1.

Toto řízení o kasačním opravném prostředku poskytuje Soudnímu dvoru příležitost zaujmout stanovisko ke dvěma okruhům problémů, jejichž význam pro budoucí správní praxi Evropské komise jakožto orgánu pro hospodářskou soutěž nelze podceňovat.

2.

Na jedné straně je nutné upřesnit, jaké hodnoty tržeb účastníků kartelu lze zohlednit jako základ pro výpočet pokut, které jsou jim ukládány. Na druhé straně je třeba vyjasnit, jaký směnný kurs má být použit pro přepočet měny, pokud některý podnik nezveřejňuje čísla o obratu v eurech. Na tom může záviset, zda pokuta stanovená Komisí přesahuje zákonnou horní hranici 10 % celkového obratu dotčeného podniku a jaké náklady tomuto podniku pro uhrazení pokuty popřípadě vzniknou.

3.

Kromě toho jde o některé detailní otázky v souvislosti se zásadami rovného zacházení a proporcionality při ukládání pokut v případech kartelů, jakož i s pravomocí Tribunálu k soudnímu přezkumu takových sankcí v plné jurisdikci.

4.

Uvedené právní problémy vyvstávají v souvislosti s kartelem s automobilovým sklem operujícím v Evropském hospodářském prostoru (EHP), který Evropská komise odhalila před několika lety a dne 12. listopadu 2008 učinila předmětem rozhodnutí o pokutě (dále jen také „sporné rozhodnutí“) ( 2 ). Proti tomuto rozhodnutí se domáhá řada společností koncernu Pilkington (dále jen společně „Pilkington“) právní ochrany před unijními soudy.

5.

V prvním stupni nebyla napadení sporného rozhodnutí ze strany Pilkington úspěšná; její žalobu Tribunál rozsudkem ze dne 17. prosince 2014 (dále jen také „napadený rozsudek“ nebo „rozsudek Tribunálu“) ( 3 ) zamítl. Nyní sleduje Pilkington požadavek právní ochrany dále v řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.

6.

V současné době probíhá před Soudním dvorem další řízení o kasačním opravném prostředku týkající se kartelu s automobilovým sklem ( 4 ). Nenapadá však tentýž rozsudek Tribunálu a nastoluje zcela jiné právní problémy.

7.

Primárně-právní rámec tohoto případu je vymezen článkem 81 ES (nyní článek 101 SFEU) ( 5 ). Je-li dotčeno území Evropského hospodářského prostoru, obsahuje článek 53 Dohody o EHP ustanovení odpovídající článku 81 ES. Ze sekundárního unijního práva je dále relevantní čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 ( 6 ).

8.

Článek 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 zní ve výňatcích takto:

„Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

[…]

Pokuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok.

[…]“

9.

Doplňkově je nutné poukázat na pokyny z roku 2006 ( 7 ), ve kterých Komise stanovila svoji správní praxi ohledně stanovování pokut. V bodech 4 až 6 i v bodě 13 těchto pokynů lze nalézt mj. následující:

[…]

10.

Pilkington je jeden z celosvětově vedoucích výrobců skla, zejména automobilového skla.

11.

Podle zjištění Tribunálu se Pilkington společně s ostatními v tomto sektoru činnými podniky dopustil jednání v rozporu s kartelovým právem, spočívajícího v ujednáních o zakázkách na dodávku dílů automobilového skla všem velkým výrobcům automobilů v EHP. Došlo k dohodnutým cenovým a dodacím strategiím účastníků kartelu, které byly zaměřeny na zachování celkové stability, pokud jde o postavení stran na dotyčném trhu. V tomto ohledu konkurenti sledovali rovněž rozhodnutí přijatá v průběhu těchto schůzek a kontaktů a schvalovali nápravná opatření za účelem poskytnutí vzájemné náhrady.

12.

Kartel s automobilovým sklem byl v EHP aktivní od 10. března 1998 do 11. března 2003, přičemž doba účasti jednotlivých kartelových podniků byla různá – v případě Pilkington od 10. března 1998 do 3. září 2002. Jednalo se o jediné a pokračující protiprávní jednání.

13.

Během správního řízení sdělila Komise dne 18. dubna 2007 námitky řadě podniků účastnících se kartelu, mezi nimi Pilkington. Komisí provedené ústní slyšení se konalo dne 24. září 2007. Po zapojení Poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydala Komise dne 12. listopadu 2008 sporné rozhodnutí.

14.

V článku 1 sporného rozhodnutí se konstatuje, že různé podniky – mezi nimi i Pilkington (čl. 1 písm. c)) – porušily článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP tím, že se podílely na souboru dohod nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví s automobilovým sklem v EHP.

15.

Pokuty uložené jednotlivým podnikům za jejich účast na kartelu vyplývají z článku 2 sporného rozhodnutí. V případě koncernu Pilkington to je 370 milionů eur, které mají navrhovatelky nést společně a nerozdílně (čl. 2 odst. 1 písm. c)). Pozměňujícím rozhodnutím o změně ze dne 28. února 2013, které sloužilo opravě chyb ve výpočtu, byla tato částka snížena na 357 milionů eur ( 8 ). Podle čl. 2 odst. 2 sporného rozhodnutí měla být pokuta uhrazena v eurech ve lhůtě tří měsíců po oznámení rozhodnutí.

16.

Několik subjektů, kterým bylo určeno napadené rozhodnutí, se proti spornému rozhodnutí domáhalo v prvním stupni právní ochrany prostřednictvím žalob na neplatnost u Tribunálu.

17.

Co se týká koncernu Pilkington, podaly v prvním stupni Pilkington Group Ltd, Pilkington Automotive Ltd, Pilkington Automotive Deutschland GmbH, Pilkington Holding GmbH a Pilkington Italia SpA (dále jen také „žalobkyně“, resp. „navrhovatelky“) u Tribunálu podáním ze dne 18. února 2009 společně žalobu proti Komisi.

18.

V rozsudku ze dne 17. prosince 2014 Tribunál žalobu zamítl, uložil ale Komisi náhradu 10 % nákladů koncernu Pilkington ( 9 ). Ve zbývající části uložil Tribunál všechny náklady řízení v prvním stupni žalobkyním.

19.

Podáním ze dne 27. února 2015 podaly navrhovatelky společně předmětný kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu.

20.

Navrhovatelky navrhují

21.

Komise navrhuje

22.

Před Soudním dvorem byl kasační opravný prostředek projednán písemně a dne 2. března 2016 se konalo jednání.

