1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost El Corte Inglés SA (dále jen „společnost El Corte Inglés“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. října 2014, El Corte Inglés v. OHIM – English Cut (The English Cut) (T‑515/12, EU:T:2014:882, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 6. září 2012 (věc R 1673/2011-1, dále jen „sporné rozhodutí“), týkajícího se námitkového řízení mezi touto společností a společností The English Cut SL (dále jen „společnost The English Cut“).

2

Článek 8 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) stanoví:

„1.   Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

[...]

2.   ‚Staršími ochrannými známkami‘ se pro účely odstavce 1 rozumějí:

[...]

5.   Na základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se rovněž nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, která má v rámci Společenství dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.“

3

Dne 9. února 2010 společnost The English Cut podala u OHIM přihlášku slovního označení „The English Cut“ jako ochranné zámky Společenství.

4

Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), a odpovídají následujícímu popisu:

„Oděvy, s výjimkou kostýmů a obleků, kalhot a sak; obuv, pokrývky hlavy“.

5

Přihláška k zápisu této ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2010/122 ze dne 6. července 2010.

6

Dne 4. října 2010 společnost El Corte Inglés podala proti zápisu uvedené ochranné známky námitky týkající se výrobků uvedených v bodě 4 tohoto rozsudku.

7

Námitky byly založeny zejména na následujících starších ochranných známkách:

8

Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

9

Dne 12. července 2011 námitkové oddělení OHIM námitky zamítlo.

10

Dne 16. srpna 2011 společnost El Corte Inglés podala proti tomuto rozhodnutí odvolání. První odvolací senát OHIM toto odvolání sporným rozhodnutím zamítl.

11

Zaprvé odvolací senát v rozsahu, v němž námitky byly založeny na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, shledal, pokud jde o existenci podobnosti mezi kolidujícími označeními ve smyslu tohoto ustanovení, že tato označení nevykazují ze vzhledového či fonetického hlediska žádný podobný prvek. Z pojmového hlediska měl odvolací senát za to, že španělská veřejnost, která anglický jazyk příliš dobře neovládá, bude slovní označení „The English Cut“ posuzované jako celek vnímat jako fantazijní označení. Odvolací senát však připustil, že i přesto, že část průměrných španělských spotřebitelů má nízkou úroveň znalostí anglického jazyka, většina těchto spotřebitelů anglický výraz „English“ pochopí jako výraz vyjadřující podobný koncept, jako je koncept vyjádřený španělským výrazem „Inglés“.

12

Odvolací senát proto konstatoval, že kolidující označení vykazují pojmovou podobnost související s jedním z jejich slovních prvků, i když kolidující označení jako celek podobná nejsou.

13

Odvolací senát, který následně provedl globální posouzení nebezpečí záměny, měl za to, že slova „El Corte“ a „Cut“ představují dominantní prvky kolidujících označení a relevantní veřejnost nebude s to si mezi nimi vytvořit jakoukoli „pojmovou podobnost“. Odvolací senát z toho vyvodil, že i když tato označení vykazují pojmovou podobnost, kterou v bodě 43 sporného rozhodnutí výslovně kvalifikoval jako „minimální“, jsou globálně odlišná, takže námitky musí být v rozsahu, v němž jsou založeny na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, zamítnuty.

14

Zadruhé měl odvolací senát v rozsahu, v němž jsou námitky založeny na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, za to, že i přes velmi dobré jméno, které mají starší ochranné známky v odvětví velkodistribuce, společnost El Corte Inglés nepředložila dostatečné důkazy o skutečné či potenciální existenci újmy nebo prospěchu neoprávněně získaného z dobrého jména uvedených ochranných známek. Odvolací senát proto námitky podané společností El Corte Inglés na základě toho ustanovení zamítl.

15

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. listopadu 2012 společnost El Corte Inglés podala žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.

16

Společnost El Corte Inglés na podporu své žaloby uplatnila dva důvody, přičemž první vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a druhý z porušení čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení.

17

Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl.

