—

Žalobkyně tvrdí, že snížení příplatku EEG, stanoveného zákonem o upřednostnění elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále jen „EEG“), pro uživatele s vysokou spotřebou energie, představuje změnu kompenzačního mechanismu podle občanského práva. Ze státních prostředků nebo prostředků kontrolovaných státem není podle ní poskytováno žádné zvýhodnění.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že snížení příspěvku EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie nepředstavuje žádnou novou podporu ve smyslu článku 108 SFEU, neboť mechanismus financování podpory obnovitelných zdrojů energie ve Spolkové republice Německo byl v minulosti Evropskou komisí kvalifikován jako slučitelný s právními předpisy upravujícími státní podpory a nebyl dosud podstatně změněn.

—

Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že Evropská komise nevyužila svého prostoru pro uvážení, nebo jej nevyužila řádně, neboť nezohlednila zvláště znevýhodňující účinky pro dotčené podniky, spojené se zahájením formálního přezkumného řízení, a dále přezkumné řízení zahájila v okamžiku, kdy to nebylo ještě nezbytné.

—

Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutím Evropské komise bylo dotčeno chráněné legitimní očekávání dotčených podniků, neboť mechanismus financování podpory obnovitelných zdrojů energie ve Spolkové republice Německo byl v minulosti Evropskou komisí kvalifikován jako slučitelný s právními předpisy upravujícími státní podpory a od té doby nebyl podstatně změněn.

—

Nakonec žalobkyně tvrdí, že Evropská komise svým rozhodnutím překročila svěřenou pravomoc tím, že Spolkové republice Německo nepřípustným způsobem omezila prostor pro volné uvážení, který jí přísluší podle primárního a sekundárního práva, při úpravě podpory obnovitelných zdrojů energie.