranné známky Společenství mají výlučnou příslušnost:

[…]

8.

Článek 100 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví:

„[…]

2.   Soud pro ochranné známky Společenství zamítne protinávrh na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti, pokud rozhodnutí [EUIPO] v téže věci, z téhož důvodu a mezi týmiž účastníky již nabylo právní moci.

[…]

7.   Soud pro ochranné známky Společenství, který projednává protinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti, může na návrh majitele ochranné známky [Společenství] a po vyslechnutí ostatních účastníků řízení přerušit a vyzvat žalovaného, aby návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti podal ve stanovené lhůtě u [EUIPO]. Není-li návrh v této lhůtě podán, pokračuje soud v řízení; protinávrh se považuje za vzatý zpět. Použije se čl. 104 odst. 3.“

9.

Článek 104 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví:

„1.   Neexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení, soud pro ochranné známky Společenství, který projednává žalobu uvedenou v článku 96 s výjimkou žaloby na určení, že nedochází k porušení práv ze známky, přeruší řízení buď z úřední moci po vyslechnutí účastníků, nebo na návrh účastníka a po vyslechnutí ostatních účastníků, byla-li platnost ochranné známky Společenství již zpochybněna před jiným soudem pro ochranné známky Společenství cestou protinávrhu nebo byl-li již podán u [EUIPO] návrh na zrušení nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou.

2.   Neexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení, [EUIPO] při projednávání návrhu na zrušení nebo prohlášení neplatnosti přeruší řízení buď z úřední moci po vyslechnutí účastníků, nebo z podnětu účastníka a po vyslechnutí ostatních účastníků, byla-li platnost ochranné známky Společenství již zpochybněna cestou protinávrhu u soudu pro ochranné známky Společenství. Pokud však o to některý z účastníků řízení před soudem pro ochranné známky Společenství požádá, může soud po vyslechnutí ostatních účastníků přerušit řízení. V tomto případě [EUIPO] v řízení pokračuje.“

10.

Článek 109 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví:

„1.   Jsou-li podány žaloby pro porušení se stejnou skutkovou podstatou a mezi stejnými účastníky u různých soudů členských států, z nichž jeden jedná ve věci ochranné známky Společenství a druhý ve věci národní ochranné známky:

2.   Soud, který projednává žalobu na porušení ochranné známky Společenství, tuto žalobu zamítne, jestliže na základě stejné skutkové podstaty bylo mezi stejnými účastníky vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci, pokud jde o národní ochrannou známku, která je totožná a platí pro stejné výrobky nebo služby.

3.   Soud, který projednává žalobu [n]a porušení národní ochranné známky, tuto žalobu zamítne, pokud na základě stejné skutkové podstaty bylo mezi stejnými účastníky vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci, pokud jde o ochrannou známku Společenství, která je totožná a platí pro stejné výrobky nebo služby.“

11.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek jsou spolumajitelkami tří ochranných známek Společenství týkajících se odrůdy jablek Pink Lady. Jedna z nich je slovním označením a další dvě jsou obrazovými označeními. Společnost Carolus je belgickým podnikem, který podal přihlášku slovního označení „English pink“ jakožto ochranné známky Společenství pro vlastní odrůdu jablek. Společnost Carolus byla od roku 2009 majitelkou ochranné známky Beneluxu „English pink“.

12.

Dne 13. října 2009 společnost Carolus podala u EUIPO přihlášku slovního označení „English pink“ jakožto ochranné známky Společenství. V návaznosti na tuto přihlášku byly na základě návrhů účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek zahájeny dva různé druhy řízení proti společnosti Carolus za účelem ochrany jejich stávajících ochranných známek Společenství.

13.

Nejprve dne 20. dubna 2010 účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek podaly u EUIPO námitky proti zápisu označení „English pink“ na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení o ochranné známce Společenství.

14.

Dále pak dne 8. června 2010 účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek podaly proti společnosti Carolus žalobu pro porušení práv u Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu), jakožto soudu pro ochranné známky Společenství. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvedly, že je užívání slovního označení „English pink“ protiprávní, jelikož vyvolává nebezpečí záměny se starší slovní ochrannou známkou Společenství „Pink Lady“. Podaly proto návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Beneluxu „English pink“, jejíž majitelkou byla společnost Carolus.