23.

Ve svém kasačním opravném prostředku se Pilkington nezabývá všemi otázkami, jež byly předmětem řízení v prvním stupni. Naopak se právní debata v řízení o kasačním opravném prostředku omezuje již jen na otázky výpočtu pokuty. V tomto ohledu se navrhovatelky opírají o tři důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první se týká hodnot tržeb, jež musí být zohledněny (k tomu hned pod A.), druhý rozhodného směnného kurzu eura při určení 10% horní meze (k tomu pak pod B.) a třetí různých obecných právních zásad a úvah z pohledu právního státu (k tomu dále níže pod C.).

24.

První důvod kasačního opravného prostředku míří na body 201 až 227 (a zejména body 217 až 227) napadeného rozsudku. Zabývá se druhem tržeb, které mohou sloužit jako podklad pro výpočet pokuty ve smyslu čl. 23 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) nařízení č. 1/2003. Navrhovatelky namítají, že Tribunál neprávem potvrdil postup Komise, podle kterého mohly být zohledněny i dodávky koncernu Pilkington na základě smluv z doby před začátkem protiprávního jednání, i když o těchto smlouvách nebylo během doby protiprávního jednání nově jednáno. Tím se Tribunál opřel o právně vadný výklad bodu 13 pokynů z roku 2006.

25.

Podle bodu 13 pokynů z roku 2006 vychází Komise při určování základní částky ukládané pokuty z hodnoty tržeb za zboží nebo služby podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním.

26.

Účelem bodu 13 pokynů z roku 2006 je tedy stanovit při výpočtu pokuty uložené podniku určitou částku jako výchozí bod, který odráží hospodářský význam protiprávního jednání a příslušný podíl tohoto podniku na něm (viz ustálená judikatura Soudního dvora ( 10 ), která se úzce opírá o znění bodu 6 pokynů). Obráceně mají být vyloučeny hodnoty tržeb, které s oblastí působnosti kartelu v EHP nemají skutečnou souvislost ( 11 ).

27.

V projednávaném případě se spor v jádru týká toho, zda musí existovat příčinná souvislost jakéhokoli druhu mezi praktikami kartelu a jednotlivými složkami obratu, které se započítávají do výpočtu pokuty. Navrhovatelky jsou toho názoru, že bez zohlednění musí zůstat minimálně takové prodeje automobilového skla, na které neměl kartel logicky vliv, protože tyto prodeje spočívaly na smlouvách, které byly uzavřeny před začátkem protiprávního jednání – tedy za normálních soutěžních podmínek – a během doby protiprávního jednání nebyly nově projednávány. Jsou toho názoru, že zahrnutím takových prodejů by byl význam kartelu nadhodnocen.

28.

Přitom se v každém případě nejedná pouze o teoretický spor nebo o technický detail: pokud by uvedené prodeje koncernu Pilkington zůstaly jako základ pro výpočet bez zohlednění, musela by podle údajů navrhovatelek pokuta uložená Komisí být nižší o cca 49 milionů eur.

29.

I když se argumentace navrhovatelek k výkladu bodu 13 pokynů z roku 2006 na první pohled může zdát lákavá, nemůže obstát při bližším zkoumání.

30.

Znění bodu 13 pokynů z roku 2006 je totiž formulováno velmi široce: jde o všechny příslušným účastníkem kartelu dosažené tržby za zboží nebo služby dotčeného podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním na relevantním trhu. Podobně obecně formuluje bod 5 týchž pokynů, že pokuty se vypočítávají na základě hodnoty prodaného zboží nebo služeb, jichž se protiprávní jednání týká.

31.

Jak již Soudní dvůr konstatoval, jednalo by se o příliš úzké chápání pojmu „tržby“ použitého v bodě 13 pokynů z roku 2006, pokud by pod ním byly chápány pouze prodeje, u kterých je jisté, že byly skutečně dotčeny stíhaným kartelem ( 12 ). Proto nemusí být podle judikatury při stanovení základní částky ukládané pokuty pozitivně prokázáno, že jednotlivé složky tržeb použité jako základ pro výpočet byly vždy ovlivněny protiprávním jednáním ( 13 ).

32.

Pojem „tržby“ použitý v bodě 13 pokynů z roku 2006 nelze rozšiřovat natolik, aby do něj spadaly dokonce i prodeje, které nespadají do působnosti příslušné kartelové dohody ( 14 ). Pokud se ale – jako zde – jedná o prodeje, které byly učiněny v každém případě na relevantním trhu, stávají se tyto bez dalšího částí základu pro výpočet základní částky pokuty ( 15 ). Na rozdíl od tvrzení koncernu Pilkington se totiž takové prodeje v žádném případě nenacházejí mimo oblast působnosti kartelu.

33.

Uvedené prodeje jsou užitečným vodítkem pro škodu pro hospodářskou soutěž v EHP způsobenou kartelem, a obzvláště koncernem Pilkington, neboť objasňují hospodářský význam kartelu na relevantním trhu i relativní podíl koncernu Pilkington v rámci kartelu, přesně jak to požadují body 6 a 13 pokynů z roku 2006 i k nim vydaná judikatura Soudního dvora ( 16 ).

34.

Pokud by bylo záměrem při výpočtu pokuty vyloučit část prodejů uskutečněných na relevantním trhu, jak mají na mysli navrhovatelky, pak by to v mnoha případech uměle snížilo hospodářský význam kartelu, a tudíž by bylo v diametrálním rozporu s cíli bodů 6 a 13 pokynů z roku 2006 ( 17 ) (srov. doplňkově body 4 a 5 těchto pokynů). Nelze totiž přiměřeně znázornit celkový dosah jednání v rozporu s kartelovým právem, budou-li selektivně sledovány jen jednotlivé hodnoty tržeb dosažené na relevantním trhu účastníky kartelu.

35.

Způsob výpočtu upřednostňovaný navrhovatelkami především opomíjí skutečnost, že k hlavním záměrům mnoha kartelů – i zde sporného kartelu – patří rozdělení trhu mezi účastníky kartelu nebo udržení jejich podílů na trhu na sjednané úrovni. Tento stabilizační efekt, který Tribunál velmi právem zdůraznil ( 18 ), je přirozeně ku prospěchu celé aktivitě účastníků kartelu na příslušném trhu. Přitom může, jak Komise velmi přesvědčivě zdůrazňuje, postačit již manipulace několika málo právních úkonů, aby bylo dosaženo na celém trhu účinku, o který účastníci kartelu usilují. Pakliže protiprávní účel kartelu, a tím i „kriminální energie“ účastníků kartelu pokrývá celý trh, musí být základem pro výpočet pokut také všechny prodeje dosažené na tomto trhu.

