Žaloba podaná dne 13. listopadu 2014 – Infineon Technologies v. Komise

(Věc T-758/14)

(2015/C 107/38)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Infineon Technologies AG (Neubiberg, Německo) (zástupci: I. Brinker, U. Soltész, P. Linsmeier, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise ve věci AT.39574 – Smart Card Chips (paměťové čipy do chytrých karet) ze dne 3. září 2014 (oznámené žalobkyni dne 5. září 2014), zvláště jeho čl. 1 písm. a), čl. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 2;

—	podpůrně nařídil podstatné snížení pokuty uložené společnosti Infineon Technologies AG v čl. 2 písm. a) rozhodnutí a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2014) 6250 final ze dne 3. září 2014 ve věci AT.39574 – Smart Card Chips (paměťové čipy do chytrých karet).

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně 6 žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z tvrzení, že Komise porušila právo žalobkyně být slyšena, a to zejména tím, že nepřijala nové oznámení námitek. Žalobkyně tvrdí, že:

—	Komise nepředložila důkazy takovým způsobem, který by žalobkyně umožnil zjistit, jaké jednání je jí vytýkáno, a řádně se hájit,

—	Komise porušila procesní práva společnosti Infineon tím, že klíčové důkazy předložila velmi opožděně, v důsledku čehož se společnost Infineon nemohla řádně hájit vyčerpávající odpovědí na oznámení námitek a byla připravena o možnost vyvrátit na jednání důkazy použité v její neprospěch, a

—	některé z dokumentů, z nichž Komise vycházela, nebyly zpřístupněny společnosti Infineon a nemohou být proti ní použity.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že Komise porušila zásadu řádné správy a právo společnosti Infineon na obhajobu tím, že použila „zrychlené řízení“.

Třetí žalobní důvod vychází z tvrzení, že kontakty společnosti Infineon s jejími konkurenty uvedenými v rozhodnutí nebyly v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU. Žalobkyně tvrdí, že:

—	důkazy, z nichž vycházela Komise, jsou nedůvěryhodné, a nestačí tedy k tomu, aby skutky popsané v rozhodnutí byly prokázány nade vši pochybnost (in dubio pro reo), a

—	Komisí vylíčené skutky nejsou „omezením z hlediska účelu“, jak tvrdí Komise.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když uplatnila koncept „jediného protiprávního jednání“, neboť zaprvé společnost Infineon byla odpovědná pouze za sedm dvojstranných kontaktů (z celkového počtu 41 kontaktů), zadruhé o těchto kontaktech nevěděla a konečně nemohla důvodně předpokládat dvojstranné kontakty mezi ostatními účastníky.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z tvrzení, že se Komise dopustila zjevného pochybení při výpočtu pokuty, když z „hodnoty tržeb“ (základu pro výpočet pokuty) nevyloučila obrat, který zjevně nebyl protiprávním jednáním dotčen.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z tvrzení, že Komise porušila vlastní pokyny o metodě stanovování pokut a zásadu proporcionality, zvláště když „koeficient závažnosti“ stanovila všem účastníkům na stejné úrovni.