18

Pokud jde o první žalobní důvod, Tribunál měl nejprve za to, že vzhledem k tomu, že účastníci řízení zjištění odvolacího senátu týkající se vymezení relevantní veřejnosti a srovnání dotčených výrobků a služeb nezpochybňují a tato zjištění nejsou nesprávná, je třeba je potvrdit.

19

Pokud jde dále o podobnost kolidujících označení ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení č. 207/2009, Tribunál uvedl, že kolidující označení obsahují slova složená z různého počtu písmen a pocházející z různých jazyků a mají odlišnou výslovnost a odlišný počet slabik. Tribunál z toho vyvodil, že odvolací senát měl právem za to, že uvedená označení ze vzhledového ani z fonetického hlediska nejsou podobná. Naproti tomu pokud jde o pojmové hledisko, Tribunál uvedl, že kolidující označení mají stejný doslovný význam, a sice „anglický střih“. Tribunál měl však za to, že španělští spotřebitelé budou s to vnímat totožnost tohoto významu až poté, co do svého jazyka přeloží slovní označení „The English Cut“, což vylučuje, aby mezi kolidujícími označeními provedli bezprostřední pojmové sblížení. Tribunál tudíž kvalifikoval v bodě 29 napadeného rozsudku stupeň pojmové podobnosti existující mezi těmito označeními jako „nízký“.

20

Konečně Tribunál po provedení analýzy uvedl v bodě 33 napadeného rozsudku, že mezi kolidujícími označeními existuje nízká pojmová podobnost, ale že mezi nimi neexistuje žádná vzhledová či fonetická podobnost. Tribunál měl tedy za to, že odvolací senát dospěl právem k závěru, že označení jsou globálně odlišná. Tribunál měl za to, že jedna z kumulativních podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 splněna není, a rozhodl, že není namístě provést globální posouzení nebezpečí záměny. V důsledku toho první žalobní důvod jako neopodstatněný zamítl.

21

Pokud jde o druhý žalobní důvod, Tribunál jej zamítl jako neopodstatněný z toho důvodu, že i když starší ochranné známky mají velmi dobré jméno, ze srovnání kolidujících označení provedeného v rámci prvního žalobního důvodu vyplývá, že kolidující označení nejsou podobná, takže podmínka týkající se jejich totožnosti či podobnosti, nezbytná pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, v projednávané věci splněna není.

22

Společnost El Corte Inglés navrhuje, aby Soudní dvůr:

23

OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Společnost El Corte Inglés na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje tři důvody, z nichž první vychází z toho, že Tribunál zkreslil skutkový stav, druhý vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a třetí z porušení čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení.

25

Podle společnosti El Corte Inglés Tribunál nemohl vzhledem k tomu, že je ve sporném rozhodnutí zmíněna pojmová podobnost mezi kolidujícími značeními, snížit význam této podobnosti, když ji v bodech 29, 30 a 33 napadeného rozsudku kvalifikoval jako „velmi malou“ nebo „minimální“, aniž by se tím v projednávané věci dopustil zkreslení skutkového stavu.

26

V tomto ohledu je třeba uvést, že takové tvrzení vychází z nesprávného výkladu sporného rozhodnutí. Ačkoli odvolací senát v celé řadě bodů tohoto rozhodnutí zmínil, že mezi kolidujícími označeními existuje pojmová podobnost, aniž ji konkretizoval, v bodě 43 tohoto rozhodnutí naproti tomu tuto podobnost výslovně kvalifikoval jako „minimální“. Tribunál tedy tím, že v bodě 30 napadeného rozsudku uvedl, že odvolací senát uznal existenci „minimální“ pojmové podobnosti mezi kolidujícími označeními, a tím, že v bodech 29 a 33 tohoto rozsudku uvedl, že ji kvalifikuje jako „nízkou“, v projednávané věci skutkový stav nezkreslil, a tudíž význam podobnosti konstatované ve sporném rozhodnutí nesnížil.

27

V každém případě je třeba uvést, že velmi malá, nízká či minimální pojmová podobnost spadá pod posouzení skutkového stavu v projednávaném případě. Tribunál přitom takovým posouzením provedeným odvolacím senátem vázán není, je-li zmíněné posouzení součástí odůvodnění rozhodnutí, jehož legalita je zpochybňována před Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, body 47 a 48).

