Věc C‑438/14
Nabiel Peter Bogendorff von Wolffersdorff
v.
Standesamt der Stadt Karlsruhe
a
Zentraler Juristischer Dienst der Stadt Karlsruhe
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Karlsruhe)
„Řízení o předběžné otázce — Občanství Unie — Článek 21 SFEU — Svoboda pohybu a pobytu v členských státech — Zákon členského státu, kterým se ruší výsady a zakazuje se udělovat nové šlechtické tituly — Příjmení zletilé osoby, příslušníka uvedeného státu, získané při obvyklém pobytu v jiném členském státě, jehož státní příslušnost má tato osoba také — Jméno obsahující šlechtické prvky — Bydliště v prvním členském státě — Odmítnutí orgánů prvního členského státu zapsat do matriky jméno získané ve druhém členském státě — Odůvodnění — Veřejný pořádek — Neslučitelnost se základními zásadami německého práva“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. června 2016
Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Vnitrostátní zákon, kterým se ruší výsady a zakazuje udělovat nové šlechtické tituly – Státní příslušník členského státu, který má rovněž státní příslušnost jiného členského státu a v tomto jiném státě získal jméno zvolené na základě svého volného uvážení a obsahující několik šlechtických titulů – Povinnost orgánů prvního členského státu uznat uvedené jméno – Neexistence – Odůvodnění důvody veřejného pořádku – Ověření vnitrostátním soudem
(Článek 21 SFEU)
Článek 21 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že orgány členského státu nejsou povinny uznat jméno státního příslušníka tohoto členského státu, pokud má rovněž státní příslušnost jiného členského státu, v němž získal toto jméno zvolené na základě svého volného uvážení a obsahující několik šlechtických titulů, které právo prvního členského státu neuznává, jestliže se prokáže, což musí ověřit vnitrostátní soud, že takové odmítnutí uznání je v tomto kontextu ospravedlněno důvody souvisejícími s veřejným pořádkem, jelikož je vhodné a nezbytné k zajištění dodržování zásady rovnosti všech občanů uvedeného členského státu před zákonem.
Vnitrostátní soud musí především posoudit, zda orgány prvního členského státu příslušné ve věcech osobního stavu tím, že odmítají uznat jméno získané dotčenou osobou v jiném členském státě z toho důvodu, že dosažení cíle zaručit zásadu rovnosti všech občanů prvního členského státu před zákonem vyžaduje, aby za určitých podmínek bylo státním příslušníkům tohoto státu zakázáno nabývat a používat šlechtické tituly nebo šlechtické prvky, které by mohly vést k přesvědčení, že nositel jména má takovou hodnost, nepřekročily rámec toho, co je nezbytné k dosažení základního ústavního cíle, který sledují.
V tomto ohledu je třeba při poměřování práva volného pohybu přiznaného občanům Unie článkem 21 SFEU a legitimních zájmů, které sleduje omezení používání šlechtických titulů a zákaz nového vyvolávání zdání šlechtického původu stanovené vnitrostátním zákonodárcem zohlednit různé okolnosti. Třebaže tyto okolnosti nemohou představovat samy o sobě odůvodnění, je třeba k nim při kontrole přiměřenosti přihlédnout.
Je tak třeba zohlednit skutečnost, že dotčená osoba využila tohoto práva a má státní příslušnost prvního i druhého členského státu, že části jména získaného ve druhém členském státě, které podle orgánů prvního členského státu narušují veřejný pořádek, nepředstavují formálně šlechtické tituly ani v prvním, ani ve druhém členském státě a že soud prvního členského státu, který nařídil příslušným orgánům, aby zapsaly jméno dcery dotčené osoby, které je tvořeno šlechtickými prvky, jak bylo zapsáno orgány druhého členského státu, neměl za to, že tento zápis je v rozporu s veřejným pořádkem. Dále je důležité zohlednit rovněž skutečnost, že posuzovaná změna jména vychází z volby dotčené osoby učiněné z čistě osobních důvodů, že odlišnost jmen, která je jejím důsledkem, není způsobena okolnostmi jeho narození ani jeho adopcí, ani získáním státní příslušnosti druhého členského státu, a že jméno zvolené v tomto druhém státě obsahuje prvky, které aniž formálně představují v prvním nebo druhém členském státě šlechtické tituly, vyvolávají zdání šlechtického původu.
Každopádně, i když objektivní důvod vycházející z veřejného pořádku a zásady rovnosti státních příslušníků prvního členského státu před zákonem může, pokud bude následován, odůvodnit odmítnutí uznat změnu příjmení dotčené osoby, nemůže odůvodnit odmítnutí uznat změnu jeho křestních jmen.
(viz body 79–84 a výrok)