36.

Není proto rozhodující, zda dotčené podniky ohledně každého jednotlivého učiněného právního úkonu jednaly prokazatelně – nebo jen možná – ve shodě. Ostatně stejně málo je rozhodující, zda a v jakém rozsahu skutečně nastal protisoutěžní účinek, o které tyto podniky kartelem usilovaly ( 19 ). Je naopak dostatečné, že bylo zamýšleno nebo způsobeno narušení hospodářské soutěže na dotčeném trhu ve smyslu článku 81 ES (článek 101 SFEU) ( 20 ). V takovém případě mají být zásadně do výpočtu základní částky pokuty započteny všechny hodnoty tržeb účastníků kartelu na tomto trhu.

37.

Ostatně administrativní náklady, které by byly nutně spojeny s oceněním každého prodeje uskutečněného účastníky kartelu na relevantním trhu, by byly zcela nepřiměřené. Ve většině případů totiž spočívají veličiny obratu, které se použijí pro výpočet pokuty, na řadě právních úkonů, u kterých se jeví být neproveditelné přezkoumávat každý jednotlivý úkon z hlediska jeho – skutečného nebo potenciálního – ovlivnění koluzivními praktikami. To platí tím spíše, že se kartely vyznačují kulturou utajení ze strany zúčastněných podniků, která by neměla být ještě „odměněna“ na úrovni výpočtu pokuty ( 21 ).

38.

Celkově vzato je rozhodné pouze to, že prodeje zohledněné při výpočtu základní částky pokuty byly uskutečněny na relevantním trhu ( 22 ). Přesně tyto tržby, které pocházejí z prodeje výrobků, které jsou dotčeny protiprávním jednáním, jsou nejlépe způsobilé reprodukovat hospodářský význam dotčeného protiprávního jednání ( 23 ). Tímto způsobem bude zajištěno, že dojde k uložení přiměřené sankce, která přispěje k účinnému uplatnění pravidel soutěže na evropském vnitřním trhu (srov. k tomu i body 4 a 5 pokynů z roku 2006).

39.

Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

40.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 410 až 423 napadeného rozsudku a týká se horní meze pro pokuty platné na unijní úrovni (dosud i „maximální mez“), jak vyplývá z čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003. Podle tohoto ustanovení nesmí pokuta uložená podniku přesáhnout 10 % jeho celkového obratu dosaženého v uplynulém obchodním roce.

41.

Podle názoru navrhovatelek je napadený rozsudek s tímto ustanovením v rozporu, neboť Tribunál zjistil směnný kurz pro přepočet měny libry šterlinků ( 24 ) na euro právně vadným způsobem. Pokud by Tribunál nevycházel – stejně jako předtím Komise – z průměrného kurzu Evropské centrální banky (ECB) za poslední ukončený obchodní rok koncernu Pilkington před sporným rozhodnutím, ale z denního směnného kurzu k okamžiku vydání rozhodnutí, jejž upřednostňoval Pilkington, byla by vypočtena nižší 10% horní mez, a tím i nižší pokuta pro Pilkington.

42.

Námitky byly vzneseny za okolností, kdy mateřská společnost koncernu Pilkington má sídlo ve Spojeném království, takže hodnoty tržeb celého koncernu Pilkington sloužící v projednávaném případě jako základ pro výpočet byly stanoveny v librách šterlinků. Naproti tomu jsou pokuty ukládané Komisí na unijní úrovni k postihování jednání v rozporu s kartelovým právem vyjádřeny v eurech. Ke zjištění, zda stanovená pokuta překračuje zákonnou horní hranici 10 % celkového obratu koncernu Pilkington v jeho posledním ukončeném obchodním roce před vydáním sporného rozhodnutí, je tedy potřeba přepočet měny.

43.

Navrhovatelky tvrdí, aniž je jim oponováno, že celkový obrat koncernu Pilkington činil v obchodním roce od 1. dubna 2007 do 31. března 2008 2,614 miliardy GBP. Výchozím bodem pro výpočet 10% horní meze ve smyslu čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 byla tedy hodnota 261,4 milionu GBP (10 % z 2,614 miliardy GBP).

44.

Budeme-li vycházet – jako Komise a Tribunál – z průměrného kurzu ECB rozhodném v tomto období pro přepočet měny (1 GBP = 1,415 EUR), pak vyplývá horní mez 370,1 milionu EUR. Použijeme-li jako základ specifický směnný kurz ECB pro 12. listopad 2008, tedy den, ve kterém Komise vydala sporné rozhodnutí (1 GBP = 1,2149 EUR nebo 1 EUR = 0,82310 GBP) ( 25 ), pak bychom vypočetli výrazně nižší horní hranici ve výši 317,5 milionu EUR.

45.

V prvním případě je tedy Komisí uložená pokuta v její opravené částce 357 milionů eur jednoznačně pod 10% horní hranicí ( 26 ), v druhém případě by naproti tomu překračovala 10% horní hranici o téměř 40 milionů eur. Právě tento rozdíl cca 40 milionů eur je tedy ve hře, pokud účastníci řízení vedou v rámci tohoto druhého důvodu kasačního opravného prostředku spor o volbě správného směnného kurzu pro přepočet měny. Je třeba vyjasnit, zda ztráta hodnoty libry šterlinků vůči euru, jak ji bylo možné zaznamenat v době do vydání sporného rozhodnutí, jde ve prospěch koncernu Pilkington, nebo naopak představuje riziko směnného kurzu, které má nést Pilkington.

46.

Navrhovatelky sice výslovně uznávají právo Komise stanovit jí ukládané pokuty z titulu kartelového práva podle článku 23 nařízení č. 1/2003 v eurech, avšak považují závěry Tribunálu ohledně relevantního směnného kurzu k výpočtu 10% horní meze za právně vadné.

47.

Jejich námitky proti napadenému rozsudku vznesené v tomto směru lze v podstatě přiřadit do dvou tematických okruhů: Tribunál jednak nesprávně posoudil účel 10% horní meze (srov. k tomu hned, oddíl a)), a jednak nedodržel požadavky na rovné zacházení a právní jistotu (srov. k tomu dále níže, oddíl b)).

48.

