Věc C‑567/14

Genentech Inc.

v.

Hoechst GmbH

a

Sanofi-Aventis Deutschland GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Paris)

„Řízení o předběžné otázce — Hospodářská soutěž — Článek 101 SFEU — Smlouva o nevýhradní licenci — Patent — Neporušení práv — Povinnost platit poplatek“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. července 2016

1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Soulad předkládacího rozhodnutí s vnitrostátními pravidly upravujícími organizaci soudů a soudní řízení – Ověření, které nepřísluší Soudnímu dvoru

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkových okolností sporu – Nezbytnost předběžné otázky a relevance vznesených otázek – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Posouzení skutkových okolností zjištěných rozhodcem v rámci rozhodčího řízení a jeho výkladu licenční smlouvy – Nepřípustnost

   (Článek 267 SFEU)

4. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Patentová licenční smlouva – Povinnost platit poplatek za využívání patentované technologie v případě zrušení nebo neporušení patentů – Právo svobodně ukončit smlouvu výpovědí s přiměřenou výpovědní lhůtou – Přípustnost – Neexistence narušení hospodářské soutěže

   (Článek 101 odst. 1 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22, 23)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 26)

3.  Soudnímu dvoru nepřísluší, aby v rámci řízení o předběžné otázce opětovně posuzoval skutkové okolnosti zjištěné rozhodcem v rámci rozhodčího řízení a jeho výklad licenční smlouvy, který provedl z hlediska použitelného vnitrostátního práva.

   (viz bod 38)

4.  Článek 101 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby na základě licenční smlouvy byla nabyvateli licence uložena povinnost platit poplatek za využívání patentované technologie po celou dobu účinnosti této smlouvy v případě zrušení nebo neporušení patentů, které jsou předmětem licence, pokud nabyvatel licence mohl uvedenou smlouvu svobodně ukončit výpovědí s přiměřenou výpovědní lhůtou.

   Jestliže totiž po dobu účinnosti licenční smlouvy je poplatek splatný i po uplynutí platnosti práv průmyslového vlastnictví, platí tím spíše totéž i před uplynutím platnosti těchto práv. Skutečnost, že soudy státu udělení patentů rozhodly po ukončení licenční smlouvy, že využívání poskytnuté technologie ze strany žalobce neporušuje práva vycházející z těchto patentů, nemá vliv na splatnost poplatku za období předcházející tomuto ukončení. Vzhledem k tomu, že nabyvatel licence má nadále možnost kdykoliv uvedenou smlouvu ukončit, tato povinnost nepředstavuje omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

   (viz body 41–43 a výrok)