4.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 253/36

—

zrušil rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 26) a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (Úř. věst. L 66, s. 1) o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině v rozsahu, v němž se týkají žalobce; a

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod spočívá v tom, že Rada neurčila řádný právní základ. Článek 29 SEU nebyl řádným právním základem pro toto rozhodnutí, jelikož stížnost namířená vůči žalobci jej neidentifikovala jako osobu podrývající právní stát či lidská práva na Ukrajině (ve smyslu čl. 21 odst. 2 a článku 23 SEU). Jelikož bylo rozhodnutí neplatné, Rada nemohla vycházet z čl. 215 odst. 2 SFEU pro účely přijetí nařízení. V době, kdy byla uložena omezující opatření, nebyl žalobce obviněn ani proti němu nebyla podána žaloba k soudu z důvodu, že by jeho činnost měla podrývat právní stát či porušovat lidská práva na Ukrajině.

2.

Druhý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada nesplnila kritérium pro uvedení na seznam, a sice že osoba byla „označena jako osoba odpovědná“ za zneužívání ukrajinských státních prostředků či porušování lidských práv na Ukrajině, nebo že byla spojována s někým, kdo byl takto označen. Jediným důvodem pro uvedení žalobce na seznam byla skutečnost, že uvedl, že je na Ukrajině „vyšetřován“ kvůli zapojení do zločinů v souvislosti se zpronevěrou ukrajinského státního majetku a jeho protiprávního převodu mimo Ukrajinu. Není tedy ani tvrzeno (ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora ve věci T-256/11 Ezz), že je žalobce osoba odpovědná za zneužívání ukrajinských státních prostředků či porušování lidských práv na Ukrajině, nebo že byla spojována s někým, kdo byl takto označen.

3.

Třetí žalobní důvod spočívá v tom, že Rada porušila žalobcovo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu. Žalobce nebyl v žádné fázi informován o „vyšetřování“, která mělo odůvodňovat jeho zařazení na seznam, a tím méně o „závažných a věrohodných“ či „konkrétních“ důkazech v tomto ohledu. Navzdory žádostem Rada neposkytla tyto informace.

4.

Čtvrtý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada neoznámila žalobci dostatečné důvody pro zařazení na sezam. Tyto poskytnuté důvody nebyly dostatečně podrobné a přesné. Neposkytla podrobnosti stran povahy jednání žalobce, na jehož základě měl být údajně „zapojen“ do „zločinů“, ani informace o tom, jak se toto údajné „zapojení do zločinů“ jakýmkoli způsobem týká „zpronevěry ukrajinských státních prostředků“ a „jejich protiprávního převodu mimo Ukrajinu“. Neposkytla podrobnosti o „vyšetřování“, subjektu, který jej údajně provádí, jeho povaze či datu, k němuž mělo být zahájeno.

5.

Pátý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada závažně porušila základní práva žalobce na vlastnictví a dobré jméno. Omezující opatření nebyla „stanovena podle práva“; byla uložena bez patřičných záruk umožňujících žalobci účinně se před Radou bránit; nejsou omezena na určitý majetek, který by měl údajně být zpronevěřenými státními prostředky, a dokonce není ani vyčísleno množství údajně zpronevěřeného majetku.

6.

Šestý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada vycházela z nesprávných skutečností. V rozporu s jediným důvodem pro jeho zahrnutí na seznam neexistuje žádná informace či důkaz o tom, že byl žalobce ve skutečnosti na Ukrajině předmětem „vyšetřování“ takového druhu, jaký uvádí rozhodnutí a nařízení.

7.

Sedmý žalobní důvod spočívá v tom, že se Rada neujistila o relevanci a platnosti důkazů, na jejichž základě byl žalobce uveden na seznam: nezvážila, zda měl stávající Státní zástupce Ukrajiny pověření podle Ústavy Ukrajiny zahájit vyšetřování proti žalobci, a nevyhodnotila, že žalobce ve skutečnosti nebyl předmětem údajného „vyšetřování“.