Desetiprocentní horní hranicí vyplývající z čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 se do výpočtu kartelových pokut zavádí prvek, který ve vztahu k základním kritériím závažnosti a doby trvání porušení jednání sleduje odlišný a samostatný účel ( 27 ). Je nutné zohlednit platební schopnost dotčených podniků a zabránit pokutám na příliš vysoké nebo nepřiměřené úrovni ( 28 ).

49.

V rámci čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 je rozhodná platební schopnost podniku v den, kdy je uznán odpovědným za protiprávní jednání a je mu Komisí uložena peněžitá sankce ( 29 ).

50.

Nejlépe by byla platební schopnost podniku bez pochyb zohledněna tehdy, kdyby byla posuzována k přesnému dni, ve kterém Komise vydává rozhodnutí o pokutě. To by ale Komisi postavilo před takřka nepřekonatelné praktické problémy: jednak nejsou při vydávání rozhodnutí o pokutě zpravidla známa denní aktuální čísla obratu dotčeného podniku, každopádně nejsou k dispozici v certifikované, a tím v důvěryhodné podobě. Jednak vyžadují i interní rozhodovací procesy Komise – obzvlášť zákonem stanovené slyšení Poradního výboru ( 30 ), ale i nutnost vnitřní reflexe úřadu o účelnosti, metodě výpočtu a výši sankce v konkrétním případě ( 31 ) – aby až do posledního dne nemohl být neustále předkládán a zpracováván nový číselný materiál.

51.

Tuto okolnost unijní normotvůrce zohlednil a stanovil v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003 jednu desetinu celkového obratu dotčeného podniku v jeho posledním obchodním roce předcházejícím rozhodnutí o pokutě jako referenční hodnotu jeho platební schopnost ( 32 ). Zákonem je takřka vytvářena fikce, že platební schopnost podniku pro účely výpočtu pokut odpovídá té, kterou lze vyčíst z jeho certifikovaných čísel o obratu za poslední ukončený obchodní rok před vydáním rozhodnutí o pokutě. Zpravidla totiž lze očekávat, že takto zjištěná platební schopnost podniku se v týdnech nebo měsících do vydání rozhodnutí o pokutě podstatně nezmění a čísla obratu jeho posledního ukončeného obchodního roku si tak zachovají vypovídací schopnost.

52.

Pokud ale určitý zlomek (10 %) celkového obratu dotčeného podniku v jeho posledním ukončeném obchodním roce představuje zákonnou referenční hodnotu pro jeho platební schopnost, musí být i pro přepočet měny rozhodný průměrný směnný kurz platný během referenčního období. Pouze tento směnný kurz totiž připouští posouzení čísel obratu v kontextu, ze kterého vycházejí, když co možná nejlépe odráží hospodářské skutečnosti, které ve své době existovaly ( 33 ). Na tuto skutečnost Tribunál správně upozornil ( 34 ).

53.

Mohlo by vést k závažnému zkreslení vypovídací schopnosti takových čísel obratu, pokud bychom je chtěli přepočítávat odchylným směnným kurzem z pozdějšího období: použití nového směnného kurzu na stará čísla by nakonec nebylo nic jiného než srovnávání jablek s hruškami.

54.

Ani z rozsudků Soudního dvora citovaných navrhovatelkami nelze dovodit nic, co by naznačovalo, že by musel být použit pozdější směnný kurz – konkrétně denní směnný kurz platný při vydání rozhodnutí o pokutě.

55.

Soudní dvůr sice v některých případech skutečně uznal, že 10% horní mez může dotčené podniky v určitém rozsahu chránit i před kolísáním směnného kurzu ( 35 ). To ale není samostatný účel horní meze, ale spíše dílčí aspekt ochrany, kterou poskytuje čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1/2003 dotčeným podnikům před pokutami na příliš vysoké nebo nepřiměřené úrovni ( 36 ).

56.

Kromě toho se v případech dosud řešených judikaturou jednalo vždy o změny v poměru měn, ke kterým došlo ještě před koncem referenčního období, na které se 10% horní mez podle čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 váže ( 37 ). Soudní dvůr tedy zaměřil svůj pohled zpět na dřívější období, a nikoli, jak zde Pilkington požaduje, dopředu na týdny a měsíce po ukončení posledního obchodního roku před vydáním sporného rozhodnutí.

57.

Na rozdíl od „pohledu vpřed“ existují dobré důvody pro „pohled zpět“: zaprvé bude fáze mezi ukončením protiprávního jednání a posledním obchodním rokem před rozhodnutím o pokutě zpravidla trvat několik let a bude tudíž náchylnější ke změnám platební schopnosti podniků, podmíněným kurzovými změnami než zde sporné týdny a měsíce bezprostředně předcházející rozhodnutí o pokutě. Zadruhé lze pouze při „pohledu zpět“ použít zatížitelný číselný materiál, který je – společně s k němu náležejícími směnnými kurzy pro přepočet měn – k dispozici dostatečně včas, aby jej Komise zohlednila při svém rozhodování.

58.

Jedinou indicii v judikatuře, která by mohla ukazovat na „pohled dopředu“ a tím na jakkoli uzpůsobenou relevanci denních směnných kurzů, lze nalézt v poměrně starém rozsudku Soudu prvního stupně ve věci Sarrió v. Komise. V onom případě se totiž Tribunál ubezpečil, že „částka pokuty převedená na národní měnu na základě směnného kursu platného ke dni uveřejnění rozhodnutí nepřekračuje 10% celkového obratu dosaženého žalobkyní v [posledním obchodním roce předcházejícím rozhodnutí]“ ( 38 ).

59.

Je zjevné, že tento postup nebyl následován. Nedomnívám se ani, že by se Soudní dvůr měl nyní touto cestou ubírat.

60.

Nehledě na již zmíněnou zásadní námitku, že při použití denního aktuálního směnného kurzu budou nepřípustným způsobem přepočtena stará obratová čísla novým směnným kurzem, který nepochází ze stejného období, se mi jeví i vycházení Soudu prvního stupně ve věci Sarrió v. Komise z okamžiku zveřejnění rozhodnutí zcela nevhodné a neproveditelné: ke zveřejnění rozhodnutí dochází v kartelových věcech až dlouho po jejich vydání, někdy dokonce i roky poté. Komise by tedy musela disponovat doslova jasnovideckými schopnostmi, kdyby chtěla zohlednit takový budoucí směnný kurz již při svém rozhodování. Není rovněž patrné, do jaké míry má právě směnný kurz rozhodný v den zveřejnění rozhodnutí objasňovat platební schopnost dotčeného podniku k mnohem dřívějšímu okamžiku, ve kterém mu Komise pokutu uloží a vymáhá ji.

