12.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 7/38

—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil rozhodnutí – neformální dopis – ze dne 1. srpna 2014, jakož i výzvu k úhradě č. 3241401420 ze dne 5. srpna 2014;

—

uložil protistraně, aby zrušila výzvu k úhradě č. 3241401420 ze dne 5. srpna 2014 z důvodu rozporu se smluvními ustanoveními a právními a správními předpisy;

—

určil, že rozhodnutí – neformální dopis – ze dne 1. srpna 2014, jakož i výzvu k úhradě č. 3241401420 ze dne 5. srpna 2014 je v rozporu se smluvními závazky žalované a prohlásil je za neplatné;

—

prohlásil přinejmenším pohledávku ve formě výzvy k úhradě č. 3241401420 za bezdůvodnou;

—

podpůrně snížil částku uvedenou ve výzvě k úhradě č. 3241401420;

—

v případě potřeby, aniž by byla dotčena práva účastníků řízení, ustanovil na základě článků 63 a 64 jednacího řádu znalce;

—

zamítl jakékoliv návrhové žádání protistrany směřující k zaplacení částky uvedené v této výzvě k zaplacení č. 3241401420 a v případě potřeby protistraně uložil, aby žalobcům nahradila všechny částky, které obdržela Komise jako přímou platbu nebo náhradu spolu s úroky a případným příslušenstvím;

—

v případě potřeby a v rozsahu, v němž v důsledku porušení smlouvy ze strany protistrany vznikla žalobcům škoda, uložil protistraně náhradu škody, která vznikla žalobcům a zejména v případě, že protistrana obdržela platby nebo náhrady k tíži žalobců, uložil jejich náhradu;

—

potvrdil písemně žalobcům, že žalobní návrh je v současnosti omezen předběžně na 1 euro z částky 82  378,81 eur, s výhradou rozšíření nebo omezení v průběhu řízení a s výhradou uplatnění navýšení úroků z prodlení, přinejmenším smluvních úroků dohodnutých ve smlouvě ve výši 3,65 %;

—

uložil protistraně náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení smluvních závazků, povinnosti uvést odůvodnění, práva na obhajobu, obecné zásady povinnosti péče a povinnosti přiměřenosti, zneužití pravomoci, porušení povinnosti loajality a dobré víry v plnění smluv, porušení článku II.19.3 smlouvy „grant agreement“ a porušení obecné zásady ochrany legitimních očekávání a obecných pravidel výkladu smluv v rozsahu, v němž je rozhodnutí vyžadovat vrácení částky vyplacené ECFA založené výlučně na výsledcích auditu bez jakéhokoliv odůvodnění.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady kontradiktornosti a práva na obhajobu, článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, obecné zásady ochrany legitimních očekávání a obecných pravidel výkladu smluv v rozsahu, v němž ECFA nebyla znovu vyzvána k předložení dokumentů za účelem prokázání způsobilosti sporných nákladů, ačkoliv byla přesvědčena o tom, že tak může učinit v pozdější fázi řízení.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení smluvních závazků, povinnosti uvést odůvodnění, práva na obhajobu, obecné zásady povinnosti péče a povinnosti přiměřenosti, zneužití pravomoci, porušení povinnosti loajality a dobré víry v plnění smluv, jakož i smluvních ustanovení upravujících uzavřenou smlouvu o dotaci a konkrétněji porušení článku II.14 smlouvy grant agreement“, obecných zásad upravujících audit, zásady plnění smluv v dobré víře a zákazu zneužití smluvních ustanovení, jakož i obecné zásady ochrany legitimních očekávání a obecných pravidel výkladu smluv.

Žalobci tvrdí, že žalované si přisvojují právo vykládat dotčenou smlouvu podle své vůle, aniž by dodržovaly výslovná ustanovení, která stanoví povinnost poskytnout subvenci na skutečně realizovaná plnění a způsobilé náklady.