a)

okolnost, že se v případě poškozené odrůdy, která je předmětem žaloby a v příslušném období představovala odrůdu, která měla vzhledem ke zvláštním vlastnostem jedinečné postavení na trhu, pokud se licenční poplatek obvyklý na trhu stanoví na základě licenčních smluv, jež byly uzavřeny a vyúčtování spojeného s odrůdou, která je předmětem žaloby;

Pokud zohlednění této okolnosti připadá v konkrétním případě v úvahu:

Je navýšení částky náhrady přípustné pouze tehdy, pokud jsou znaky, které odůvodňují jedinečnost odrůdy, která je předmětem žaloby, vyjádřeny v popisu odrůdového práva?

b)

okolnost, že odrůda, která je předmětem žaloby, již byla v okamžiku uvedení porušujícího druhu na trh s velkým úspěchem prodávána, čímž porušitel ušetřil vlastní náklady na uvedení porušující odrůdy na trh, pokud se na trhu obvyklý licenční poplatek stanoví na základě licenčních smluv, jež byly uzavřeny a vyúčtování spojeného s odrůdou, která je předmětem žaloby;

c)

okolnost, že rozsah porušení v souvislosti s právem k odrůdě, která je předmětem žaloby, byl z časového hlediska a s ohledem na počet prodaných kusů nadprůměrný;

d)

úvahu, že porušitel se – na rozdíl od držitele licence – nemusí obávat, že zaplatí licenční poplatek (a nebude moci požadovat jeho vrácení), ačkoliv odrůda, která je předmětem žaloby a v souvislosti s níž je vedeno řízení o neplatnosti odrůdových práv, bude později prohlášena za neplatnou;

e)

okolnost, že porušitel – na rozdíl od toho, jak tomu bylo obvyklé v případě držitelů licence – nebyl povinen provádět čtvrtletní vyúčtování;

f)

úvahu, že držitel odrůdového práva nese riziko inflace, což se projevuje tím, že vymáhání práva trvá velmi dlouhou dobu,

g)

úvahu, že držitel odrůdového práva nemůže z důvodu nutnosti vymáhání práva – na rozdíl od případu dosahování příjmů z udělování licencí k odrůdě, která je předmětem žaloby – plánovat příjmy dosažené z odrůdy, která je předmětem žaloby;

h)

úvahu, že držitel odrůdového práva nese při porušení práva k odrůdě, která je předmětem žaloby, jak obecné procesní riziko spojené se soudním řízením, tak i riziko, že nakonec nebude moci své právo u porušitele úspěšně prosadit;

i)

úvahu, že držitel odrůdového práva nemůže v případě porušení odrůdového práva z důvodu svévolného jednání porušitele volně rozhodnout, zda vůbec chce porušiteli dovolit využívání odrůdy, která je předmětem žaloby?

a)

Lze při výpočtu „dalších škod“ na základě licence obvyklé na trhu podle čl. 94 odst. 2 první věty nařízení č. 2100/94 zohlednit v konkrétním případě úvahy resp. okolnosti uvedené výše v bodě 2 písm. a) až i) nebo okolnost, že držitel odrůdového práva je z důvodu nutnosti vymáhání práva nucen vynaložit osobně v obvyklém rozsahu čas na zjištění porušení a na řešení této záležitosti a provést v rozsahu obvyklém v případě porušení odrůdového práva šetření týkající se tohoto porušení, a to způsobem, který odůvodňuje přirážku k licenčnímu poplatku obvyklému na trhu?

b)

Je nutné při výpočtu „dalších škod“ na základě licence obvyklé na trhu podle čl. 94 odst. 2 první věty nařízení č. 2100/94 vždy navýšit paušálně částku náhrady o určitou „přirážku pro porušitele“? Vyplývá to z ustanovení čl. 13 odst. 1 druhé věty směrnice 2004/48/ES?

c)

Je nutné při stanovení rozsahu „dalších škod“ na základě licence obvyklé na trhu podle čl. 94 odst. 2 první věty nařízení č. 2100/94 zohlednit také úročení náhrady dlužné za daný rok, a to podle obvyklé úrokové sazby, je-li nutné vycházet z toho, že rozumně si počínající smluvní strany by si takové úročení upravily?