61.

Řešení problému vzneseného navrhovatelkami je z mého pohledu nutné hledat na úplně jiné úrovni, a to v rozpočtovém unijním právu: pokud by se ukázalo, že se platební schopnost podniku – na základě kolísání kurzu nebo z jiných důvodů – od konce posledního obchodního roku do okamžiku vydání rozhodnutí Komise o pokutě velmi snížila, stanoví rozpočtové právo vhodné mechanismy, které zohledňují hrozící přetížení tohoto podniku v rámci vymáhání pokuty uložené Komisí ( 39 ). Tyto mechanismy umožňují vytvoření řešení uzpůsobených konkrétnímu případu, sahajících od poskytnutí velkorysejší splatnosti až po úplné nebo částečné vzdání se pohledávky, přičemž je ovšem třeba náležitě zohlednit případná narušení soutěže (srov. k tomu obzvláště články 89 a 91 prováděcích pravidel k finančním pravidlům Unie ( 40 )).

62.

Na rozdíl od názoru prezentovaného koncernem Pilkington na jednání nebrání tomuto řešení ostatně ani skutečnost, že se mechanismy stanovené v rozpočtovém unijním právu použijí jen v extrémních výjimečných případech. Všechna „běžná“ rizika v souvislosti s platební schopností, zejména běžné riziko směnného kurzu, jsou totiž dotčené podniky povinny nést samy ( 41 ). Tím se budu zabývat ještě na jiném místě ( 42 ).

63.

Za těchto okolností nejsou argumenty navrhovatelek opírající se o účel 10% horní meze relevantní.

64.

Nad tento rámec argumentují navrhovatelky v předmětném případě ještě zásadami rovného zacházení a právní jistoty. I z těchto zásad má podle jejich názoru vyplývat, že pro přepočet měny není rozhodný průměrný kurz posledního obchodního roku koncernu Pilkington ukončeného před sporným rozhodnutím, nýbrž denní aktuální kurz k okamžiku vydání rozhodnutí.

65.

Na jedné straně navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že porušil zásadu rovného zacházení. Podle jejich názoru musí být se všemi podniky zacházeno stejně, nezávisle na měně, ve které vedou účetnictví. To Tribunál nesprávně posoudil.

66.

Zásada rovného zacházení představuje obecnou zásadu unijního práva, která je zakotvena články 20 a 21 Listiny ( 43 ). Nelze ji vykládat a uplatňovat rozdílně v závislosti na právní oblasti.

67.

Podle ustálené judikatury tato zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno ( 44 ).

68.

Není ničím jiným než vyjádřením zásady rovného zacházení, pokud Soudní dvůr speciálně pro vyměření pokut podle kartelového práva uznává, že 10% horní mez podle čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 je mez, která je jednotně použitelná na všechny podniky ( 45 ).

69.

S ohledem na zde relevantní problematiku je nejprve třeba poznamenat, že platební schopnost každého podniku může přirozeně podléhat ještě určitým výkyvům ode dne uzavření jeho posledního obchodního roku do dne vydání rozhodnutí o pokutě. Takové výkyvy mohou vzniknout např. z nečekaného poklesu tržeb, mohou ale spočívat i ve změnách v přepočtu měn, zejména pokud podnik – bez ohledu na to, kde má sídlo – dosahuje většinu svých tržeb v cizích měnách.

70.

Všechny podniky se v tomto ohledu nacházejí ve stejné situaci a unijní normotvůrce s nimi také rovně zachází: podle čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 se totiž k takovým výkyvům v platební schopnosti s ohledem na výpočet 10% horní meze nepřihlíží bez ohledu na to, zda dotčené podniky zjišťují své tržby v eurech nebo v jiné měně. V tomto směru tedy nemůže být dáno porušení zásady rovného zacházení.

71.

Navíc mohou ovšem u podniků, které svá obratová čísla nezjišťují v eurech, ale v cizí měně, podléhat náklady na uhrazení pokuty na základě změn směnného kurzu od jejich posledního obchodního roku do dne rozhodnutí Komise o pokutě silnějším výkyvům, než je tomu u podniků, které vedou účetnictví v eurech. V tomto bodě se tedy možná situace podniků se sídlem mimo eurozónu odlišuje od situace podniků se sídlem uvnitř eurozóny.

72.

Z pouhé okolnosti, že podniky se sídlem mimo eurozónu mohou trpět výkyvy likvidních prostředků v závislosti na měně více než podniky se sídlem uvnitř eurozóny, však nelze učinit závěr, že mají právo na denní zkoumání jejich platební schopnosti k okamžiku vydání rozhodnutí Komise o pokutě za použití platného aktuálního denního směnného kurzu.

73.

Takové výkyvy v závislosti na měně jsou totiž výrazem rizika směnného kurzu, které musí nést každý podnik sám ( 46 ). Podnik, který se usadí mimo eurozónu, počítá vědomě s rizikem nepříznivého měnového vývoje a požívá případné výhody příznivého měnového vývoje. Není možné, aby takový podnik selektivně svaloval na veřejnost pouze případné nevýhody svého sídla mimo eurozónu s poukazem na zásadu rovného zacházení.

74.

Pouze na okraj budiž poznamenáno, že už před zavedením eura nebyly všechny podniky činné na vnitřním trhu vystaveny stejným rizikům směnného kurzu. Je sice pravda, že Komise musela ve své době provést pro všechny podniky přepočet měny, dříve než jim uložila pokuty, kdežto dnes je to nutné již jen pro podniky se sídlem mimo eurozónu. Přesto měly podniky i před zavedením eura již podle členského státu svého sídla do činění s různě silnými měnovými výkyvy, a tudíž různě vysokými riziky směnného kurzu.

75.

Na druhé straně navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nesprávně posoudil zásadu právní jistoty. Podle jejich názoru musí být každý podnik schopen předpokládat ve vlastní měně finanční zatížení, které mu pokutou ukládanou Komisí hrozí.

76.

Zásada právní jistoty je základní zásadou unijního práva, která mimo jiné vyžaduje, aby právní úprava, která vyvolává nepříznivé důsledky pro jednotlivce, byla jasná a přesná a její použití bylo pro právní subjekty předvídatelné ( 47 ). Dotčené osoby musí mít totiž možnost jednoznačně znát svá práva a povinnosti a postupovat podle toho ( 48 ).

77.

