Věc C‑-336/14

Trestní řízení

proti

Sebat Ince

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Sonthofen)

„Volný pohyb služeb — Článek 56 SFEU — Hazardní hry — Veřejný monopol na sportovní sázky — Předchozí povolení správního orgánu — Vyloučení soukromých subjektů — Přijímání sázek na účet hospodářského subjektu usazeného v jiném členském státě — Trestní sankce — Vnitrostátní ustanovení, které je v rozporu s unijním právem — Vyloučení — Přechod na režim stanovující vydání omezeného počtu koncesí pro soukromé subjekty — Zásady transparentnosti a nestrannosti — Směrnice 98/34/ES — Článek 8 — Technické předpisy — Předpisy pro služby — Oznamovací povinnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. února 2016

  1. Volný pohyb služeb — Ustanovení Smlouvy — Působnost — Hazardní hry — Přijímání sázek společností usazenou v jednom členském státě prostřednictvím hospodářského subjektu usazeného v jiném členském státě — Zahrnutí

    (Článek 56 SFEU)

  2. Právo Evropské unie — Přednost — Odporující vnitrostátní právo — Nepoužitelnost existujících norem bez dalšího

    (Prohlášení č. 17 připojené ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU)

  3. Volný pohyb služeb — Omezení — Hazardní hry — Vnitrostátní právní úprava přiznávající režim exkluzivity na provozování těchto her ve prospěch jediného hospodářského subjektu podrobenému státní kontrole — Nepřípustnost — Nepřiznání přechodného období dotyčnému vnitrostátnímu správnímu orgánu za účelem dočasného upuštění od přezkumu žádostí o licenci v tomto odvětví — Podmínky udělení licencí na organizování hazardních her v případě takových žádostí — Dodržování základních pravidel Smluv a zásad rovného zacházení a transparentnosti

    (Článek 56 SFEU)

  4. Volný pohyb služeb — Omezení — Hazardní hry — Vnitrostátní právní úprava zakazující nepovolené zprostředkovávání sportovních sázek na účet subjektu, který je držitelem povolení v jiném členském státě — Povolovací řízení uplatňované vnitrostátními orgány nekonzistentně, jež je zpochybňováno některými vnitrostátními soudy — Přetrvávající účinky veřejného monopolu na sportovní sázky navzdory konstatováním vnitrostátních soudů o neslučitelnosti uvedeného režimu s unijním právem — Nepřípustnost

    (Článek 56 SFEU)

  5. Členské státy — Povinnosti

    (Článek 4 odst. 3 SEU; Prohlášení č. 17 připojené ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU)

  6. Sbližování právních předpisů — Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti — Směrnice 98/34 — Povinnost členských států oznámit Komisi každý návrh technického předpisu — Dosah — Porušení povinnosti — Důsledky

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 8 odst. 1)

  7. Sbližování právních předpisů — Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti — Směrnice 98/34 — Technický předpis — Pojem — Vnitrostátní ustanovení stanovující podmínky pro založení podniků nebo pro poskytování jejich služeb — Vyloučení

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 1 bod 11)

  8. Sbližování právních předpisů — Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti — Směrnice 98/34 — Povinnost členských států oznámit Komisi každý návrh technického předpisu — Dosah — Neoznámení vnitrostátních ustanovení zachovávajících v určitém regionu účinnost předpisů, které již byly oznámeny jako ustanovení společná jednotlivým regionům dotyčného členského státu — Porušení

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 8 odst. 1)

  9. Volný pohyb služeb — Omezení — Hazardní hry — Vnitrostátní právní úprava zakazující nepovolené zprostředkovávání sportovních sázek na účet subjektu, který je držitelem povolení v jiném členském státě — Neslučitelnost povolovacího řízení se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace — Přetrvávající účinky veřejného monopolu na sportovní sázky navzdory konstatováním vnitrostátních soudů o neslučitelnosti uvedeného režimu s unijním právem — Nepřípustnost

    (Článek 56 SFEU)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 43)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 52)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 54 a 55)

  4.  Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby orgány členského státu činné v trestním řízení postihovaly nepovolené zprostředkovávání sportovních sázek soukromým subjektem na účet jiného soukromého subjektu, který není držitelem povolení pro pořádání sportovních sázek v tomto členském státě, ale je držitelem licence v jiném členském státě, pokud povinnost držet povolení pořádat nebo zprostředkovávat sportovní sázky spadá do rámce režimu veřejného monopolu, o němž vnitrostátní soudy rozhodly, že je v rozporu s unijním právem. Článek 56 SFEU brání takové sankci i v případě, že soukromý subjekt může teoreticky povolení pořádat nebo zprostředkovávat sportovní sázky získat, jestliže není zajištěna informovanost o povolovacím řízení a režim veřejného monopolu na sportovní sázky, o němž vnitrostátní soudy rozhodly, že je v rozporu s unijním právem, přetrval navzdory schválení takového řízení.

    Za podmínek, kdy příslušné orgány členského státu neuplatňují fiktivní povolovací řízení jednomyslně a jednotně a kdy vnitrostátní soudy nejsou jednotné, pokud jde o zákonnost takového postupu, totiž nelze vyloučit, že soukromé subjekty nejsou schopny se seznámit s postupem spojeným s žádostí o povolení pro pořádání a zprostředkovávání sportovních sázek ani s podmínkami, za nichž jim bude povolení poskytnuto nebo odmítnuto. Taková neurčitost neumožňuje dotyčným subjektům znát rozsah jejich práv a povinností vyplývajících z článku 56 SFEU, takže takový režim je třeba považovat za odporující zásadě právní jistoty. Takové fiktivní povolovací řízení tudíž nemůže být považováno za zhojení neslučitelnosti ustanovení vnitrostátního práva zavádějících režim veřejného monopolu na pořádání a zprostředkovávání sportovních sázek s unijním právem, konstatované vnitrostátními soudy.

    (viz body 58, 59, 62, 65 a výrok 1)

  5.  Členský stát nemůže uplatnit trestní sankci za nesplnění administrativní formality, pokud splnění této formality bylo odepřeno nebo znemožněno dotyčným členským státem v rozporu s unijním právem. Takový zákaz, který plyne ze zásady přednosti unijního práva a zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 EU, platí v rámci jejich pravomocí pro všechny orgány dotyčného členského státu, a tedy i pro orgány činné v trestním řízení.

    (viz body 63 a 64)

  6.  Nedodržení oznamovací povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ve znění směrnice 98/48 zakládá vadu řízení při přijímání dotyčných technických předpisů a vede k nepoužitelnosti těchto předpisů, takže tyto nemohou být uplatňovány vůči jednotlivcům. V tomto ohledu, přestože čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice vyžaduje, aby byl Komisi sdělen celý návrh zákona obsahujícího technické předpisy, nepoužitelnost plynoucí z nedodržení této povinnosti se vztahuje nikoliv na veškerá ustanovení takového zákona, ale pouze na v něm uvedené technické předpisy.

    (viz body 67 a 68)

  7.  Technickými předpisy ve smyslu čl. 1 bodu 11 směrnice 98/34 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ve znění směrnice 98/48 nejsou vnitrostátní ustanovení, která se omezují na to, aby stanovila podmínky pro založení podniků nebo pro poskytování jejich služeb, například ustanovení, která podřizují výkon určité obchodní činnosti předchozímu souhlasu.

    (viz bod 76)

  8.  Článek 8 odst. 1 směrnice 98/34 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ve znění směrnice 98/48 musí být vykládán v tom smyslu, že návrh regionálních právních předpisů, které v dotčeném regionu zachovávají účinnost ustanovení právních předpisů společných různým regionům členského státu, které pozbyly platnost, podléhá oznamovací povinnosti stanovené v uvedeném čl. 8 odst. 1, jestliže tento návrh obsahuje technické předpisy ve smyslu článku 1 uvedené směrnice, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek nepoužitelnost těchto technických předpisů na jednotlivce v rámci trestního řízení. Taková povinnost není zpochybněna tím, že uvedené společné právní předpisy byly předtím oznámeny Komisi ve fázi návrhu podle čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice a výslovně stanovovaly možnost prodloužení platnosti, která však nebyla využita.

    Zejména s ohledem na druhý z cílů sledovaných směrnicí 98/34, který je upřesněn v bodě 7 jejího odůvodnění, je třeba, aby hospodářské subjekty členského státu byly informovány o návrzích technických předpisů připravovaných jiným členským státem, jakož i o časové a územní působnosti těchto předpisů, tak aby byly schopny se seznámit s rozsahem povinností, které by jim mohly být uloženy, a předjímat případně přijetí těchto předpisů včasným přizpůsobením svých výrobků nebo služeb. I když mají za těchto podmínek vnitrostátní pravidla totožný obsah jako pravidla, která byla předtím Komisi oznámena, vzhledem k tomu, že se o nich liší svou časovou a územní působností, dosažení cílů sledovaných směrnicí 98/34 vyžaduje, aby návrh takových právních předpisů byl oznámen Komisi podle čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce uvedené směrnice.

    (viz body 81–84 a výrok 2)

  9.  Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát postihoval nepovolené zprostředkovávání sportovních sázek na svém území na účet hospodářského subjektu, který je držitelem licence na pořádání sportovních sázek v jiném členském státě:

    —

    pokud je vydání povolení pro pořádání sportovních sázek uvedenému subjektu podmíněno získáním koncese na základě koncesního řízení, jestliže vnitrostátní soud konstatuje, že toto řízení nerespektuje zásady rovného zacházení a nediskriminace na základě státní příslušnosti, jakož i povinnost transparentnosti, která z nich plyne, a

    —

    jestliže navzdory nabytí účinnosti vnitrostátního ustanovení umožňujícího vydávání koncesí soukromým subjektům v praxi přetrvává uplatňování ustanovení zavádějících režim veřejného monopolu na pořádání a zprostředkovávání sportovních sázek, o nichž vnitrostátní soudy rozhodly, že jsou v rozporu s unijním právem.

    Orgány veřejné moci, které uzavírají koncesní smlouvy na služby, jsou totiž povinny dodržovat obecně základní pravidla Smlouvy, zejména článek 56 SFEU, a konkrétně zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, jakož i povinnost transparentnosti, která z nich vyplývá.

    (viz body 86, 95 a výrok 3)