Věc C‑455/14 P

H

v.

Rada Evropské unie

a

Evropská komise

a

Policejní mise Evropské unie (EUPM) v Bosně a Hercegovině

„Kasační opravný prostředek — Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) — Rozhodnutí 2009/906/SZBP — Policejní mise Evropské unie (EUPM) v Bosně a Hercegovině — Vyslaný člen personálu — Přeřazení na regionální pracoviště této mise — Článek 24 odst. 1 druhý pododstavec poslední věta SEU — Článek 275 první pododstavec SFEU — Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody — Pravomoc soudů Evropské unie — Články 263, 268 a čl. 340 druhý pododstavec SFEU“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. července 2016

Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Pravomoc unijního soudu – Akty o alokaci lidských zdrojů přidělených k policejní misi Evropské unie členskými státy a unijními orgány přijaté touto misí – Zahrnutí

(Článek 2 SEU, čl. 19 odst. 1 SEU, článek 21 SEU a čl. 24 odst. 1 druhý pododstavec SEU; článek 263 SFEU, článek 268 SFEU, článek 270 SFEU, čl. 275 první pododstavec SFEU a čl. 340 druhý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; služební řád úředníků, článek 91; rozhodnutí Rady 2009/906/SZBP)

Tribunál a v případě kasačního opravného prostředku i Soudní dvůr mají pravomoc přezkoumat akty, jimiž je řízen personál při operacích „v místě působení“ přijaté policejní misí Evropské unie, které se týkají personálu vyslaného členskými státy. Pokud jde o přezkum legality uvedených aktů, tato pravomoc vyplývá z článku 263 SFEU, a pokud jde o spory z mimosmluvní odpovědnosti, z článku 268 SFEU ve spojení s čl. 340 druhým pododstavcem SFEU, přičemž se zohlední čl. 19 odst. 1 SEU a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie. Je sice pravda, že podle čl. 24 odst. 1 druhého pododstavce poslední věty SEU a čl. 275 prvního pododstavce SFEU Soudní dvůr nemá v zásadě pravomoc ve vztahu k ustanovením společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) ani k aktům přijatým na jejich základě. Uvedená ustanovení ovšem zavádějí výjimku z pravidla o obecné pravomoci, kterou článek 19 SEU přiznává Soudnímu dvoru za účelem zajištění dodržování práva při výkladu a provádění Smluv, a musí být tedy vykládány restriktivně. V tomto ohledu, jak vyplývá z článku 2 SEU, který patří k obecným ustanovením Smlouvy o EU, a z článku 21 SEU týkajícího se vnější činnosti Unie, na který odkazuje článek 23 SEU týkající se SZBP, Unie je založena na zásadě rovnosti a právního státu. Samotná existence účinného soudního přezkumu sloužícího k zajištění dodržování ustanovení unijního práva je přitom inherentní existenci právního státu.

Za těchto podmínek okolnost, že akt, jímž je řízen personál policejní mise, se váže k operativní akci Unie, o níž bylo rozhodnuto a jež je vedena v rámci SZBP, nutně nevede k vyloučení pravomoci unijního soudu. Unijní soudy proto mají podle článku 270 SFEU pravomoc rozhodovat o žalobách podaných zaměstnanci Unie, kteří byli vysláni k Policejní misi Evropské unie. Po dobu jejich působení u uvedené mise totiž pro tyto zaměstnance nadále platí služební řád úředníků, a v souladu s článkem 91 tohoto služebního řádu se na ně proto vztahuje pravomoc unijních soudů. Za těchto podmínek, jestliže pro personál vyslaný členskými státy a personál vyslaný unijními orgány platí tatáž pravidla, co se týče plnění jejich úkolů v místě působení, nelze mít za to, že výjimka z pravomoci Soudního dvora, upravená v čl. 24 odst. 1 druhém pododstavci první větě SEU a v čl. 275 prvním pododstavci SFEU, sahá až tak daleko, aby vylučovala pravomoc unijního soudu přezkoumávat akty, jimiž je řízen personál vyslaný členskými státy a které reagují na potřeby uvedené mise v místě působení, když unijní soud má v každém případě pravomoc takové akty přezkoumávat, pokud se týkají personálu vyslaného unijními orgány.

(viz body 39–44, 50, 55, 58)