28

Za těchto podmínek je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

29

Společnost El Corte Inglés uvádí, že Tribunál tím, že v bodech 26 až 33 napadeného rozsudku vyloučil existenci jakékoli vzhledové a fonetické podobnosti mezi kolidujícími označeními, jakož i tím, že uznal, že je mezi nimi jen nízká pojmová podobnost, porušil ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

30

Taková argumentace však směruje ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, které provedl Tribunál.

31

Z článku 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie přitom vyplývá, že kasační opravné prostředky jsou omezeny na právní otázky. Vzhledem k tomu, že posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku, je tedy jedině Tribunál příslušný zjistit a posoudit tento skutkový stav a tyto důkazy (v tomto smyslu viz zejména rozsudek Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, bod 68 a usnesení Repsol YPF v. OHIM, C‑466/13 P, EU:C:2014:2331, bod 54).

32

Druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být tedy odmítnut jako nepřípustný.

33

Společnost El Corte Inglés uvádí, že podle judikatury Soudního dvora je stupeň podobnosti mezi kolidujícími označeními, vyžadovaný pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, odlišný. Z judikatury Soudního dvora, konkrétně z bodů 72 až 78 rozsudku Intra-Presse v. Golden Balls (C‑581/13 P a C‑582/13 P, EU:C:2014:2387), podle ní vyplývá, že na rozdíl od čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 odstavec 5 tohoto článku vyžaduje pouze nízký stupeň podobnosti mezi kolidujícími označeními. Vzhledem k tomu, že Tribunál v projednávané věci připustil, že mezi těmito označeními existuje pojmová podobnost, byť nízká, tedy tento soud neprávem nepřezkoumal, zda z důvodu výskytu takových jiných relevantních faktorů, jako je proslulost či dobré jméno starších ochranných známek, tento nízký stupeň pojmové podobnosti není dostačující k tomu, aby si dotčená veřejnost mezi uvedenými označeními vytvořila spojitost.

34

OHIM uvádí, že rozsudek Intra-Presse v. Golden Balls (C‑581/13 P a C‑582/13 P, EU:C:2014:2387), z něhož společnost El Corte Inglés vychází k rozvedení svých argumentů, je třeba vyložit s ohledem na rozsudky Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM (C‑254/09 P, EU:C:2010:488) a Ferrero v. OHIM (C‑552/09 P, EU:C:2011:177). V obou posledně uvedených rozsudcích Soudní dvůr uvedl, že Tribunál právem dospěl k závěru, že se čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94, jehož ustanovení jsou totožná s ustanovením čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, zjevně nepoužije, třebaže při přezkumu podmínek pro použití aktuální ochrany stanovené v čl. 8 odst. 1 písm. b) posledně uvedeného nařízení zmínil výskyt společného výrazu nebo společného obrazového prvku.

35

Podle OHIM lze tato odlišná řešení vysvětlit okolností, že ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM (C‑254/09 P, EU:C:2010:488) a Ferrero v. OHIM (C‑552/09 P, EU:C:2011:177), Tribunál na rozdíl od situace panující v rozsudku Intra-Presse v. Golden Balls (C‑581/13 P a C‑582/13 P, EU:C:2014:2387) zohlednil již ve fázi vzhledového, fonetického a pojmového srovnání kolidujících označení takové faktory, jako jsou rozlišující a dominantní prvky každého z těchto označení, které by v jiných situacích byly zkoumány pouze v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny. OHIM z toho vyvozuje, že zohlední-li Tribunál rozlišující a dominantní prvky každého z kolidujících označení již ve fázi jejich srovnání – jako v projednávaném případě –, ale po provedení tohoto přezkumu dospěje k závěru, že i přes existenci velmi malé pojmové podobnosti nebezpečí záměny neexistuje, je tento soud oprávněn z toho vyvodit, že je použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nezbytně vyloučeno.

