Věc T‑76/14

Morningstar, Inc.

proti

Evropská komise

„Hospodářská soutěž — Zneužití dominantního postavení — Celosvětový trh toku konsolidovaných údajů v reálném čase — Rozhodnutí prohlašující za závazné závazky nabídnuté podnikem v dominantním postavení — Článek 9 nařízení (ES) č. 1/2003“

Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 15. září 2016

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Kritéria pro posouzení – Rozhodnutí Komise, které prohlašuje závazky navržené podnikem, který je vyšetřován pro zneužití dominantního postavení, za závazné – Potenciálně konkurující podnik, který riskuje, že bude vystaven nezanedbatelným negativním účinkům z důvodu těchto závazků a který se aktivně podílel na správním řízení – Přípustnost

   (Čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Pravomoc Komise – Závazky – Prostor pro uvážení – Dodržení zásady proporcionality – Soudní přezkum – Rozsah

   (Nařízení Rady č. 1/2003, článek 9)

3. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Rozšíření existujícího žalobního důvodu – Meze

   [Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2]

4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, kterým byly prohlášeny za závazné závazky učiněné na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Zjevně nesprávné posouzení – Neexistence

   (Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 9)

5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, kterým byly prohlášeny za závazné závazky učiněné na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Neexistence porušení

   (Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 9)

1.  I když pouhá účast podniku na správním řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí, kterým byly na základě čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003 prohlášeny za závazné závazky navržené jiným podnikem v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), sama samozřejmě nestačí k prokázání toho, že žalobce je osobně dotčen rozhodnutím, které tyto závazky prohlašuje za závazné, nic to nemění na tom, že jeho aktivní účast na správním řízení představuje skutečnost zohledněnou v oblasti hospodářské soutěže, včetně specifičtější oblasti závazků podle článku 9 nařízení č. 1/2003, k prokázání, ve spojení s jinými konkrétními okolnostmi, přípustnosti jeho žaloby. Taková konkrétní okolnost může spočívat v dotčení postavení žalobce na relevantním trhu. Tak je tomu zejména v případě, je-li žalobce činný na trhu, který se vyznačuje omezeným počtem soutěžitelů a na kterém podnik, který uvedené závazky učinil, zastává dominantní postavení. V takovémto případě omezující opatření ze strany podniku s dominantním postavením, jakými jsou opatření, jež jsou předmětem předběžného hodnocení Komise, mohou mít nezanedbatelné negativní účinky na činnosti žalobkyně.

   (viz body 30, 31, 34, 35)

2.  V kontextu mechanismu zavedeného článkem 9 nařízení č. 1/2003 Komise disponuje širokým prostorem pro uvážení, pokud jde o přijetí nebo zamítnutí závazků, které navrhuje, aby rozptýlila výhrady týkající se případného zneužití dominantního postavení, které vyjádřila v předběžném hodnocení. Jelikož má Komise povinnost provést analýzu vyžadující zohlednění mnoha hospodářských faktorů, jakou je analýza budoucího stavu za účelem posouzení adekvátnosti závazků nabídnutých dotčeným podnikem, má široký prostor pro uvážení, který Tribunál musí zohlednit při výkonu svého přezkumu. Z toho vyplývá, že v rámci omezeného přezkumu, který vykonává ve vztahu k takovým komplexním hospodářským situacím, unijní soud nemůže nahradit posouzení Komise vlastním posouzením.

   Pokud jde o přiměřenost závazků, podstatou testu, který musí Komise provést v rámci řízení podle článku 9 nařízení č 1/2003, je zjištění, zda závazky jsou dostatečné a mohou náležitě reagovat na její výhrady, při zohlednění okolností daného případu, tedy závažnosti výhrad, jejich rozsahu a zájmu třetích stran. Přezkum unijního soudu se omezuje na ověření toho, zda posouzení, které provedla Komise je zjevně chybné, při použití připomenutých zásad.

   Kromě toho okolnost, že by mohly být přijaty další závazky, i kdyby byly příznivější pro hospodářskou soutěž, nemůže vést ke zrušení rozhodnutí Komise, kterým byly tyto závazky prohlášeny za závazné, jestliže Komise mohla rozumně dojít k závěru, že závazky obsažené v napadeném rozhodnutí umožňují rozptýlit výhrady zjištěné v jejím předběžném hodnocení.

   (viz body 40, 41, 45, 46, 56, 58, 59, 78, 84–88)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 53, 54)

4.  Komise se nedopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že její výhrady týkající se případného zneužití dominantního postavení mohou být rozptýleny nikoli požadováním, od podniku s dominantním postavením na celosvětovém trhu toku konsolidovaných údajů v reálném čase, řešení týkajících se chování vůči konkurentům, nýbrž řešení týkajících se chování vůči zákazníkům a třetím osobám v tom smyslu, že zákazníkům tohoto podniku jsou navrženy různé varianty změny poskytovatele, které jsou interní nebo externí jejich infrastrukturám. Přijetím takovýchto závazků se Komise domnívá, že k reagování na výhrady, které vznesla, není nezbytné zahrnout konkurenty uvedeného podniku do licenčních podmínek, které tento podnik navrhl zákazníkům a nezávislým vývojářům.

   Pokud jde o zátěž a náklady, které změny vyžadované závazky, jež byly uloženy podnikům s dominantním postavením, znamenají pro zákazníky, Komise se dále nedopustila nesprávného právního posouzení, pokud tyto závazky umožňují, na základě lepší nabídky dominantního podniku těmto zákazníkům, skutečné zlepšení pro tyto zákazníky v tom smyslu, že již nečelí zabraňujícím nákladům pro možnost změny poskytovatele. Totéž platí pro konstatování Komise, že spolupráce mezi poskytovateli toku konsolidovaných údajů v reálném čase a nezávislými vývojáři mohou vytvořit úspory z rozsahu, které mohou snížit náklady na změnu poskytovatele, což by mohl být dodatečný podnět pro zákazníky, včetně zákazníků menší velikosti, změnit poskytovatele.

   (viz body 62, 63, 67, 69)

5.  Pokud jde o rozhodnutí činící závaznými závazky učiněné na základě článku 9 nařízení č. 1/2003, které mají rozptýlit výhrady Komise, pokud jde o případné zneužití dominantního postavení, Komise splnila svou povinnost uvést odůvodnění předložením skutkových a právních poznatků, které ji vedly k závěru, že nabídnuté závazky odpovídajícím způsobem reagují na výhrady v oblasti hospodářské soutěže, které zjistila, takže již nemusela jednat. Ostatně, i když je Komise povinna odůvodnit rozhodnutí, které přijme, není povinna vysvětlit, proč nepřijala rozdílné rozhodnutí.

   (viz body 97, 101)