Ve stejném smyslu uvedl Soudní dvůr speciálně při pohledu na čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1/2003, že pokuty podle kartelového práva ukládané Komisí podle tohoto ustanovení podléhají vyčíslitelné a absolutní maximální hodnotě, takže maximální výši pokuty, kterou lze uložit danému podniku, lze stanovit předem ( 49 ).

78.

Konceptu předvídatelnosti je logicky vlastní prvek prognózy. Prognózy lze učinit spolehlivěji na základě již dostupných údajů z nedávné minulosti než na základě ještě neznámých budoucích údajů.

79.

Bez jakékoli pochybnosti může proto podnik lépe předvídat 10% horní mez platnou v jeho případě pro pokuty podle kartelového práva podle čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003, pokud je tato horní hranice vypočtena za použití průměrného směnného kurzu jeho posledního obchodního roku, a nikoli na základě budoucího, předem dokonce ještě vůbec nedisponibilního denního směnného kurzu k okamžiku vydání rozhodnutí o pokutě.

80.

V souladu s tím Tribunál zcela správně zdůraznil ( 50 ), že použití průměrného směnného kurzu ECB za poslední ukončený obchodní rok podniku před vydáním rozhodnutí o pokutě je zřetelně lépe způsobilé zajistit právní jistotu než vycházení z denního směnného kurzu k okamžiku ležícímu v budoucnosti, dni vydání rozhodnutí o pokutě.

81.

Zmiňovaný průměrný kurz je totiž znám od konce dotčeného obchodního roku a už se nemění, zatímco denní kurz závisí na náhodných okolnostech v budoucnosti, konkrétně na okamžiku, který Komise zvolí pro vydání rozhodnutí o pokutě, a na hospodářské situaci v té době. Při použití průměrného směnného kurzu si tak může každý podnik, jejž Komise stíhá za jednání v rozporu s kartelovým právem, již před konečným rozhodnutím v řízení přesně vypočítat, jakou částku v eurech bude maximálně činit případná hrazená pokuta.

82.

Navrhovatelky namítají, že podniky, které nezjišťují hodnoty svých tržeb v eurech, mohou hůře předvídat své finanční náklady na případně hrazené pokuty podle kartelového práva než podniky, jejichž účetnictví je vedeno v eurech.

83.

Tato nejistota však vyplývá z rizika směnného kuru, které však musí vždy nést podniky se sídlem mimo eurozónu, jak již bylo zmíněno ( 51 ). Ba co víc: předvídavý podnik musí přijmout prevenci pro hrozící závazky vždy v té měně, ve které bude muset v budoucnu tyto závazky uhradit. V tomto směru tedy není dán podstatný rozdíl mezi pokutou podle kartelového práva, která bude možná uložena Komisí, a občanskoprávními odpovědnostními riziky, která případně dopadnou na dotčený podnik v řízeních před vnitrostátními soudy.

84.

Je-li podnik stíhán Komisí v řízení podle nařízení č. 1/2003 jako pravděpodobný účastník kartelu, je v jeho vlastním zájmu, aby již během řízení na základě jeho vlastních obratových čísel za vždy poslední ukončený obchodní rok učinil rezervy v eurech pro případně hrazenou pokutu nebo alespoň zajistil dohodami s finančními ústavy, aby disponoval k okamžiku vydání rozhodnutí o pokutě nezbytnou likviditou v eurech, až do výše 10% horní meze podle čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003.

85.

Pokud dotčený podnik taková opatření nepřijme, pouští se koneckonců do spekulativního ochodu o vývoji směnného kurzu a vědomě počítá s nebezpečím, že si bude schopen později obstarat devizy k úhradě případné pokuty za méně výhodných podmínek, než by tomu bylo při ukončení jeho posledního obchodního roku před rozhodnutím o pokutě.

86.

Jak Soudní dvůr již konstatoval v jiné souvislosti, jsou měnové výkyvy náhodným faktorem, který se může projevit pozitivně i negativně ( 52 ). Existence takových měnových výkyvů nemůže jako taková vést k nepřiměřenosti právem stanovené pokuty ( 53 ).

87.

Celkově tedy není ohrožen účel čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 ani nejsou porušeny obecné zásady rovného zacházení a právní jistoty, pokud je při přepočtu měny v rámci určení 10% horní meze pro pokuty podle kartelového práva použit jako základ průměrný směnný kurz za poslední ukončený obchodní rok dotčeného podniku před vydáním rozhodnutí o pokutě. Tento závěr Tribunálu ( 54 ) je prostý právních vad. Druhý důvod kasačního opravného prostředku je proto neopodstatněný.

88.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku je věnován různým obecným právním zásadám a úvahám z pohledu právního státu, jejichž porušení navrhovatelky Tribunálu vytýkají. Napadají jím jednak body 396 až 402 a jednak body 434, 438 a 440 až 444 napadeného rozsudku. Přitom se první část třetího kasačního opravného prostředku týká pouze právních požadavků vyplývajících ze zásad rovného zacházení a proporcionality (srov. k tomu hned, oddíl 1), kdežto druhá část se věnuje pravomoci Tribunálu k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci (viz níže, oddíl 2).

89.

Pro argumentaci navrhovatelek k oběma částem tohoto důvodu kasačního opravného prostředku hraje podstatnou roli studie společnosti zabývající se podnikatelským poradenstvím předložená koncernem Pilkington v řízení před Tribunálem v prvním stupni. Navrhovatelky se domnívají, že z této studie lze učinit závěr, že se finanční situace koncernu Pilkington v důsledku pokuty uložené Komisí významně zhoršila.

90.

Předesílám, že postup Tribunálu ohledně této studie byl zcela přiměřený a právně proti němu nelze nic namítat. Tribunál právem citovanou studii zohlednil jen za účelem soudního přezkumu v plné jurisdikci, v rámci kterého mu přísluší zohlednit i skutečnosti a důkazy, které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí ( 55 ). Naproti tomu ponechal Tribunál tuto studii, rovněž zcela právem, bez povšimnutí v rámci přezkumu legality napadeného rozhodnutí, protože při něm lze přihlížet jen k prvkům, které měla k dispozici již Komise k okamžiku vydání rozhodnutí ( 56 ).

91.

Navrhovatelky jako první namítají, že Tribunál nesprávně posoudil právní požadavky obecných zásad rovného zacházení a proporcionality. Namítají „zřejmý rozpor“ v zatížení, které znamenají Komisí uložené sankce pro jednotlivé účastníky kartelu. Pilkington má za to, že sám byl potrestán mnohem přísněji než jeho spolupachatelé, protože pokuta uložená jemu činí daleko vyšší podíl na jeho celkovém obratu, než je tomu u ostatních účastníků kartelů s vyšší rozmanitostí výrobků.