15.

Tato dvě řízení nakonec vyústila ve dvě různá rozhodnutí, která vydal EUIPO a Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) ohledně nebezpečí záměny mezi slovní ochrannou známkou Společenství „Pink Lady“ a slovním označením „English pink“.

16.

Dne 27. května 2011 námitkové oddělení námitky podané účastnicemi řízení podávajícími kasační opravný prostředek zamítlo. Námitkové oddělení mělo za to, že mezi slovním označením „English pink“ a slovní ochrannou známkou Společenství „Pink Lady“ neexistuje nebezpečí záměny.

17.

Naproti tomu Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) dne 28. června 2012 rozhodl, že užívání slovního označení „English pink“ vyvolává nebezpečí záměny se starší slovní ochrannou známkou Společenství „Pink Lady“. V důsledku toho tento soud ochrannou známku Beneluxu „English pink“ prohlásil za neplatnou, společnosti Carolus nařídil, aby okamžitě přestala užívat označení „English pink“ v rámci Evropské unie a přiznal účastnicím řízení podávajícím kasační opravný prostředek náhradu škody ve výši paušální částky 5000 eur, kterou měla zaplatit společnost Carolus.

18.

V průběhu léta roku 2012 účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek zaslaly EUIPO několik dopisů, v nichž jej informovaly o rozhodnutí vydaném Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu).

19.

Dne 29. května 2013 čtvrtý odvolací senát EUIPO, který rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek zamítl, aniž jakýmkoli způsobem odkázal na rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu).

20.

V návaznosti na to účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek podaly u Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhly, aby Tribunál změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že jejich námitkám proti zápisu označení „English pink“ jako ochranné známky Společenství je třeba vyhovět. Podpůrně navrhly, aby bylo rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO zrušeno.

21.

Tribunál rozsudkem ze dne 25. března 2015 ( 3 ) rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO zrušil. Ve zbývající části žalobu zamítl.

22.

Tribunál zejména uvedl, že rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) nelze považovat za překážku věci pravomocně rozhodnuté s ohledem na následná rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO. Tribunál měl za to, že předmět a základ žaloby v řízení u EUIPO a u Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) nejsou totožné. Odvolací senát proto rozsudkem Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) vázán nebyl.

23.

Tribunál však rozhodnutí odvolacího senátu zrušil, neboť nikterak nezohlednil rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) a neposoudil potenciální dopad tohoto rozsudku na výsledek námitkového řízení. Tribunál zároveň odmítl změnit rozhodnutí EUIPO. Tribunál uvedl, že není schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout. Svým posouzením tudíž nemůže nahradit posouzení odvolacího senátu EUIPO.

24.

V projednávaném kasačním opravném prostředku účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek napadají rozhodnutí Tribunálu ze tří hlavních důvodů.

25.

První důvod obsahuje sedm vytýkaných skutečností. Lze jej shrnout následovně: účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvádějí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že pravomocný rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) sám o sobě není dostatečný k určení, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek mají za to, že i když nařízení o ochranné známce Společenství neobsahuje za tímto účelem žádné výslovné ustanovení, byl EUIPO rozsudkem soudu pro ochranné známky Společenství vázán, neboť jde o soudní rozhodnutí. Dále účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvedly, že obě řízení, jmenovitě námitkové řízení u EUIPO a žaloba pro porušení práv u Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu), jsou totožná v tom, že mají stejné důvody, stejný předmět a stejné účastníky. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvádějí, že legalita rozhodnutí EUIPO měla být posouzena nejen s ohledem na nařízení o ochranné známce Společenství, ale především s ohledem na obecné zásady práva EU, jako je překážka věci pravomocně rozhodnuté.

26.

Prostřednictvím druhého důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvádějí, že závěr, že EUIPO nebyl vázán pravomocným rozsudkem soudu pro ochranné známky Společenství, narušuje jejich legitimní očekávání a znamená porušení obecných zásad právní jistoty a řádné správy.

