Věc T‑384/14

(zveřejnění formou výňatků)

Italská republika

proti

Evropské komisi

„EZOZF — Záruční sekce — EZZF a EZFRV — Výdaje vyloučené z financování — Odvětví skotu a ovcí — Paušální finanční oprava — Jednorázová oprava — Články 48 a 69 nařízení (ES) č. 1782/2003 — Zvláštní nároky — Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 12. května 2016

Zemědělství – Společná zemědělská politika – Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor – Režim jednotné platby – Výpočet referenční částky – Zohlednění částek vyplacených na základě režimu zvláštních plateb – Možnost členských států použít jinou metodu výpočtu platebních nároků – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 1782/2003, čl. 36 odst. 1, články 47 až 50, 95 a 96)

Při zavedení jednotné platby stanovil článek 48 nařízení č. 1782/2003 společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky. S ohledem na doslovný výklad tohoto článku a navazující ustanovení se toto ustanovení vztahuje na zemědělce, který obdržel platby, které zakládají platební nároky podléhající zvláštním podmínkám podle článku 47 zmíněného nařízení, a během referenčního období nevlastnil žádné hektary ve smyslu článku 43 téhož nařízení pro účely stanovení nároků na jednotnou platbu nebo jehož výše nároku na hektar je vyšší než 5000 eur. Tento zemědělec, který buď nemá hektary, nebo vlastní hektary a jeho nárok na hektar je vyšší než 5000 eur, má právo na a) platební nárok rovnající se jeho základní referenční částce, která odpovídá přímým platbám, které obdržel během tříletého průměrného období, a b) platební nároky pro každou tranši 5000 EUR nebo zlomek referenční částky, tj. zvláštní platby, které obdržel během tříletého průměrného období.

Z toho vyplývá, že zvláštní platby jsou přidělovány na referenční částku na hektar až do výše 5000 eur a od této částky představují další zvláštní platební nárok. Článek 47 odst. 1 nařízení č. 1782/2003 v tomto ohledu stanoví, že částky, které jsou v tomto ustanovení vyjmenovány, musejí být začleněny do referenční částky za podmínek stanovených v článku 48 téhož nařízení. Z článku 47 odst. 2 nařízení č. 1782/2003 rovněž vyplývá, že počínaje rokem 2007 a odchylně od článků 33, 43 a 44 tohoto nařízení se do režimu jednotné platby podle podmínek stanovených v článcích 48 až 50 zahrnou částky, které pocházejí z prémie pro mléčné výrobky a z dodatečných plateb, které jsou stanovené v článcích 95 a 96 uvedeného nařízení. Relevantní právní předpis tak stanoví zásadu souběhu plateb z různých titulů v rámci jednotné platby.

Článek 48 nařízení č. 1782/2003 kromě toho neupravuje žádnou alternativní metodu stanovení zvláštních platebních nároků ani povinnost oddělovat platby pocházející z různých nároků. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení je závazné a nepřiznává členskému státu žádný prostor pro uvážení, členský stát nemůže v tomto ohledu tvrdit, že jeho alternativní metoda stanovení je také účinná a může zabránit podvodům nebo že je příznivější pro zemědělce.

(viz body 89-91, 93)