92.

Tribunál v této souvislosti správně připomenul ( 57 ), že konečné částky pokut pro dotyčné podniky nemusí nutně vyjadřovat veškeré rozdíly mezi nimi, pokud jde o jejich celkový obrat nebo jejich relevantní obrat ( 58 ). Nehledě na 10% horní mez obsaženou v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003 totiž není výpočet pokut podle kartelového práva mechanickým postupem, u kterého by sankce musela být nutně v určité relaci k příslušnému celkovému obratu všech dotyčných podniků.

93.

Je sice pravda, že Komise při ukládání pokut podle kartelového práva podle čl. 23 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) nařízení č. 1/2003 není zcela svobodná ve výkonu svého uvážení, nýbrž podléhá soudní kontrole, zda respektovala obecné zásady unijního práva a základní práva zaručená na unijní úrovni ( 59 ), zejména zásady rovného zacházení a proporcionality ( 60 ).

94.

Tribunál ovšem v projednávaném případě nesprávně neposoudil právní požadavky ani jedné ani druhé zásady.

95.

Pokud se nejprve týká zásady rovného zacházení, pak tato vyžaduje, jak již bylo uvedeno ( 61 ), aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi nebylo zacházeno stejně, není-li takovéto zacházení objektivně zdůvodněno.

96.

V běžném případě je zásada rovného zacházení při postihování kartelových přečinů splněna, pokud je se všemi účastníky kartelu při výpočtu jim ukládaných pokut zacházeno podle stejných kritérií ( 62 ), takže kvalitativně není jedno a totéž porušení kartelového práva měřeno dvojím metrem ( 63 ). Přitom nepředstavuje samo o sobě porušení zásady rovného zacházení, pokud nakonec pokuta uložená jednomu podniku činí přibližně 10 % jeho celkového obratu, tedy se blíží zákonem stanovené horní mezi, nebo ji dokonce dosahuje (čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1/2003), zatímco pro ostatní účastníky kartelu je tato procentní sazba nižší ( 64 ).

97.

Navrhovatelky chtějí v projednávaném případě pro Pilkington přesto dosáhnout zvláštního zacházení v tom smyslu, aby koncernu uložená pokuta byla snížena na nižší procentní sazbu jeho celkového obratu. V tomto smyslu tedy Tribunálu vytýkají, že jim toto zvláštní zacházení odepřel.

98.

Odchýlení se od klasické metody výpočtu pokut může být případně odůvodněné tehdy, pokud Komisí na základě pokynů z roku 2006 použitá metoda výpočtu neumožňuje dostatečné rozlišení pokut uložených jednotlivým účastníkům kartelu ohledně doby a závažnosti jejich příslušného individuálního podílu na kartelu, jakož i případné polehčující či přitěžující okolnosti ( 65 ). Pro to neexistují v projednávaném případě žádné indicie a navrhovatelky ani nic takového netvrdily.

99.

Zda se ostatně situace koncernu Pilkington odlišuje na základě zvláštních okolností podstatným způsobem od situace ostatních účastníků kartelu, a proto činí nezbytným zvláštní zacházení při výpočtu pokuty, je v konečném výsledku otázka skutkového posouzení a hodnocení důkazů. Toto přísluší podle ustálené judikatury ( 66 ) pouze Tribunálu a nemůže být ve stadiu řízení o kasačním opravném prostředku Soudním dvorem znovu přezkoumáváno, vyjma případného zkreslení skutkového stavu nebo důkazních prostředků, které zde však není namítáno.

100.

Pouze pro úplnost odkazuji doplňkově na to, že se mi silná specializace koncernu Pilkington na automobilové sklo a jeho nižší diverzifikace výrobků ve srovnání s ostatními účastníky kartelu sama o sobě nejeví být dostatečná pro použití zvláštních kritérií při výpočtu pokuty připadající na koncern Pilkington. Naopak Komise právem upozorňuje na to, že podnik jako Pilkington, který dosahuje obzvláště velký podíl svého celkového obratu prostřednictvím výrobků spadajících do kartelu, má také o to větší prospěch z případného výnosu, jehož mohou účastníci kartelu svým jednáním ve shodě docílit. Za těchto okolností se nejeví být v žádném případě nespravedlivé, když Komisí uložená pokuta činí vyšší procentní sazbu celkového obratu tohoto podniku, než je tomu u ostatních účastníků kartelu.

101.

Tento závěr není zpochybněn ani tím, že Komise v minulosti ojediněle přistoupila ke snížení pokut, aby vyhověla zvláštnostem obchodního modelu jednotlivých účastníků kartelu. Podle ustálené judikatury Soudního tvora totiž předchozí rozhodovací praxe Komise neslouží jako právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže ( 67 ).

102.

Pokud se týká speciálně navrhovatelkami citovaného případu Almamet, pak se situace tohoto podniku vyznačovala zvláštnostmi, které pro koncern Pilkington – alespoň podle informací, které mají unijní soudy k dispozici – neplatí ve stejné míře ( 68 ).

103.

Je tudíž nutné zamítnout námitku porušení právních požadavků zásady rovného zacházení jako neopodstatněnou.

104.

Pokud se pak týká zásady proporcionality, která podle čl. 49 odst. 3 Listiny požívá statusu základního práva ( 69 ), je uznáno, že i tuto je nutné respektovat při ukládání pokut za jednání v rozporu s kartelovým právem ( 70 ).

105.

Navrhovatelky zde Tribunálu ve výsledku vytýkají, že opomenul právní požadavky proporcionality ohledně vztahu mezi Komisí ukládanou pokutou a celkovým obratem koncernu Pilkington.

106.

V zásadě platí, že již zmíněná ( 71 ) zákonná 10% horní mez podle čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 zajišťuje, aby pokuty ukládané Komisí účastníkům kartelu dodržovaly přiměřený vztah k jejich příslušné platební schopnosti a aby nebyly uloženy pokuty na příliš vysoké nebo nepřiměřené úrovni ( 72 ). Bude-li tato horní mez dodržena, existuje domněnka, že pokuta neovlivní platební schopnost dotyčného podniku nepřiměřeným způsobem.

107.