27.

Prostřednictvím třetího důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvádějí, že Tribunál porušil čl. 65 odst. 3 nařízení o ochranné známce Společenství, když odmítl změnit rozhodnutí odvolacího senátu.

28.

I když jsou první i druhý důvod uplatněny jako samostatné důvody kasačního opravného prostředku, oba spolu úzce souvisejí. Oba tyto důvody z různých hledisek zpochybňují závěr Tribunálu, že rozhodnutí Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté, a nebylo tudíž pro odvolací senát EUIPO závazné. Nejdříve se tedy budu zabývat společně prvním a druhým důvodem kasačního opravného prostředku (část A) a následně se budu zabývat třetím důvodem (část B).

29.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté je nezbytnou organizační zásadou jakéhokoli soudržného právního řádu. Soud (a v některých řízeních i správní orgán), jemuž je předložena věc, v níž již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, se musí prohlásit za nepříslušný. Aby však taková procesní překážka vznikla, musí být první a druhá věc totožné. V obou věcech musejí existovat totožná řízení. V projednávaném konkrétním případě může být zásada překážky věci pravomocně rozhodnuté uplatněna pouze v případě, že jsou řízení týkající se žaloby pro porušení práva u Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) a námitek proti zápisu podaných u EUIPO totožná.

30.

Klíčovou otázkou v projednávaném kasačním opravném prostředku je tedy definice totožných řízení podle nařízení o ochranné známce Společenství.

31.

Nařízení o ochranné známce Společenství usiluje o zabránění vydání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů pro ochranné známky Společenství, vnitrostátních orgánů nebo EUIPO a zajištění, aby nebyla ohrožena jednotná povaha ochranné známky Společenství ( 4 ). Tento cíl se objevuje v celé řadě specifických procesních ustanovení v daném nařízení, která usilují o zabránění potenciálně si odporujícím rozhodnutím.

32.

Zásada překážky věci pravomocně rozhodnuté se odráží v čl. 56 odst. 3 a v čl. 100 odst. 2 nařízení o ochranné známce Společenství. Tato ustanovení stanoví kritéria pro totožná řízení a následky související s takovým konstatováním.

33.

Článek 56 odst. 3 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví, že návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti podaný u EUIPO je nepřípustný, pokud bylo soudem členského státu rozhodnuto mezi stejnými účastníky o návrhu týkajícím se stejného předmětu a stejného důvodu.

34.

Podobně je cílem článku 100 nařízení o ochranné známce Společenství zabránit situacím, v nichž by EUIPO i soud pro ochranné známky Společenství měly posuzovat platnost téže ochranné známky Společenství. Článek 100 odst. 2 konkrétně vyžaduje, aby soud pro ochranné známky Společenství zamítl protinávrh na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti, pokud rozhodnutí EUIPO v téže věci, z téhož důvodu a mezi týmiž účastníky již nabylo právní moci.

35.

Je zřejmé, že se žádné z těchto dvou ustanovení na projednávanou věc nepoužije. Poskytují však užitečnou definici toho, co představuje totožná řízení podle nařízení o ochranné známce Společenství. Totožnost řízení, která zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté, se skládá ze tří prvků: stejný předmět, stejný důvod a stejní účastníci ( 5 ).

36.

Takové chápání totožných řízení není omezeno na nařízení o ochranné známce Společenství. Lze jej nalézt rovněž v jiných oblastech práva EU, jako je nařízení o (průmyslovém) vzoru Společenství ( 6 ) nebo, což je významnější, nařízení (ES) č. 44/2001 ( 7 ).

37.

Pokud jde o důsledky vyplývající z totožných řízení podle nařízení o ochranné známce Společenství, účinek překážky věci pravomocně rozhodnuté se pojí s prvním pravomocným rozhodnutím vydaným buď ve formě rozsudku vydaného soudem nebo ve formě správního rozhodnutí vydaného EUIPO. Následné návrhy mezi týmiž účastníky, které mají stejné předměty a důvody, musejí být tedy buď prohlášeny za nepřípustné, nebo odmítnuty.

