26.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 159/27

Kasační opravný prostředek podaný dne 21. února 2014 Carlosem Andresem a 150 dalšími navrhovateli proti rozsudku vydanému dne 11. prosince 2013 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-15/10, Andres a další v. ECB

(Věc T-129/14 P)

2014/C 159/38

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Carlos Andres (Frankfurt nad Mohanem, Německo) a 150 dalších navrhovatelů (zástupce: L. Levi, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská centrální banka (ECB)

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastníci řízení podávajících kasační opravný prostředek (navrhovatelé) navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 11. prosince 2013 ve věci F-15/10,

—

následně vyhověl návrhovým žádáním navrhovatelů uplatňovaným v prvním stupni, a tedy

—

zrušil výplatní pásky z června 2009 v rozsahu, v němž tyto pásky představují pro navrhovatele první provedení reformy důchodového režimu přijaté dne 4. května 2009 Radou guvernérů, jakož i zrušit v témže rozsahu všechny následující a budoucí výplatní pásky,

—

v případě potřeby zrušil rozhodnutí o zamítnutí žádostí o přezkum („administrative review“) a interních stížností („grievance procedure“) pocházející z 28. srpna a 17. prosince 2009,

—

a tudíž,

—

uložil odpůrkyni uhradit rozdíl v odměně a důchodu vyplývající z výše uvedeného rozhodnutí Rady guvernérů ze dne 4. května 2009 oproti použití předchozího důchodového režimu. Tento rozdíl v odměně a důchodu musí být navýšen o úroky z prodlení počítané od 15. června 2009 a následně od 15. každého měsíce a to až do úplného uhrazení závazků, přičemž tyto úroky budou stanoveny na úrovni sazby ECB navýšené o 3 body,

—

uložil odpůrkyni zaplatit náhradu újmy utrpěné z důvodu ztráty kupní síly, přičemž tato újma je předběžně odhadována ex aequo et bono na 1 % měsíční odměny každého navrhovatele,

—

uložil ECB náhradu veškerých nákladů řízení,

—

uložil odpůrkyni náhradu veškerých nákladů řízení v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládají navrhovatelé osm důvodů kasačního opravného prostředku.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článku 6.8 přílohy III pracovního řádu, porušení zásad legality a právní jistoty a porušení čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení pravomocí dozorčího výboru, porušení přílohy III pracovního řádu a pravomocí dozorčího výboru, jakož i porušení zásady dobré víry.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení práva na konzultaci výboru zaměstnanců a dozorčího výboru, porušení zásady dobré víry, porušení článků 45 a 46 pracovního řádu, porušení memoranda o porozumění týkajícího se vztahů mezi Výkonnou radou a výborem zaměstnanců ECB, porušení přílohy III pracovního řádu a pravomocí dozorčího výboru, jakož i zkreslení spisu.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článku 6.3 důchodového plánu, porušení přezkumu odůvodnění rozhodnutí ze dne 4. května 2009, zkreslení spisu a porušení zásady řádné finanční správy.

5.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení přezkumu zjevně nesprávného posouzení a zkreslení spisu.

6.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady proporcionality, porušení povinnosti uvést odůvodnění, zkreslení spisu a porušení důkazů.

7.

Sedmý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nerespektování rozdílů mezi pracovním vztahem založeným smlouvou a pracovním vztahem založeným služebním řádem, porušení základních podmínek pracovního vztahu a porušení směrnice 91/533 (1).

8.

Osmý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení nabytých práv.

(1)  Směrnice Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (Úř. věst. L 288, s. 32; Zvl. vyd. 05/02, s. 3).