Žaloba podaná dne 11. září 2014 – Lotyšská republika v. Evropská komise

(Věc T-661/14)

(2014/C 395/69)

Jednací jazyk: lotyština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Lotyšská republika (zástupci: Inguss Kalniņš a Dace Pelše)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise C(2014) 4479 (1) ze dne 9. června 2014 v rozsahu, v němž se týká Lotyšské republiky a vylučuje z financování Unií výdaje ve výši 739 393,95 eur, vynaložené lotyšskou akreditovanou platební agenturou v letech 2009 až 2012, v souvislosti se stanovením požadavků podmíněnosti;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení Lotyšské republiky.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z pochybení, kterého se dopustila Komise při výkladu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1782/2003 (1) a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 73/2009 (2), neboť:

—	z článku 5 nařízení č. 1782/2003 a z judikatury Soudního dvora vyplývá, že členské státy mají, s přihlédnutím k charakteristikám dotčených oblastí, diskreční pravomoc při stanovení požadavků pro dobrý zemědělský a ekologický stav;

—	problémy uvedené v příloze nařízení č. 1782/2003 lze vyřešit posouzením každého problému a určením nejvhodnějších (nejúčinnějších) pravidel mezi pravidly stanovenými uvedeným nařízením na základě vnitrostátního kontextu;

—

s ohledem na zásadu subsidiarity, to znamená, pokud se zavedení požadavku dotýká pouze malých zemědělských podniků, a způsobuje tak administrativní zátěž a náklady, které jsou výrazně vyšší než užitek, mohou členské státy zavést zásadní požadavky, pokud tyto požadavky umožňují dosáhnout cílů stanovených nařízením č. 1782/2003;

—	Komise nezaujala koherentní přístup ve vztahu k povinnému a zásadnímu charakteru požadavků uvedených v příloze III nařízení č. 1783/2003; v důsledku nečinnosti Komise do podzimu 2009 kromě toho došlo k porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise při výpočtu finanční opravy v případě Lotyšska uplatnila nesprávně nařízení č. 1290/2005 (2) a obecné pokyny č. VI/5530/97 (Obecné pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o auditu účtů záruční sekce EZOZF), neboť:

—	neuplatnila zásadu proporcionality, jelikož neuvedla, jaké riziko fondům vzniklo, a nezohlednila výpočty předložené Lotyšskou republikou, podle nichž bylo vzniklé riziko menší;

—	porušila obecné pokyny, podle nichž lze použít paušální opravu pouze tehdy, pokud nelze na základě dostupných informací vypočítat ztráty, přestože Lotyšská republika zaslala Komisi přesnou informaci, na základě které bylo možné riziko pro fondy vypočítat.

(1) Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/458/EU ze dne 9. července 2014, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 205, s. 62).

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1)

(2) Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. L 209, s. 1).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1).