36

Podpůrně OHIM tvrdí, že i když Tribunál formálně výslovně nepřezkoumal v rámci použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, zda je velmi malá pojmová podobnost konstatovaná při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) dostačující k tomu, aby si veřejnost mezi kolidujícími označeními vytvořila spojitost, je třeba z určitých úvah Tribunálu rozvinutých v rámci posledně uvedeného přezkumu dovodit, že se nepoužije ani čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, jelikož spotřebitelé budou s to případně vnímat, že kolidující označení mají totožný význam, až poté, co si označení „The English Cut“ přeloží do svého mateřského jazyka, takže tito spotřebitelé mezi těmito označeními neprovedou bezprostřední pojmové sblížení.

37

Úvodem je třeba uvést, že ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 přebírají v totožném znění ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1). Judikaturu Soudního dvora týkající se čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 je tedy třeba považovat za relevantní pro výklad čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

38

Ze znění čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že jeho použití podléhá třem podmínkám, mezi něž patří zaprvé totožnost nebo podobnost kolidujících označení, zadruhé existence dobrého jména starší ochranné známky uplatňované na podporu námitek a zatřetí existence nebezpečí, že užívání označení, jehož zápis jako ochranná známka je požadován, určitou osobou bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Kromě toho z tohoto znění vyplývá, že tři výše uvedené podmínky je třeba považovat za kumulativní. Konečně je třeba uvést, že podmínka týkající se totožnosti či podobnosti kolidujících označení je společná pro čl. 8 odst. 1 písm. b) i pro čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení.

39

Vzhledem k tomu, že ze znění čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 ani z judikatury Soudního dvora nevyplývá, že má pojem podobnost v každém z těchto odstavců odlišný smysl, z toho zejména plyne, že jestliže při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení Tribunál dospěje k závěru, že kolidující označení si nejsou podobná, nepoužije se v daném případě nezbytně ani odst. 5 téhož článku. Naproti tomu jestliže má Tribunál v rámci téhož přezkumu za to, že mezi kolidujícími označeními existuje určitá podobnost, takové zjištění platí rovněž pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) i článku 8 odst. 5 uvedeného nařízení.

40

V situaci, kdy se jeví, že dotčený stupeň podobnosti není dostačující k tomu, aby způsobil použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, však nelze dovozovat, že je použití odst. 5 tohoto článku nezbytně vyloučeno.

41

Stupně podobnosti mezi kolidujícími označeními, které vyžaduje každý z uvedených odstavců tohoto ustanovení, jsou totiž odlišné. Zatímco je uplatnění čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 podmíněno konstatováním takového stupně podobnosti mezi těmito označeními, který může u dotčené veřejnosti mezi nimi vyvolat nebezpečí záměny, existence takového nebezpečí naproti tomu není vyžadována jako podmínka pro použití odst. 5 téhož článku.

42

Vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vyžaduje pouze, aby existující podobnost byla s to způsobit, že dotčená veřejnost provede nikoli záměnu kolidujících označení, ale provede mezi nimi sblížení, to znamená vytvoří si mezi nimi spojitost, je třeba z toho vyvodit, že ochrana, kterou toto ustanovení stanoví ve prospěch ochranných známek s dobrým jménem, se může použít i v případě, že kolidující označení vykazují nižší stupeň podobnosti (obdobně viz rozsudky Adidas-Salomon a Adidas Benelux, C‑408/01, EU:C:2003:582, body 27, 29 a 31, jakož i Intel Corporation,C‑252/07, EU:C:2008:655, body 57, 58 a 66).

43

Z toho vyplývá, že v případě, že přezkum podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 odhalil určitou podobnost mezi kolidujícími označeními, přísluší Tribunálu, aby v takovém případě pro určení, zda jsou splněny podmínky pro použití odst. 5 téhož článku, přezkoumal, zda si z důvodu výskytu takových jiných relevantních faktorů, jako je proslulost nebo dobré jméno starší ochranné známky, dotčená veřejnost může mezi těmito označeními vytvořit spojitost (v tomto smyslu viz rozsudek Intra-Presse v. Golden Balls, C‑581/13 P a C‑582/13 P, EU:C:2014:2387, bod 73).

44

Právě s ohledem na předcházející úvahy je třeba přezkoumat, zda Tribunál v projednávaném případě porušil čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, jak tvrdí společnost El Corte Inglés.

