11.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 261/16

1)

Je třeba ustanovení čl. 2 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 (1) vykládat v tom smyslu, že roční paušální náhrada stanovená jako podíl z ročního obratu realizovaného na linkách provozovaných formou franšízy, hrazená leteckou společností, která vystavovala jménem jiné společnosti letenky, které následně propadly, představuje dani nepodléhající náhradu škody uhrazenou posledně uvedené společnosti z důvodu škody utrpěné v důsledku zbytečné mobilizace jejích dopravních prostředků, nebo cenu za vystavené a prošlé letenky?

2)

Pokud by měla být tato částka považována za cenu za vystavené a prošlé letenky, je třeba tato ustanovení vykládat v tom smyslu, že vystavení letenky lze pokládat za uskutečnění služby přepravy a že částky, které si letecká společnost ponechá, jestliže letenku její majitel nevyužil a letenka propadla, podléhají dani z přidané hodnoty?

3)

Musí být v případě kladné odpovědi vybraná daň odvedena společností Air France nebo společností Brit Air do státního rozpočtu již v okamžiku uhrazení ceny, i když je možné, že se cesta neuskuteční z důvodů ležících na straně zákazníka?