38.

Je však třeba dodat, že nařízení o ochranné známce Společenství neupravuje pouze situace, v nichž se vyskytují všechny tři prvky totožnosti (stejný předmět, stejný důvod a stejní účastníci), čímž se uplatní mechanismus překážky věci pravomocně rozhodnuté. Nařízení obsahuje rovněž několik jiných ustanovení, jejichž účelem je zabránit vydání odporujících si rozhodnutí v rámci systému ochranné známky Společenství, i když striktně řečeno všechny tři prvky totožnosti řízení naplněny nejsou.

39.

Zaprvé článek 104 nařízení o ochranné známce Společenství, nadepsaný „Zvláštní ustanovení pro související žaloby“, ukládá soudu pro ochranné známky Společenství a EUIPO, neexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení, aby přerušil řízení, byla-li platnost ochranné známky Společenství již zpochybněna před jiným soudem pro ochranné známky Společenství cestou protinávrhu nebo byl-li již podán u EUIPO návrh na zrušení nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou.

40.

Jeví se, že jak z nadpisu, tak i z obsahu článku 104 nařízení o ochranné známce Společenství vyplývá, že upravuje situace, ve kterých neexistují totožná řízení ve výše uvedeném smyslu. Toto ustanovení se týká výslovně „souvisejících žalob“, a nikoli totožných žalob. Ze znění tohoto článku vyplývá, že předmětné žaloby jsou odlišné, i když jde v obou druzích řízení o platnost ochranné známky Společenství.

41.

Zadruhé článek 109 nařízení upravuje související žaloby ve formě současně a následně podaných žalob na základě ochranných známek Společenství a národních ochranných známek. Tento článek stanoví, že jsou-li podány žaloby pro porušení se stejnou skutkovou podstatou a mezi stejnými účastníky u různých soudů členských států, z nichž jeden jedná ve věci ochranné známky Společenství a druhý ve věci národní ochranné známky, soud, který neobdržel věc jako první, pravomoc odmítne nebo může přerušit řízení v závislosti na situaci. Rovněž tak soud, který projednává žalobu na porušení národní ochranné známky nebo ochranné známky Společenství, tuto žalobu zamítne, jestliže na základě stejné skutkové podstaty bylo mezi stejnými účastníky vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci.

42.

Podle článku 109 tak účastník řízení, který neměl ve věci úspěch, nemůže stejnou věc předložit u soudu podruhé proti stejnému účastníkovi řízení, i když předmět není totožný, neboť je formálně nová žaloba založena na ochranné známce Společenství, a nikoli na národní ochranné známce, a opačně.

43.

Z obou právě uvedených článků vyplývá, že kromě (zcela) totožných řízení se stejným předmětem, stejným důvodem a stejnými účastníky se nařízení o ochranné známce Společenství vztahuje rovněž na situace, v nichž mezi paralelními nebo následnými spory týkajícími se ochranných známek Společenství existuje značné věcné překrytí. Nařízení tedy uznává provázanost právních účinků ochranných známek Společenství a národních ochranných známek.

44.

Opět platí, že se takové zásady neuplatní pouze v rámci nařízení o ochranné známce Společenství, ale uplatní se i v jiných oblastech práva EU. Mechanismus přerušení řízení nebo případně prohlášení nepříslušnosti existuje rovněž v rámci nařízení č. 44/2001, na nějž body 16 a 17 odůvodnění spolu s článkem 94 nařízení o ochranné známce Společenství výslovně odkazují. Prvně uvedené nařízení tedy pravděpodobně poskytuje co možná nejužší analogii s nařízením o ochranné známce Společenství, pokud jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté a související řízení.

45.

Článek 27 nařízení č. 44/2001 stanoví, že „1. [j]e-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první. 2. [j]akmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu“.

46.

Článek 28 nařízení č. 44/2001 stanoví, že „[j]sou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, které navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, řízení přerušit. [...] 3. [v]e smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních“ ( 8 ).

47.

