—

Žalobkyně tvrdí, že zvláštní kompenzační úprava, stanovená v zákoně o upřednostnění elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále jen „EEG“), nepředstavuje žádné zvýhodnění pro uživatele s vysokou spotřebou energie v ocelářském průmyslu obecně a zvláště pro žalobkyně 2) až 24.

—

Žalobkyně krom toho tvrdí, že zvláštní kompenzační úprava už vůbec nepředstavuje pro žalobkyně žádné selektivní zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že zvláštní kompenzační úprava nepředstavuje žádné zvýhodnění „poskytované státem nebo ze státních prostředků“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

—

Žalobkyně tvrdí, že zvláštní kompenzační úprava nenarušuje hospodářskou soutěž v Evropské unii.

—

Žalobkyně dále uvádějí, že zvláštní kompenzační úprava neovlivňuje obchod mezi členskými státy.

—

Žalobkyně tvrdí, že kvalifikace zvláštní kompenzační úpravy jako podpory nebo podstatné omezení zvláštní kompenzační úpravy by představovalo překročení nejen mezí článku 107 SFEU, které byly jasně stanoveny Soudním dvorem Evropské unie, ale také základního požadavku hmotné spravedlnosti zatížení. Odstraněním nebo podstatným omezením zvláštní kompenzační úpravy by tak byla porušena také základní práva žalobkyň, zejména také jejich práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise ve svém rozhodnutí ze dne 22. května 2002 výslovně konstatovala, že EEG a jeho „systémy náhrad“ nenaplňovaly znaky skutkové podstaty podpory (1). Toto rozhodnutí se vztahuje také na zvláštní kompenzační úpravu.

—

Krom toho žalobkyně uvádějí, že Komise dostatečně nepřezkoumala a tudíž také nekonstatovala, že systémy náhrad pro uživatele s vysokou spotřebou energie jsou odůvodněny cílem, povahou, resp. vnitřní strukturou EGG a nepředstavují tudíž žádné selektivní zvýhodnění.

—

Žalobkyně krom toho namítají, že Komise je měla před vydáním rozhodnutí s takovými závažnými právními účinky v každém případě vyslechnout.