|
2.5.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 156/17 |
Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 17. března 2016 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – K. Ruijssenaars, A. Jansen (C-145/15), J. H. Dees-Erf (C-146/15) v. Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu
(Spojené věci C-145/15 a C-146/15) (1)
(„Letecká doprava - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Článek 7 - Náhrady cestujícím v případě zrušení letů nebo zpoždění letů o více než tři hodiny - Článek16 - Vnitrostátní subjekty odpovědné za prosazování nařízení - Pravomoc - Přijetí donucovacích opatření vůči leteckému dopravci s cílem poskytnutí náhrady, na niž má cestující nárok“)
(2016/C 156/24)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Raad van State
Účastníci původního řízení
Navrhovatelé: K. Ruijssenaars, A. Jansen (C-145/15), J. H. Dees-Erf (C-146/15)
Odpůrce: Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu
za přítomnosti: Royal Air Maroc SA (C-145/15), Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV (C-146/15)
Výrok
Článek 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že subjekt určený každým členským státem na základě odstavce 1 tohoto článku, k němuž podal individuální stížnost cestující, jemuž letecký dopravce odmítl poskytnout náhradu podle čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, není povinen přijmout donucovací opatření vůči dotyčnému dopravci s cílem přinutit jej k poskytnutí uvedené náhrady.