Podle článku 27 a článku 28 nařízení č. 44/2001 existuje jasné rozdělení příslušnosti mezi soudy. Zaprvé, existují-li totožná řízení, prohlásí se jakýkoli soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první. Zadruhé, pokud jde o jiné druhy žalob, které nejsou totožné, ale navzájem úzce souvisejí, je soudům ponechána diskreční pravomoc, aby rozhodly, zda u nich probíhající řízení přeruší po dobu, co probíhá řízení u soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první.

48.

Souhrnně lze v závislosti na stupni vzájemné souvislosti řízení odlišit dvě situace podle nařízení o ochranné známce Společenství. Zaprvé jde o situace popsané v čl. 56 odst. 3 a v článku 100 nařízení o ochranné známce Společenství (a obdobně rovněž v článku 27 nařízení č. 44/2001). Týkají se věcí, v nichž existují totožná řízení, to znamená případů, kdy jsou naplněny všechny tři prvky totožnosti: stejný předmět, stejný důvod a stejní účastníci řízení. Pokud jsou tyto prvky naplněny zároveň, uplatní se mechanismus překážky věci pravomocně rozhodnuté. To má za důsledek, že jakýkoli soud nebo správní orgán, jako je EUIPO, u něhož bylo řízení zahájeno později, je povinen se prohlásit za nepříslušný nebo řízení přerušit.

49.

Zadruhé i v případě neexistence zcela totožných řízení existuje volnější kategorie souvisejících nebo spojených řízení, jako jsou situace uvedené v článku 104, v čl. 109 odst. 1 písm. b) a v čl. 109 odst. 2 a 3 nařízení o ochranné známce Společenství (a opět obdobně v článku 28 nařízení č. 44/2001). V situacích spadajících do této volnější kategorie má rozhodující orgán diskreční pravomoc přerušit probíhající řízení a vyčkat rozhodnutí orgánu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první.

50.

S ohledem na výše uvedené nyní provedu posouzení projednávané věci.

51.

Projednávaná věc se týká specifické procesní situace, na kterou se nevztahuje žádné ustanovení nařízení o ochranné známce Společenství, a sice interakce mezi žalobou pro porušení práv podanou u soudu pro ochranné známky Společenství týkající se starší ochranné známky Společenství a národní ochranné známky na straně jedné a námitkovým řízení u EUIPO, v rámci něhož je uplatněna tatáž starší ochranná známka Společenství a stejné označení jako národní ochranná známka, jehož zápis je požadován na úrovni Společenství, na straně druhé.

52.

Ačkoli v nařízení o ochranné známce Společenství samotném neexistuje žádné specifické ustanovení upravující tuto situaci, uplatnění mechanismu překážky věci pravomocně rozhodnuté vyžaduje, aby bylo konstatováno, že řízení týkající se žaloby pro porušení práv a námitkové řízení jsou totožná.

53.

Tak tomu však v projednávané věci není. Podle mého názoru Tribunál dospěl správně k závěru, že oba druhy žalob nejsou totožné, a v důsledku toho EUIPO nebyl vázán rozhodnutím Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu).

54.

Tribunál v bodě 65 rozsudku napadeného kasačním opravným prostředkem uvedl, že „příslušné předměty – a sice návrhová žádání – věcí přezkoumávaných [Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu)] a EUIPO naproti tomu totožné nejsou. Předmětem žaloby pro porušení práv u belgického soudu bylo totiž prohlášení neplatnosti ochranné známky Beneluxu English pink a zákaz užívání této ochranné známky na území Unie, zatímco předmětem řízení u EUIPO byly námitky proti zápisu ochranné známky Společenství English pink“.

55.

Tribunál navíc v bodě 66 napadeného rozsudku uvedl, že „[v] obou těchto věcech jsou rovněž odlišné důvody, a sice základy návrhových žádání. Jednak v rámci řízení u [Tribunul de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu)] byl základem pro návrhové žádání žalobkyň, aby byl vydán příkaz směřující k zabránění porušování ochranných známek Společenství [...], čl. 9 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009. Stejně tak byl základem návrhového žádání, aby byla ochranná známka Beneluxu English pink prohlášena za neplatnou, článek 2.3 a čl. 2.28 odst. 3 písm. b) Úmluvy Beneluxu v oblasti duševního vlastnictví [...]. Uvedený soud měl za to, že je dáno porušení výše uvedených ochranných známek Společenství. Prohlásil tak neplatnost ochranné známky Beneluxu English pink a zakázal užívání tohoto označení na celém území Unie. Naopak žalobkyně v rámci řízení u EUIPO podaly námitky proti zápisu nové ochranné známky Společenství a v této souvislosti vycházely z jiných ustanovení nařízení č. 207/2009, a sice z čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 uvedeného nařízení“.

