—

zrušil rozhodnutí;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise překročila své pravomoci podle článku 41 nařízení č. 1083/2006 (1) a porušila zásady právní jistoty a proporcionality, když přiznala de facto závazný účinek návrhu směrnice, který ještě nebyl schválen, tedy návrhu směrnice o nepřímých změnách využívání půdy (2). Žalobkyně tvrdí, že odmítnutí ve skutečnosti nevychází z toho, že projekt nedosahoval vysoké úrovně inovativnosti jako výrobní zařízení první generace na výrobu biopaliv z potravinářských plodin, ale z toho, že projekt nebyl v souladu s návrhem směrnice o nepřímých změnách využívání půdy, který podporuje druhou generaci biopaliv vyráběných z jiných než potravinářských plodin. Komise tedy při odmítnutí poskytnout příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj vycházela z budoucích právních předpisů.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a ze zjevně nesprávného posouzení, neboť Komise měla za to, že návrh směrnice o nepřímých změnách využívání půdy oslabuje životaschopnost navrhovaného zařízení. Žalobkyně tvrdí, že Komise měla nesprávně za to, že dlouhodobá hospodářská životaschopnost zařízení po roce 2020 by byla diskutabilní, a to na základě spekulací, že po roce 2020 bude finanční podpora poskytována jen na biopaliva vyráběná z jiných než potravinářských plodin.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zneužití řízení a porušení zásady proporcionality, neboť Komise postupně uplatňovala rozporuplné a umělé důvody za účelem odepření příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 41 nařízení č. 1083/2006, neboť Komise šla ve svém posouzení nad rámec kritérií stanovených v příslušeném operačním programu, když dospěla k závěru, že je třeba podporovat pouze „nejmodernější řešení“ a „nejinovativnější a nejnovější řešení“. Operační program však pouze odkazuje na nová a moderní řešení, což je třeba vykládat ve světle stávající míry rozvoje průmyslu a obchodu v Polsku a celkového cíle podpory rozvoje dotyčného regionu.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení článku 41 nařízení č. 1083/2006 a z porušení zásady řádné správy a náležité péče a povinnosti uvést odůvodnění.

6.

Šestý žalobní důvod vychází ze zneužití řízení a porušení zásad přiměřené lhůty a řádné správy, jakož i porušení čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1083/2006, který stanoví lhůtu tří měsíců pro přijetí rozhodnutí o velkých projektech. Žalobkyně tvrdí, že Komise nepřetržitě vyzývala Polsko, aby stáhlo svoji žádost, a opakovala stejné otázky nebo doplňovala nové a nesouvisející otázky, čímž protáhla řízení na více než rok a půl, a snížila tak šance na realizaci navrhovaného projektu.