1.12.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 431/9 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 20. srpna 2014 Basic AG Lebensmittelhandel proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 26. června 2014 ve věci T-372/11, Basic AG Lebensmittelhandel v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
(Věc C-400/14 P)
(2014/C 431/15)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Basic AG Lebensmittelhandel (zástupci: D. Altenburg, T. Haug, advokáti)
Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a Repsol YPF, SA.
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky)
— |
Zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 26. června 2014 (věc T-372/11) a věc vrátit Tribunálu k novému posouzení. |
— |
Uložit odpůrci náhradu nákladů tohoto řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka zpochybňuje výklad Tribunálu ohledně definice „distribuční služby“, který je z právního hlediska otázkou, kterou je třeba se v rámci posouzení podobnosti služeb zabývat jako první. Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál tak nesprávně vnímal právní základ, když následně posuzoval nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami.
Navrhovatelka poukazuje na to, že hlavním úkolem Soudního dvora Evropské unie (ESD) je poskytovat jednotný výklad pojmu a rozsahu jednotlivých služeb (viz rozsudky Praktiker, C-418/02, bod 33, a Zino Davidoff a Levi Strauss, C-414/99 až C-416/99, body 42 a 43), jakož i na rozsudek IP Translator (C-307/10), podle kterého musí být zboží a služby definovatelné objektivním způsobem, aby plnily funkci ochranné známky jakožto označení původu, a žádá ESD o „dostatečně přesnou a jasnou“ definici pojmu „distribuční služby“.
Podle názoru navrhovatelky mají „distribuční“ služby velmi úzký rozsah a zahrnují pouze činnosti „dopravy, balení a skladování zboží“, ale nikoli „maloobchodní a velkoobchodní“ služby. Navrhovatelka dále poukazuje na to, že Soudní dvůr v rozsudku „Praktiker“ uvedl, že cílem „maloobchodních“ služeb (třída 35) je – na rozdíl od služeb spadajících do třídy 39 – prodej zboží spotřebitelům, přičemž tato činnost spočívá „zejména ve výběru sortimentu výrobků nabízených k prodeji a v nabídce různých plnění, které vedou spotřebitele k tomu, aby uzavřel uvedený obchod s dotčeným obchodníkem raději než s jeho konkurentem“.
Od obecné klasifikace „distribuce“ ve třídě 39 Niceského třídění nelze podle názoru navrhovatelky odhlédnout, neboť ESD postavil svou argumentaci v rozsudku Praktiker výslovně na vysvětlivkách třídy 35 Niceského třídění (C-418/02, bod 36).
Proto je třeba rozsudek Tribunálu zrušit a věc vrátit k novému posouzení.