56.

Jak tedy Tribunál správně zdůraznil, neexistují totožné předměty ani důvody.

57.

Zaprvé, pokud jde o předmět ( 9 ), žaloby pro porušení práv a námitkové řízení sledují poněkud odlišné cíle. Žaloby pro porušení práv mohou u soudů pro ochranné známky Společenství podat majitelé starší ochranné známky Společenství proti uživateli označení, které vyvolává nebezpečí záměny s touto ochrannou známkou Společenství, aby byl vydán zákaz takového škodlivého užívání v Evropské unii. Námitkové řízení se naproti tomu vztahuje k řízení u EUIPO týkajícímu se zápisu označení jakožto ochranné známky Společenství. Cílem tohoto řízení je zabránit zápisu, což je správní akt. I když mají oba druhy žalob nepochybně několik společných znaků, nejsou totožné ( 10 ).

58.

To je rovněž zřejmé v projednávané věci, pokud jde o uplatněná návrhová žádání: specifickým cílem návrhového žádání uplatněného u Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) účastnicemi řízení podávajícími kasační opravný prostředek bylo prohlášení neplatnosti dvou ochranných známek Beneluxu. Cílem námitkového řízení u EUIPO však bylo zabránit zápisu nové ochranné známky Společenství.

59.

Zadruhé, pokud jde o důvod, soudy pro ochranné známky Společenství a EUIPO uplatňují rozdílná pravidla. Zatímco v projednávané věci soudy pro ochranné známky Společenství uplatňovaly nařízení o ochranné známce Společenství, ale rovněž při prohlášení neplatnosti ochranné známky Beneluxu „English pink“ vnitrostátní právo a právo Beneluxu, EUIPO uplatňoval pouze nařízení o ochranné známce Společenství ( 11 ).

60.

Navíc EUIPO a Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) neuplatnily tatáž ustanovení ani samotného nařízení o ochranné známce Společenství. Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) uplatnil článek 98 a článek 102 nařízení, zatímco EUIPO uplatnil čl. 8 odst. 1 písm. b), čl. 8 odst. 5, článek 41 a článek 42.

61.

Konečně, i když je posouzení nebezpečí záměny součástí jak námitkového řízení, tak řízení týkajícího se porušení práv, Soudní dvůr již rozhodl, že se toto posouzení liší v závislosti na druhu řízení. Posouzení musí být provedeno zpětně a musí být konkrétnější v případě žalob domáhajících se zákazu užívání označení, kde platí, že „pro účely posouzení [...] je třeba se omezit na okolnosti charakterizující uvedené užívání, aniž by bylo třeba zkoumat, zda jiné užívání téhož označení za jiných okolností může rovněž způsobit nebezpečí záměny“ ( 12 ). Naproti tomu musí být v námitkovém řízení hodnocení provedeno prospektivně a musí být obecnější. Jak uvedl Soudní dvůr, „jelikož se mohou v čase měnit a závisejí na přáních majitelů kolidujících ochranných známek, není vhodné zohledňovat [konkrétní skutkové] okolnosti v rámci prospektivní analýzy nebezpečí záměny mezi těmito ochrannými známkami“ ( 13 ).

62.

Vzhledem k tomu, že důvody a předměty nejsou totožné, nelze v projednávané věci uplatnit mechanismus překážky věci pravomocně rozhodnuté.

63.

Domnívám se tedy, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když shledal, že EUIPO nebyl vázán rozsudkem Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu).

64.

