31.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 402/7

1)

Přezkum první, druhé a třinácté otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 15 odst. 3 rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.

2)

Přezkum páté otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost přílohy I rozhodnutí 2011/278.

3)

Článek 4 a příloha II rozhodnutí Komise 2013/448/EU ze dne 5. září 2013 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné bezplatné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES jsou neplatné.

4)

Časové účinky prohlášení neplatnosti článku 4 a přílohy II rozhodnutí 2013/448 se omezují tak, aby toto prohlášení nabylo účinnosti až po uplynutí deseti měsíců od data vyhlášení rozsudku ze dne 28. dubna 2016, Borealis Polyolefine a další (C 191/14, C 192/14, C 295/14, C 389/14 a C 391/14 až C 393/14, EU:C:2016:311), a Komise tak mohla přijmout nezbytná opatření, a aby opatření přijatá do té doby na základě zrušených ustanovení nemohla být zpochybněna.

5)

Článek 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, a čl. 10 odst. 1 až 3 a 8 rozhodnutí 2011/278 musejí být vykládány v tom smyslu, že za účelem zamezení dvojímu přidělení umožňují nepřidělit povolenky na emise skleníkových plynů dílčímu zařízení pro referenční úroveň tepla, pokud toto zařízení dodává do soukromých domácností teplo, které získává z dílčího zařízení pro referenční úroveň paliva.

6)

Článek 10 odst. 8 rozhodnutí 2011/278 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby se bezplatné povolenky na emise skleníkových plynů přidělovaly provozovateli na spotřebu tepla, které bylo zohledněno v rámci dílčího zařízení pro referenční úroveň paliva, v dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla.

7)

Článek 7 a příloha IV rozhodnutí 2011/278 musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují členskému státu, aby při shromažďování údajů, na které tato ustanovení dopadají, za účelem zamezení dvojímu započtení nezohlednil celkové emise z produkce tepla dodávaného dílčím zařízením pro referenční úroveň tepla do soukromých domácností.

8)

Článek 10a odst. 1 a 4 směrnice 2003/78, ve znění směrnice 2009/29, a čl. 10 odst. 3 rozhodnutí 2011/278 musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují nepřidělit dodatečné bezplatné povolenky na emise skleníkových plynů související s produkcí měřitelného tepla spalováním odpadních plynů, které vznikly v zařízení pro referenční úroveň tekutého kovu, pokud je počet povolenek stanovený na základě referenční úrovně tepla nižší než střední hodnota historických emisí souvisejících s výrobou tohoto tepla.

9)

Článek 7 a příloha IV rozhodnutí 2011/278 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát při shromažďování údajů, na které tato ustanovení dopadají, upravoval číselné údaje, které získal, tak aby emise skleníkových plynů pocházející ze spalování odpadních plynů v dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla byly rovnocenné emisím, které pocházejí ze spalování zemního plynu, pokud referenční úroveň produktu zohledňuje emise související s produkcí odpadních plynů.

10)

Článek 3 písm. c) rozhodnutí 2011/278 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „dílčí zařízení pro referenční úroveň tepla“ zahrnuje činnost spočívající v dodávání měřitelného tepla pocházejícího ze zařízení spadajícího do systému obchodování s povolenkami do parovodní sítě, pokud ji lze kvalifikovat jako „zařízení nebo jiný subjekt, na který se nevztahuje systém Unie“.