Věc C‑594/14

Simona Kornhaas

v.

Thomas Dithmar

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof)

„Řízení o předběžné otázce — Prostor svobody, bezpečnosti a práva — Úpadková řízení — Nařízení (ES) č. 1346/2000 — Článek 4 odst. 1 — Určení rozhodného práva — Právní úprava členského státu, která stanoví povinnost jednatele společnosti nahradit této společnosti platby, které byly poskytnuty poté, co se společnost stala platebně neschopnou — Použití této právní úpravy na společnost založenou v jiném členském státě — Články 49 SFEU a 54 SFEU — Omezení svobody usazování — Neexistence“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 10. prosince 2015

1. Soudní spolupráce v občanských věcech — Úpadková řízení — Nařízení č. 1346/2000 — Mezinárodní příslušnost pro zahájení úpadkového řízení — Žaloba podaná v rámci úpadkového řízení — Žaloba proti jednateli společnosti na nahrazení plateb uskutečněných poté, co se uvedená společnost stala platebně neschopnou, anebo poté, co bylo konstatováno její předlužení — Příslušnost soudů členského státu, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení

   (Nařízení Rady č. 1346/2000, čl. 3 odst. 1)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech — Úpadková řízení — Nařízení č. 1346/2000 — Rozhodné právo — Pojem — Právní úprava státu, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení, která je základem žaloby proti řediteli společnosti, která se řídí právem jiného členského státu, na nahrazení plateb uskutečněných tímto ředitelem před zahájením úpadkového řízení — Zahrnutí

   (Nařízení Rady č. 1346/2000, článek 4)

3. Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Společnost založená podle práva jednoho členského státu, která má pobočku v jiném členském státě — Zahájení úpadkového řízení v členském státě pobočky podle nařízení č. 1346/2000 — Žaloba podaná ve státě, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení, proti řediteli společnosti na nahrazení plateb uskutečněných před zahájením úpadkového řízení — Přípustnost

   (Články 49 SFEU a 54 SFEU; nařízení Rady č. 1346/2000, článek 4)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 15)

2.  Článek 4 nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti spadá žaloba směřující proti řediteli společnosti založené podle práva jednoho členského státu, na jejíž majetek bylo zahájeno úpadkové řízení v jiném členském státě, která byla podána k soudu tohoto jiného státu správcem podstaty této společnosti a směřuje na základě vnitrostátního ustanovení tohoto jiného státu na náhradu plateb, které tento ředitel poskytl před zahájením úpadkového řízení, avšak poté, co bylo určeno, že se tato společnost stala platebně neschopnou.

   Vnitrostátní ustanovení, podle něhož musí jednatel platebně neschopné společnosti nahradit platby, které poskytl jménem této společnosti poté, co se stala platebně neschopnou, totiž musí být pokládáno za součást právní úpravy, která je rozhodná pro úpadkové řízení a jeho účinky ve smyslu čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení. Takové ustanovení kromě toho přispívá k dosažení cíle, který je mutatis mutandis neoddělitelně spjat s každým úpadkovým řízením a spočívá v zamezení případných snížení majetkové podstaty před zahájením úpadkového řízení za účelem rovnoměrného uspokojení věřitelů.

   (viz body 16, 17, 20, 21, výrok 1)

3.  Články 49 a 54 SFEU nebrání tomu, aby vůči řediteli společnosti založené podle práva jednoho členského sátu, na jejíž majetek bylo zahájeno úpadkové řízení v jiném členském státě, bylo použito vnitrostátní ustanovení tohoto druhého členského státu, podle něhož musí jednatel platebně neschopné společnosti nahradit platby, které poskytl jménem této společnosti poté, co se stala platebně neschopnou, nebo poté, co bylo konstatováno její předlužení.

   (viz body 16, 29, výrok 2)