28.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 245/25

—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil rozhodnutí 2014/153 v rozsahu, v němž platnost omezujících opatření vůči žalobkyni, která jsou uvedena v rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, prodlužuje do 22. března 2015;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 1 rozhodnutí 2011/172 (1), jelikož žalobkyně nebyla sama shledána odpovědnou za zneužití státních prostředků, a dokonce ani identifikována jako taková, avšak vztahují se na ni omezující opatření pouze z toho důvodu, že je manželkou pana Ahmeda Abdelazize Ezze (dále jen „pan Ezz“).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 6 SEU ve spojení s články 2 a 3 SEU a články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož rozhodnutí 2014/153 (2) vychází neprávem z nevyvratitelné domněnky, že neexistuje nebezpečí porušení základních práv žalobkyně v rámci řízení, která proti ní byla v Egyptě zahájena.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článků 7, 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož rozhodnutí 2014/153 přináší nepřiměřená omezení práva na soukromý život, práva na vlastnictví a svobody podnikání žalobkyně.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článků 41, 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož rozhodnutí 2014/153 není náležitě a dostatečně odůvodněné a při jeho přijetí bylo porušeno právo žalobkyně být vyslechnuta.

5.

Pátý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož (i) žalobkyně nebyla nikdy soudně vyšetřována na základě zneužití státních prostředků; (ii) jednání pana Ezze představuje běžné jednání v obchodním styku, a nelze je tedy považovat za zneužití státních prostředků, a (iii) v okamžiku přijetí rozhodnutí 2014/153 Rada nezohlednila skutečnost, že tři roky po přijetí prvních opatření byla právní situace pana Ezze i nadále přinejmenším nejistá.