Posouzení totožnosti řízení, která je jediným prvkem aktivujícím mechanismus zásady překážky věci pravomocně rozhodnuté, je z podstaty věci formální a jeho rozsah je úzký. To je logické: jelikož u této zásady jde o jasnost a předvídatelnost, její konstrukce musí být předvídatelná a poměrně úzká, přičemž se musí striktně zaměřit na posouzení existence všech tří jejích zakládajících prvků. Jak již však vyplývá z výše uvedené analýzy, povinnost vnitrostátních i evropských orgánů působících v rámci systému ochranné známky Společenství není omezena na zabránění formálně odporujícím si rozhodnutím. Jak vyplývá z bodu 17 odůvodnění nařízení, jakož i na úrovni primárního práva z čl. 4 odst. 3 SEU, musejí tytéž orgány zabránit tomu, aby byla vydána rozhodnutí, která – byť nejsou totožná z formálního hlediska – jsou obtížně slučitelná z věcného hlediska.

65.

V tomto ohledu lze v projednávané věci uvést celou řadu věcí. Ačkoli v projednávaném případě řízení z formálního hlediska nejsou totožná, nelze přehlížet značné věcné překrytí existující mezi rozhodnutím odvolacího senátu EUIPO a rozsudkem Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu). Návrhy, jež vedly k těmto rozhodnutím, zajisté lze kvalifikovat jako související návrhy a oba orgány vydávající rozhodnutí, u kterých řízení probíhala, o této skutečnosti zřejmě věděly.

66.

Zaprvé, jak Tribunál uvedl v bodech 30 až 34 svého rozsudku, odvolací senát EUIPO byl řádně informován o předcházejícím rozhodnutí Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu). V rozporu s článkem 75 nařízení o ochranné známce Společenství jej však ve svém následném rozhodnutí nikterak nezohlednil.

67.

S tímto závěrem nemohu než souhlasit. Odvolací senáty EUIPO musí zohlednit všechny nové důkazy a skutečnosti, které u nich byly předloženy. Neprovádějí omezený soudní přezkum rozhodnutí vydaného v prvním stupni, ale na základě funkční kontinuity mezi odděleními EUIPO rozhodujícími v prvním a ve druhém stupni projednávají odvolání de novo ( 14 ) . Svá rozhodnutí musejí založit na všech skutkových a právních okolnostech, které účastníci řízení předložili jak v rámci řízení v prvním stupni, tak v odvolacím řízení. Čtvrtý odvolací senát tak měl ve svých úvahách zohlednit rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu).

68.

Tím není nijak narušena autonomie EUIPO. Nařízení o ochranné známce Společenství zůstává určujícím standardním měřítkem v případě zápisu ochranné známky Společenství. Rozhodnutí soudu pro ochranné známky Společenství, které se z věcného hlediska zabývá toutéž otázkou, a sice nebezpečím záměny mezi týmiž dvěma označeními, je však pro účely nařízení o ochranné známce Společenství relevantní skutečností. To je ještě relevantnější s ohledem na to, že je možné si představit, že by tentýž soud pro ochranné známky Společenství mohl být s ohledem na svou příslušnost vyzván, aby nebezpečí záměny mezi slovními označeními „English pink“ a „Pink Lady“ posoudil podruhé, jelikož Soudní dvůr nedávno rozhodl, že majitel starší ochranné známky Společenství může rovněž zahájit řízení týkající se porušení práv proti majiteli pozdější zapsané ochranné známky Společenství ( 15 ).

69.

Je třeba zřetelně dodat, že povinnost „zohlednit“ neznamená „být vázán“ obsahem, a tedy povinnost dospět k témuž závěru týkajícímu se merita věci. Nepříjemným, avšak logickým závěrem týkajícím se tohoto rozlišení je, že by EUIPO mohl potenciálně dosáhnout jiného závěru z věcného hlediska, co se týče nebezpečí záměny mezi dvěma označeními, pokud jde o zápis ochranné známky Společenství, než ke kterému dospěl soud pro ochranné známky Společenství, pokud jde o prohlášení neplatnosti starší národní ochranné známky.

70.