45

V tomto ohledu je třeba uvést, že při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení Tribunál konstatoval v bodě 29 napadeného rozsudku, že mezi kolidujícími označeními existuje nízká pojmová podobnost. Tribunál však měl v bodě 33 tohoto rozsudku za to, že s ohledem na neexistenci vzhledové a fonetické podobnosti bylo ve sporném rozhodnutí právem konstatováno, že tato označení jsou globálně odlišná. Tribunál tedy shledal, že vzhledem k tomu, že jedna z kumulativních podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 splněna není, není namístě provádět globální posouzení nebezpečí záměny.

46

Pokud jde nicméně o posouzení podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, Tribunál v bodě 39 napadeného rozsudku uvedl, že ze srovnání mezi kolidujícími označeními, provedeného v rámci odst. 1 písm. b) tohoto článku, vyplývá, že kolidující označení nejsou podobná, a tudíž podmínky pro použití odst. 5 uvedeného článku splněny nejsou.

47

Tribunál se přitom tím, že rozhodl v tomto smyslu, dopustil nesprávného právního posouzení. Tribunál totiž nemohl přehlédnout vlastní zjištění, uvedené v bodě 29 napadeného rozsudku, podle něhož mezi kolidujícími označeními existuje pojmová podobnost.

48

Za těchto podmínek měl Tribunál přezkoumat, zda tento stupeň podobnosti, byť nízký, není z důvodu výskytu takových jiných relevantních faktorů, jako je proslulost nebo dobré jméno starší ochranné známky, dostačující k tomu, aby si dotčená veřejnost mezi těmito označeními vytvořila spojitost ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

49

Tento závěr není zpochybněn judikaturou Soudního dvora vzešlou z rozsudků Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM (C‑254/09 P, EU:C:2010:488) a Ferrero v. OHIM (C‑552/09 P, EU:C:2011:177) uplatněných OHIM, jelikož se tyto rozsudky týkají odlišných situací. Konkrétně v těchto věcech sice kolidující označení obsahovala společný výraz nebo prvek, Tribunál však na rozdíl od napadeného rozsudku formálně konstatoval, že kolidující označení podobná nejsou.

50

Konečně i za předpokladu, jak tvrdí OHIM, že by z napadeného rozsudku mohlo být vyvozeno, že Tribunál poté, co provedl přezkum týkající se existence případné spojitosti mezi kolidujícími označeními, dospěl k závěru, že v projednávané věci podmínky pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nejsou splněny z důvodu, že z přezkumu podmínek pro použití odst. 1 písm. b) tohoto článku, který provedl, vyplývá, že dotčení spotřebitelé nejsou s to mezi kolidujícími označeními provést bezprostřední pojmové sblížení, by bylo třeba konstatovat, že takový důvod by byl stižen nesprávným právním posouzením. Zásahy uvedené v čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení totiž nevyžadují, aby sblížení, které spotřebitelé mohou provést mezi kolidujícími označeními, bylo bezprostřední.

51

Za těchto podmínek je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku přijmout jako opodstatněný.

52

Z toho plyne, že je třeba napadený rozsudek zrušit v rozsahu, v němž v něm bylo rozhodnuto, že z toho, že kolidující označení nevykazují stupeň podobnosti dostačující k tomu, aby byl použit čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, vyplývá, že v projednávané věci potažmo nejsou splněny ani podmínky pro použití odst. 5 tohoto článku. Ve zbývající části je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

53

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora platí, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

54

V projednávané věci však nejsou splněny podmínky k tomu, aby Soudní dvůr mohl vydat sám konečné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z bodu 48 tohoto rozsudku, přísluší Tribunálu, aby ze skutkového hlediska přezkoumal, zda stupeň podobnosti mezi kolidujícími označeními, byť nízký, konstatovaný v bodě 29 napadeného rozsudku při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, není z důvodu výskytu takových jiných relevantních faktorů, jako je proslulost nebo dobré jméno starší ochranné známky, dostačující k tomu, aby si dotčená veřejnost mezi těmito označeními vytvořila spojitost ve smyslu čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení.

55

V důsledku toho je třeba věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí a stanovit, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: