Věc C-428/14

DHL Express (Italy) Srl a DHL Global Forwarding (Italy) SpA

v.

Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Řízení o předběžné otázce — Politika hospodářské soutěže — Článek 101 SFEU — Nařízení (ES) č. 1/2003 — Odvětví mezinárodních zásilek zboží — Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž — Právní hodnota nástrojů Evropské sítě pro hospodářskou soutěž — Vzorový program shovívavosti v rámci této sítě — Žádost o ochranu předložená Komisi — Zjednodušená žádost o ochranu předložená vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž — Vztah mezi těmito dvěma žádostmi“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. ledna 2016

  1. Hospodářská soutěž — Unijní pravidla — Oznámení Komise o spolupráci a o ochraně před pokutami a snížení pokut — Vzorový program shovívavosti vytvořený v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž

    (Čl. 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003; oznámení Komise 2004/C 101/03 a 2006/C 298/11)

  2. Hospodářská soutěž — Unijní pravidla — Oznámení Komise o spolupráci a o ochraně před pokutami a snížení pokut — Nezávislost unijního programu shovívavosti a takových programů členských států — Povinnost dotyčných podniků podat samostatné žádosti o poskytnutí ochrany před pokutami Komisi a příslušným vnitrostátním orgánům

    (Čl. 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)

  3. Hospodářská soutěž — Unijní pravidla — Oznámení Komise o spolupráci a o ochraně před pokutami a snížení pokut — Vzorový program shovívavosti vytvořený v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž

    (Čl. 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003; oznámení Komise 2004/C 101/03 a 2006/C 298/11)

  4. Hospodářská soutěž — Unijní pravidla — Oznámení Komise o spolupráci a o ochraně před pokutami a snížení pokut — Vzorový program shovívavosti vytvořený v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž

    (Čl. 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003; oznámení Komise 2004/C 101/03 a 2006/C 298/11)

  1.  Ustanovení práva Evropské unie, zejména článek 101 SFEU a nařízení Rady č. 1/2003, je nutno vykládat v tom smyslu, že nástroje zavedené v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, zejména v rámci vzorového programu shovívavosti této sítě, nejsou pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž závazné.

    (viz body 33, 35, 36, 42, 44, výrok 1)

  2.  Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohou volně přijímat programy shovívavosti, přičemž každý z těchto programů je nezávislý nejen vůči ostatním vnitrostátním programům shovívavosti, ale rovněž vůči unijnímu programu shovívavosti. Koexistence a nezávislost, které charakterizují současné vazby mezi unijním programem shovívavosti a takovými programy členských států, jsou projevem režimu souběžných pravomocí Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, který byl zaveden nařízením č. 1/2003.

    Z toho vyplývá, že v případě kartelové dohody, jejíž protisoutěžní účinky mohou nastat ve více členských státech, a tudíž mohou vyvolat zásah různých vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, jakož i Komise, je v zájmu podniku, který chce využít programu shovívavosti v důsledku jeho účasti na předmětné kartelové dohodě, aby podal žádost o ochranu před pokutami nejen Komisi, ale rovněž k vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž příslušným k uplatňování článku 101 SFEU.

    Nezávislost těchto žádostí vyplývá přímo ze skutečnosti, že na úrovni Unie neexistuje jednotný systém pro oznamování vlastní účasti podniky, které se v rozporu s článkem 101 SFEU účastní kartelových dohod. Tato nezávislost vedle toho není ovlivněna okolností, že předmětem různých žádostí je totožné porušení práva hospodářské soutěže.

    (viz body 57–60)

  3.  Ustanovení unijního práva, zejména článek 101 SFEU a nařízení č. 1/2003, musí být vykládána v tom smyslu, že mezi žádostí o ochranu před pokutami, kterou podnik předložil nebo hodlá předložit Komisi, a zjednodušenou žádostí předloženou vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž ohledně téže kartelové dohody neexistuje žádná právní souvislost, na jejímž základě by byl tento orgán povinen posoudit zjednodušenou žádost ve světle žádosti o ochranu před pokutami. Otázka, zda zjednodušená žádost odráží přesně obsah žádosti předložené Komisi, není v tomto ohledu relevantní.

    Taková právní souvislost by totiž zpochybnila nezávislost rozdílných žádostí, a v důsledku také účel samotného systému zjednodušených žádostí. Tento systém je založen na zásadě, podle níž na unijní úrovni neexistuje jednotná žádost o shovívavost nebo hlavní žádost předložená souběžně s vedlejšími žádostmi, nýbrž žádosti o ochranu před pokutami předkládané Komisi a zjednodušené žádosti předkládané vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž, jejichž posouzení náleží výlučně orgánu, kterému je tato žádost určena.

    Kromě toho, pokud má zjednodušená žádost předložená vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž užší věcný rozsah než žádost o ochranu před pokutami předložená Komisi, není tento vnitrostátní orgán povinen kontaktovat Komisi nebo samotný podnik, aby zjistil, zda tento podnik zaznamenal konkrétní případy protiprávního jednání v odvětví, na které se údajně vztahovala uvedená žádost o ochranu před pokutami, avšak nikoliv zjednodušená žádost. Taková povinnost by mohla oslabit povinnost spolupráce žadatelů o shovívavost, která je jedním z pilířů celého programu shovívavosti. Za takových podmínek musí podnik, který u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž žádá o shovívavost, zajistit, aby žádná z jím předkládaných žádostí neobsahovala nejasnosti ohledně jejího rozsahu.

    (viz body 61, 63, 64, 67, výrok 2)

  4.  Ustanovení práva Evropské unie, zejména článek 101 SFEU a nařízení č. 1/2003, je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž přijal zjednodušenou žádost o ochranu předloženou podnikem, který Komisi předložil žádost o snížení pokuty, a nikoliv žádost o úplnou ochranu před pokutami.

    V tomto ohledu skutečnost, že vzorový program shovívavosti Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ESHS) nestanoví výslovně v daném případě možnost podniků, které Komisi předložily žádost o snížení pokuty, podat zjednodušenou žádost o ochranu k vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž, nelze vykládat v tom smyslu, že brání těmto orgánům, aby za takových okolností zjednodušenou žádost přijaly. Nezávazná povaha vzorového programu shovívavosti ESHS má ve vztahu k vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž za následek, že členské státy nejsou povinny zahrnout do svých režimů shovívavosti ustanovení vzorového programu shovívavosti ESHS a mohou na vnitrostátní úrovni bez omezení přijímat pravidla, která v tomto vzorovém programu nejsou obsažena nebo která se od něj odchylují, a to za předpokladu, že je tato pravomoc vykonávána v souladu s unijním právem, zejména s čl. 101 SFEU a nařízením č. 1/2003. V tomto ohledu účinné uplatnění čl. 101 SFEU nebrání tomu, aby vnitrostátní režim shovívavosti umožňoval přijetí zjednodušené žádosti o ochranu předloženou podnikem, který nepodal ke Komisi žádost o úplnou ochranu před pokutami.

    Za těchto podmínek nelze vyloučit, že by podnik, který nepodal Komisi jako první žádost o ochranu před pokutami a který z toho důvodu může docílit pouze snížení pokuty, mohl být prvním, kdo podáním zjednodušené žádosti o ochranu informuje vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž o existenci předmětné kartelové dohody. V takové situaci, pokud Komise nevede vyšetřování ohledně totožných skutků, jako jsou skutky oznámené vnitrostátnímu orgánu, lze dotčenému podniku podle vnitrostátního režimu shovívavosti přiznat úplnou ochranu před pokutami.

    (viz body 76, 77, 80, 83, 84, výrok 3)