Pouze z okolnosti, že se pokuta projeví jako – možná dokonce významná – finanční zátěž pro dotyčný podnik a povede k přechodnému oslabení jeho finanční síly, nelze učinit závěr, že pokuta je nepřiměřeně vysoká. Naopak má být sankce, která je podniku uložena formou pokuty, citelná, aby mohla rozvíjet svůj účinek na konkrétní podnik i obecný účinek (srov. k tomu i bod 4 pokynů z roku 2006). Tento cíl by byl zmařen, kdyby podnik mohl zaplatit sankci mu uloženou takřka „z rukávu“.

108.

Pokud by se případné očekávané oslabení finanční síly dotyčného podniku v důsledku pokuty podle kartelového práva mělo stát podnětem ke snížení této sankce, pak by to ostatně mělo protichůdný následek, že by uvedený podnik byl za jím spáchané jednání v rozporu s pravidly soutěže odměněn neopodstatněnou finanční výhodou ( 73 ). Pokud by u nějakého podniku neplánovaně došlo k platebním problémům, stanoví rozpočtové unijní právo, jak již zmíněno ( 74 ), přiměřená řešení.

109.

Za těchto okolností je námitka porušení právních požadavků zásady proporcionality stejně neopodstatněná jako již námitka vztahující se k zásadě rovného zacházení.

110.

Jako poslední namítají navrhovatelky v rámci tohoto třetího důvodu kasačního opravného prostředku, že Tribunál nevyužil s potřebnou intenzitou svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 261 SFEU ve spojení s článkem 31 nařízení č. 1/2003.

111.

Jablkem sváru jsou zde především závěry v bodech 442 a 443 napadeného rozsudku, kde Tribunál chce provést snížení pokuty uložené Komisí pro její negativní dopad na dotyčný podnik jen „za mimořádných okolností“, „pokud to odůvodňuje nadřazený zájem“ ( 75 ). Podle názoru navrhovatelek se Tribunál tímto vyjádřením protiprávně omezil na příliš „povrchní použití“ své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ( 76 ).

112.

Výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci Tribunálem je Soudním dvorem přezkoumáván jen ohledně zjevných vad ( 77 ). Z existence takových vad je třeba vycházet, pokud Tribunál zaprvé nesprávně posoudil rozsah svých pravomocí podle článku 261 SFEU ( 78 ), zadruhé podrobně se nezabýval všemi relevantními hledisky ( 79 ) a zatřetí použil nesprávná právní kritéria ( 80 ), v neposlední řadě s ohledem na zásady rovného zacházení ( 81 ) a proporcionality ( 82 ).

113.

Zde navrhovatelkami vznesená námitka příliš povrchního přístupu ohledně „pleine juridiction“ spadá do první z uvedených kategorií: Tribunálu je v konečném důsledku vytýkáno, že nesprávně posoudil rozsah svých pravomocí podle článku 261 SFEU ( 83 ).

114.

Tato pravomoc je ve skutečnosti velmi široká: Tribunál je podle článku 261 SFEU nad rámec prosté kontroly legality pokuty stanovené Komisí podle kartelového práva oprávněn nahradit posouzení Komise ohledně stanovení částky této pokuty svým vlastním posouzením ( 84 ). Může tedy pokutu na základě pouhých úvah o účelnosti zrušit, snížit nebo zvýšit, aniž by předtím musel napadené rozhodnutí prohlásit za neplatné ( 85 ). Výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci tedy nutně nepředpokládá zjištění právní vady.

115.

Tribunál si byl v projednávaném případě této možnosti, která mu v rámci článku 261 SFEU přísluší, dobře vědom ( 86 ). V žádném případě nevycházel z toho, že smí pouze za výjimečných okolností vůbec snížit pokutu uloženou Komisí. Naopak vycházel z toho, že takové snížení speciálně z důvodu tvrzeného oslabení finanční síly dotyčného podniku je přiměřené pouze za výjimečných okolností.

116.

Jinými slovy, Tribunál se v projednávaném případě vypořádal s tvrzením koncernu Pilkington ohledně zhoršení jeho finanční síly, včetně studie společnosti poskytující podnikatelské poradenství, předložené koncernem Pilkington. Rozhodl se ale nikoli ze – špatně pochopených – právních úvah, ale pouze na základě úvah o účelnosti proti snížení pokuty. Zvlášť zřetelné je to při pohledu na pozadí, na základě kterého Tribunál činí své závěry o „výjimečných okolnostech“: Tribunál je veden obavou, že by mohla utrpět účinnost soutěžní politiky Unie, pokud by pokuty podle kartelového práva neznamenaly určitou tvrdost pro dotyčné podniky ( 87 ).

117.

Jak již bylo výše naznačeno ( 88 ), proti takové úvaze nelze z právního hlediska nic namítat. Je ostatně zcela v souladu se soutěžní politikou Unie definovanou v jejích pokynech z roku 2006 ( 89 ). Takové pokyny sice nemohou být závazné pro soudní moc, avšak unijní soudy se jimi mohou nechat inspirovat při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ( 90 ).

118.

Souhrnně tedy Tribunál uplatnil svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci správně. Rozsáhlejší posouzení pokuty ohledně její proporcionality Soudnímu dvoru jakožto soudu rozhodujícímu o kasačním opravném prostředku zásadně nepřísluší. Nanejvýš výjimečně je Soudnímu dvoru dovolen vlastní zásah, a to tehdy, když „výše sankce je nejen nevhodná, ale také nadměrná, a to natolik, že je nepřiměřená“ ( 91 ). Pro takto extrémní a evidentní nepoměr mezi protiprávním jednáním a sankcí, který by vyžadoval korekci ze strany Soudního dvora jako stupně rozhodujícího o kasačním opravném prostředku, však v projednávaném případě nehovoří žádné indicie.

119.

Ani poslední část třetího důvodu kasačního opravného prostředku proto nemá vyhlídku na úspěch. Celý třetí důvod kasačního opravného prostředku tudíž není opodstatněný.

120.

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačního opravného prostředku uplatněný navrhovatelkami nevede k úspěchu, je nutné zamítnout kasační opravný prostředek v celém rozsahu.

121.

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že jestliže Soudní dvůr zamítne kasační opravný prostředek, rozhodne o nákladech řízení.

122.

Z článku 138 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 184 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, bude uložena náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Je-li neúspěšných účastníků řízení víc, rozhodne Soudní dvůr o rozdělení nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení ponesou společně a nerozdílně, jelikož podaly kasační opravný prostředek společně.

123.

Na základě výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl následovně: