Věc C‑299/14

Vestische Arbeit Jobcenter Kreis Recklinghausen

v.

Jovanna García-Nieto a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen)

„Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb osob — Občanství Unie — Rovné zacházení — Směrnice 2004/38/ES — Článek 24 odst. 2 — Dávky sociální pomoci — Nařízení (ES) č. 883/2004 — Články 4 a 70 — Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky — Vyloučení státních příslušníků členského státu po dobu prvních tří měsíců pobytu v hostitelském členském státě“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 25. února 2016

1. Občanství Unie — Právo volného pohybu a pobytu na území členských států — Směrnice 2004/38 — Zásada rovného zacházení — Povinnost hostitelského členského státu přiznat nárok na sociální dávky hospodářsky nečinným státním příslušníkům ostatních členských států — Podmínky — Pobyt na území hostitelského členského státu splňující podmínky stanovené směrnicí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, bod 10 odůvodnění a čl. 24 odst. 1)

2. Občanství Unie — Právo volného pohybu a pobytu na území členských států — Směrnice 2004/38 — Zásada rovného zacházení — Vnitrostátní právní předpisy vylučující z nároku na některé zvláštní nepříspěvkové peněžité státní příslušníky jiných členských států po dobu prvních tří měsíců pobytu v hostitelském členském státě — Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. č. 883/2004, článek 4 a čl. 70 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38 čl. 6 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 24 odst. 2)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 38 a 39)

2.  Článek 24 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a článek 4 nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, která vylučuje státní příslušníky jiných členských států, kteří se nacházejí v takové situaci, kterou upravuje čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/38, z pobírání některých „zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek“ ve smyslu čl. 70 odst. 2 uvedeného nařízení č. 883/2004, které rovněž představují „sociální pomoc“ ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38.

   Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice totiž stanoví, že občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu až tří měsíců bez dalších podmínek nebo formalit, než je požadavek být držitelem platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu, a čl. 14 odst. 1 této směrnice toto právo zachovává, dokud se občan Unie a jeho rodinní příslušníci nestanou nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu. Nehledě na to se v takovém případě hostitelský členský stát může odvolat na výjimku uvedenou v čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 a odmítnout přiznat uvedenému občanovi nárok na požadovanou sociální pomoc. Ze znění tohoto ustanovení totiž výslovně vyplývá, že hostitelský členský stát může odmítnout přiznat jakoukoli sociální pomoc po dobu prvních tří měsíců pobytu jiné osobě, než jsou zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby, které si zachovávají takové postavení. Uvedené ustanovení je v souladu s cílem zachování finanční rovnováhy systému sociální pomoci členských států sledovaným směrnicí 2004/38, jak vyplývá zejména z jejího bodu 10 odůvodnění. Vzhledem k tomu, že členské státy nemohou požadovat od občanů Unie, aby měli po dobu nanejvýš tříměsíčního pobytu na jejich územích dostatečné prostředky na zajištění živobytí a osobní zdravotní pojištění, je legitimní neukládat uvedeným členským státům povinnost hradit během tohoto období náklady těchto občanů.

   Tentýž závěr platí pro výklad článku 4 nařízení č. 883/2004. Dotčené dávky, které jsou „zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami“ ve smyslu čl. 70 odst. 2 uvedeného nařízení, se totiž na základě odstavce 4 téhož článku poskytují výlučně v členském státě, v němž dotyčná osoba bydlí, v souladu s právními předpisy tohoto státu. Z toho vyplývá, že nic nebrání tomu, aby takové dávky byly odepřeny státním příslušníkům, kteří nemají postavení zaměstnané osoby nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo osob, které si zachovávají takové postavení po dobu prvních tří měsíců jejich pobytu v hostitelském státě.

   (viz body 42–45, 52 a výrok)