26.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 72/4


Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. prosince 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof – Rakousko) – Protect Natur-, Arten- und Landschaftsschutz Umweltorganisation v. Bezirkshauptmannschaft Gmünd

(Věc C-664/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Směrnice 2000/60/ES - Činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky - Článek 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 - Povinnosti zamezit zhoršení stavu útvarů vod a podpořit aktivní zapojení všech zúčastněných stran při provádění směrnice - Aarhuská úmluva - Účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí - Článek 6 a čl. 9 odst. 3 a 4 - Listina základních práv Evropské unie - Článek 47 - Právo na účinnou soudní ochranu - Projekt, který může mít vliv na stav vod - Správního řízení o schválení - Organizace na ochranu životního prostředí - Návrh na přiznání postavení účastníka správního řízení - Možnost dovolávat se práv vycházejících ze směrnice 2000/60/ES - Zánik práva být účastníkem řízení a práva na prostředek právní nápravy, nejsou-li uvedená práva uplatněna v rámci správního řízení včas“)

(2018/C 072/04)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Protect Natur-, Arten- und Landschaftsschutz Umweltorganisation

Žalovaný: Bezirkshauptmannschaft Gmünd

Výrok

1)

Článek 9 odst. 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, jež byla podepsána v Aarhusu dne 25. června 1998 a schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, je třeba vykládat v tom smyslu, že organizace na ochranu životního prostředí, jež je řádně ustavena a funguje v souladu s požadavky stanovenými vnitrostátním právem, musí mít možnost napadnout před soudem rozhodnutí o schválení projektu, který může být v rozporu s takovou povinností zamezit zhoršení stavu útvarů vod, jako je povinnost stanovená článkem 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

2)

Ustanovení čl. 9 odst. 3 této úmluvy, schválené rozhodnutím 2005/370, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv a čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/60 musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní procesněprávní úpravě, která v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, vylučuje, aby organizace na ochranu životního prostředí měla právo účastnit se v postavení účastníka řízení schvalovacího řízení, jímž se provádí směrnice 2000/60, a které omezuje právo na podání k soudu prostředků právní nápravy za účelem napadení rozhodnutí vydaných v rámci takových řízení v tom smyslu, že toto právo mají pouze osoby v postavení účastníků řízení.

3)

S výhradou ověření relevantních skutečností a ustanovení vnitrostátního práva předkládajícím soudem musí být čl. 9 odst. 3 a 4 uvedené úmluvy schválené rozhodnutím 2005/370, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv, vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, bylo vůči organizaci na ochranu životního prostředí uplatněno ustanovení vnitrostátního procesního práva, jež se týká zániku procesního práva, podle něhož osoba ztrácí své postavení účastníka řízení, a tudíž nemůže podat k soudu prostředek právní nápravy proti rozhodnutí, jež je vydáno v tomto řízení, neuplatnila-li během správního řízení své námitky včas, a to nejpozději během ústní části tohoto řízení.


(1)  Úř. věst. C 111, 29.3.2016.