9.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 46/23

1)

Je třeba čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006 (1) vykládat v tom smyslu, že opatření nezbytné k uplatňování sankce za porušení právních předpisů, která je stanovena a uložena členským státem, může být uplatněno jen na osobu, která se dopustila porušení právních předpisů?

Jinak řečeno: vzhledem k článku 18 nařízení (ES) č. 561/2006 je třeba mít za to, že vnitrostátní právní úprava, podle níž může být opatření nezbytné k uplatňování sankce stanovené a uložené členským státem uplatněno na (fyzickou nebo právnickou) osobu, které na základě rozhodnutí vydaném ve správním řízení není formálně vytýkáno žádné porušení právních předpisů, je v rozporu s povinností členského státu stanovenou v čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci téhož nařízení?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, je třeba vykládat čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006 v tom smyslu, že opatření uplatněné na třetí (fyzickou nebo právnickou) osobu z důvodu porušení právních předpisů, kterého se dopustila jiná osoba, přestože žádné porušení není formálně vytýkáno uvedené třetí osobě, je bez ohledu na jeho označení sankcí, která byla přijata vůči této třetí osobě?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, je vnitrostátní právní úprava – která umožňuje pro účely uplatnění sankce uložené za porušení právních předpisů, jehož se dopustil řidič vozidla, uplatnit na jinou (fyzickou nebo právnickou) osobu sankci ve věcném smyslu pojmu bez ohledu na to, že je označena „opatření“ – v rozporu se zákazem dvojího posouzení upraveném v čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006?