Tento závěr je nepříjemný, neboť je zajisté nežádoucí. V rámci současného procesního nastavení je však možný. Je třeba nicméně zdůraznit, že neexistuje-li totožnost mezi řízeními při meritorním rozhodování, pak logicky nemůže být dán požadavek totožnosti v pozdějším stadiu výkonu. Konkrétně řečeno, zákaz užívání označení jako národní ochranné známky nemůže vyloučit zápis a užívání téhož označení jako ochranné známky Společenství.

71.

Zadruhé je třeba zdůraznit, že pravomocný rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu) není samozřejmě projednávaným sporem nikterak dotčen. Na obecné úrovni však lze dodat, že by bylo rozumné, kdyby soud pro ochranné známky Společenství, který by se nacházel v situaci podobné, jako je situace Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu), přerušil před ním probíhající řízení a vyčkal rozhodnutí EUIPO v dané věci. Vzhledem k tomu, že v samotném nařízení o ochranné známce Společenství v tomto ohledu není uvedeno žádné specifické ustanovení, by vnitrostátní soud jednající jakožto soud pro ochranné známky Společenství mohl využít svou diskreční pravomoc a zajisté nařídit přerušení řízení podle vnitrostátních procesních pravidel s odkazem per analogiam na čl. 100 odst. 7, článek 104 a čl. 109 odst. 1 nařízení o ochranné známce Společenství. Mohl by případně nařídit pro dobu přerušení řízení předběžná a ochranná opatření podle čl. 104 odst. 3 a čl. 109 odst. 4 nařízení.

72.

Závěrem je třeba uvést, že projednávaný případ jistě není dobrým příkladem loajální spolupráce v rámci Unie obecně a specificky v rámci systému ochranné známky Společenství, ledaže by zásada vzájemné spolupráce měla být nahrazena zásadou vzájemné lhostejnosti. I v případě, že v samotném nařízení o ochranné známce Společenství neexistuje specifické procesní ustanovení, a v případě, že neexistuje totožnost řízení, která by spustila mechanismus uplatnění obecné zásady překážky věci pravomocně rozhodnuté mezi dvěma dotčenými řízeními, mám za to, že současný systém, pokud je brán vážně, již pro tyto druhy situací poskytuje řešení: EUIPO i soudy pro ochranné známky Společenství mají povinnost zohlednit související nebo spojená řízení anebo rozhodnutí vydaná jiným orgánem a tuto skutečnost odrazit ve svém jednání a poté i v rozhodnutích ve věci samé.

73.

Pokud jde o třetí důvod kasačního opravného prostředku týkající se porušení čl. 65 odst. 3 nařízení o ochranné známce Společenství, mám za to, že Tribunál nepochybil, když odmítl ve věci sám rozhodnout.

74.

Pravomoc změnit rozhodnutí přiznaná Tribunálu neznamená, že by měl pravomoc nahradit posouzení odvolacího senátu svým vlastním posouzením, natož provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil ( 16 ). Výkon pravomoci změnit rozhodnutí se proto musí v zásadě omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout.

75.

V projednávaném případě odvolací senát EUIPO nezohlednil rozsudek Tribunal de commerce de Bruxelles (Obchodní soud v Bruselu), který by měl určitý význam. Tribunál posouzení odvolacího senátu nahradit posouzením uvedeným v tomto rozsudku nemůže.

76.

Konečně jestliže Tribunál nemůže za takových okolností nahradit posouzení EUIPO svým posouzením, to samé platí a fortiori i pro Soudní dvůr. V projednávané věci Soudní dvůr nemůže nahradit posouzení odvolacího senátu vlastním posouzením a podle článku 61 statutu Soudního dvora vydat rozsudek týkající se merita námitek. Věc musí být proto vrácena k projednání odvolacímu senátu.

77.

Z těchto důvodů navrhuji, aby byl třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

78.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek neměly ve věci úspěch. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu by měly nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vzniklé EUIPO. Nelze však přehlédnout skutečnost, že tento spor vznikl částečně v důsledku značných nedostatků rozhodnutí EUIPO. Jeví se proto jako spravedlivé rozhodnout, že každý účastník ponese vlastní náklady řízení podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu.

79.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr: