—

za Portmeirion Group UK Ltd A. Willemsem, S. De Knopem a Y. Benizrim, avocats,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

—

za Radu Evropské unie S. Boelaert, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s B. O’Connorem, solicitor, a S. Gubelem, avocat,

—

za Evropskou komisi M. Françou a J.-F. Brakelandem, jakož i A. Stobieckou-Kuik, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti prováděcího nařízení Rady (EU) č. 412/2013 ze dne 13. května 2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 131, s. 1).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Portmeirion Group UK Ltd (dále jen „Portmeirion“) a Commissioners for her Majesty’s Customs and Revenue (daňová a celní správa, dále jen „finanční správa“) ve věci zamítnutí žádosti o vrácení antidumpingového cla zaplaceného společností Portmeirion za dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Číny.

3

Rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho působnosti, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1) Rada Evropské unie schválila Dohodu o založení Světové obchodní organizace (WTO) podepsanou v Marrakéši 15. dubna 1994, jakož i dohody uvedené v přílohách 1, 2 a 3 uvedené dohody, mezi něž patří i Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 91, dále jen „antidumpingová dohoda z roku 1994“).

4

Článek 2 Dohody o antidumpingu z roku 1994, nadepsaný „Zjišťování dumpingu“, stanoví:

„2.1   Pro účely této dohody může být výrobek považován za dumpingový, tj. uvedený na trh jiné země za nižší, než je normální hodnota, jestliže vývozní cena výrobku, vyváženého z jedné země do druhé, je nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku, určeného pro spotřebu ve vývozní zemi.

[…]

2.6   V této dohodě bude výraz ‚obdobný výrobek‘ vykládán jako výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem nebo, není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.

[…]“

5

Článek 236 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex“) stanoví:

„Dovozní nebo vývozní clo se vrátí, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaplaceno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona […].“

6

Prováděcí nařízení č. 412/2013 bylo přijato na základě nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava v Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“). Body 3 a 4 odůvodnění tohoto nařízení uvádějí:

7

Článek 1 základního nařízení, nadepsaný „Zásady“, stanoví:

„1.   Antidumpingové clo může být uloženo na každý dumpingový výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.

2.   Výrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je v běžném obchodním styku srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu v zemi vývozu.

3.   Země vývozu je obvykle zemí původu. Může to však být země jednající jako prostředník, kromě případů, kdy výrobky jsou například pouze přepravovány přes tuto zemi, nebo nejsou v této zemi vyráběny, nebo tam pro ně neexistuje srovnatelná cena.

4.   Pro účely tohoto nařízení se ‚obdobným výrobkem‘ rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem, nebo není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není podobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.“

8

Na základě základního nařízení přijala Evropská komise nařízení (EU) č. 1072/2012 ze dne 14. listopadu 2012 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 318, s. 28, a oprava Úř. věst. 2013, L 36, s. 11, dále jen „prozatímní nařízení“).

9

Body 24, 25, 51, 52 a 54 až 57 odůvodnění prozatímního jsou následujícího znění:

[…]

10

Na základě článku 9 základního nařízení přijala Rada prováděcí nařízení č. 412/2013 o uložení konečného antidumpingového cla. Jeho body 35 až 37 odůvodnění znějí následovně:

11

Společnost Portmeirion je britským výrobcem keramického nádobí a náčiní a dovozcem keramických výrobků z Číny.

12

Dne 16. února 2012 zahájila komise antidumpingové řízení ohledně dovozu keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Číny do Unie (dále jen „sporné dovozy“).

13

Dne 14. listopadu 2012 Komise prozatímním nařízením uložila prozatímní antidumpingové clo ze sporných dovozů.

14

Dne 18. prosince 2012 Portmeirion předložila první vyjádření, v němž napadla definici dotčeného výrobku, k níž Komise na základě šetření došla, a uvedla další skutečnosti, které podle ní brání uložení antidumpingového cla. Poté, co Komise předala svůj informační dokument z 25. února 2013, vyslechla dne 5. března 2013 společnost Portmeirion. Při této příležitosti tato společnost přednesla své stanovisko týkající se mimo jiné významu definice dotčeného výrobku.

15

Dne 13. května 2013 přijala Rada na návrh Komise prováděcí nařízení č. 412/2013 a uložila konečné antidumpingové clo na sporné dovozy s účinností od 16. května 2013.

16

Dne 2. srpna 2013 společnost Portmeirion požádala v souladu s článkem 236 celního kodexu o vrácení antidumpingového cla zaplaceného finanční správě z důvodu, že prováděcí nařízení č. 412/2013 není v souladu s unijním právem, takže pro uložení tohoto cla neexistuje dle ní žádný zákonný základ.

17

Rozhodnutím ze dne 16. prosince 2013 finanční správa žádost o vrácení cla podanou společností Portmeirion zamítla.

18

Dne 14. ledna 2014 se společnost Portmeirion odvolala proti tomuto rozhodnutí k předkládajícímu soudu, přičemž zpochybnila platnost prováděcího nařízení č. 412/2013.

19

Předkládající soud má za to, že žalobní důvody předložené společností Portmeirion mohou skutečně zpochybnit platnost uvedeného nařízení.

20

Za těchto podmínek se First-tier Tribunal (Tax Chamber) Tribunal centre: Birmingham [prvostupňový soud v Birminghamu (finanční senát), Spojené království] rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je prováděcí nařízení č. 412/2013 v rozporu s unijním právem z důvodu, že:

21

Italská vláda tvrdí, že Portmeirion není oprávněna namítnout neplatnost prováděcího nařízení č. 412/2013 před předkládajícím soudem, a tudíž otázka položená uvedeným soudem ohledně platnosti tohoto nařízení musí být prohlášena za nepřípustnou.

22

Podle uvedené vlády je taková právnická osoba, jako je Portmeirion, nařízením č. 412/2013 bezprostředně a osobně dotčena, takže mohla o zrušení unijní soud požádat sama.

23

Z ustálené judikatury Soudního dvora plyne, že obecná zásada, která každému jednotlivci zaručuje právo dovolávat se v rámci řízení o žalobě proti vnitrostátnímu opatření nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení neplatnosti unijního aktu, jenž je základem tohoto opatření, nebrání tomu, aby takové právo podléhalo podmínce, že dotyčný neměl právo domáhat se jeho zrušení přímo u unijního soudu podle článku 263 SFEU. Namítnutí neplatnosti dotčeného aktu danou osobou před příslušným vnitrostátním soudem by ovšem bránila jen situace, kdy lze dospět k závěru o tom, že žaloba takové osoby na zrušení dotčeného aktu by za podmínek stanovených v uvedeném článku byla bez jakékoli pochybnosti přípustná (v tomto smyslu viz rozsudky TWD Textilwerke Deggendorf, C‑188/92, EU:C:1994:90, bod 23; Valimar, C‑374/12, EU:C:2014:2231, body 28 a 29, jakož i TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 18).

24

Z toho plyne, že namítnutí neplatnosti sporného nařízení takovými právnickými osobami, jako je Portmeirion, před vnitrostátními soudy by bylo nepřípustné jen v případě, že by bylo možné dospět k závěru, že tyto osoby jsou bez jakékoli pochybnosti bezprostředně a osobně dotčeny nařízením, jehož platnost zpochybňují.

25

Pokud jde nejprve o podmínku související s tím, aby Portmeirion nebyla sporným nařízením osobně dotčena, je třeba připomenout, že nařízením o uložení antidumpingového cla může být osobně dotčeno několik kategorií hospodářských subjektů, aniž to má dopad na možnost osobního dotčení jiných subjektů z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní a charakterizují je ve vztahu k ostatním osobám (v tomto smyslu viz rozsudky Extramet Industrie v. Rada, C‑358/89, EU:C:1991:214, bod 16, a TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 22).

26

V tomto ohledu mohou být osobně dotčeni především výrobci a vývozci dotyčného výrobku, kterým byly přičítány dumpingové praktiky, jelikož byly použity údaje pocházející z jejich obchodní činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Valimar, C‑374/12, EU:C:2014:2231, bod 30 a citovaná judikatura).

27

Totéž může platit i v případě dovozců dotyčného výrobku, jejichž ceny dalších prodejů byly vzaty v úvahu pro výpočet vývozních cen, a kteří jsou v důsledku toho dotčeni závěry ohledně existence dumpingové praktiky (rozsudky Nashua Corporation a další v. Komise a Rada, C‑133/87 a C‑150/87, EU:C:1990:115, bod 15; Gestetner Holdings v. Rada a Komise, C‑156/87, EU:C:1990:116, bod 18, jakož i TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 20).

28

A konečně tomu tak může být i v případě dovozců ve spojení s vývozci výrobku, na nějž bylo uvaleno antidumpingové clo, a to zejména v případě, kdy byla vývozní cena vypočtena na základě cen těchto dovozců za další prodej, a v případě, kdy bylo vlastní antidumpingové clo vypočteno na základě těchto cen dalšího prodeje (rozsudky Neotype Techmashexport v. Komise a Rada, C‑305/86 a C‑160/87, EU:C:1990:295, body 19 a 20, jakož i TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 21).

29

V projednávaném případě není prokázáno, že Portmeirion mohla být zařazena do některé z výše uvedených skupin hospodářských subjektů a jako taková bez jakékoli pochybnosti považovaná za osobně dotčenou nařízením č. 412/2013.

30

Jak totiž Komise potvrdila na jednání, Portmeirion je dovozcem dotčeného výrobku, jehož ceny dalšího prodeje keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Číny nebyly zohledněny pro stanovení vývozních cen nebo antidumpingového cla podle prováděcího nařízení č. 412/2013. Nelze hovořit ani o jejím spojení s vývozci. Navíc Portmeirion podle všeho nevykazuje vlastnosti, které by pro ni byly zvláštní a které by ji charakterizovaly ve vztahu k ostatním osobám.

31

Jelikož jsou podmínky bezprostředního a současně osobního dotčení uvedeným nařízením kumulativní, není tedy nutné ověřovat, zda je v projednávaném případě Portmeirion prováděcím nařízením č. 412/2013 bezprostředně dotčena.

32

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba dojít k závěru, že nelze mít bez jakékoli pochybnosti za to, že Portmeirion nemůže namítat neplatnost prováděcího nařízení č. 412/2013 před příslušným vnitrostátním soudem.

33

Z toho plyne, že předběžná otázka je přípustná.

34

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je prováděcí nařízení č. 412/2013 neplatné z důvodu, že je založeno na zjevně nesprávném posouzení v souvislosti s definicí dotčeného výrobku, kterou obsahuje, a dále z důvodu, že není řádně odůvodněno, jak to vyžaduje článek 296 SFEU.

35

Zaprvé, pokud jde o údajné zjevně nesprávné posouzení při definování dotčeného výrobku, je třeba uvést, že pojem „dotčený výrobek“ podle bodu 36 odůvodnění prováděcího nařízení č. 412/2013 zahrnuje keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní s výjimkou keramických nožů, keramických mlýnků na přísady a koření a jejich keramických mlecích částí a součástí, keramických škrabek, brousků keramických nožů a kamenů z kordieritové keramiky používaných pro pečení pizzy nebo chleba, pocházející z Číny; v současnosti kódů KN ex 6911 10 00, ex 6912 00 10, ex 6912 00 30, ex 6912 00 50 a ex 6912 00 90.

36

Z bodu 35 odůvodnění uvedeného nařízení však plyne, že všechny druhy keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní lze považovat za různé druhy téhož výrobku.

37

Portmeirion přitom tvrdí, že uvedené nařízení bylo přijato na základě zjevně nesprávného posouzení ohledně dotčeného výrobku, jelikož jednotlivé výrobky podléhající antidumpingovému clu nejsou podobné a stejnorodé, takže nemohou být považovány za jediný výrobek, a tedy že uskutečnění jediného šetření nebylo odůvodněné.

38

V tomto ohledu je třeba uvést, že pojem „dotčený výrobek“ uvedený v prozatímním nařízení i v prováděcím nařízení č. 412/2013 představuje konkrétní promítnutí obecného pojmu „výrobek považovaný za dumpingový“ uvedeného v čl. 1 odst. 2 základního nařízení, jelikož předmětem prováděcího nařízení č. 412/2013 je provedení základního nařízení do dotčené oblasti.

39

Z toho plyne, že základní znaky pojmu „výrobek považovaný za dumpingový“ ve smyslu základního nařízení nezbytně určují i znaky připisované pojmu „dotčený výrobek“ ve smyslu prozatímního nařízení a prováděcího nařízení č. 412/2013.

40

Základní nařízení přitom dosah pojmu „výrobek považovaný za dumpingový“ nijak neupřesňuje a spokojuje se s tím, že ve svém čl. 1 odst. 4 definuje pojem „obdobný výrobek“ jako výrobek, který je shodný nebo má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem výrobku považovaného za dumpingový. Kromě toho z bodu 3 odůvodnění základního nařízení plyne, že účelem uvedeného nařízení je převzetí v co největší míře ustanovení antidumpingové dohody z roku 1994 do unijního práva.

41

Za těchto podmínek je třeba vykládat pojem „výrobek považovaný za dumpingový“ uvedený v základním nařízení ve světle uvedené dohody, a zejména jejího článku 2. Ani tento článek však neupřesňuje dosah pojmu „výrobek považovaný za dumpingový“ a jeho znění zejména neobsahuje nic, co by mohlo potvrdit specifický požadavek na stejnorodost a podobnost sporných výrobků.

42

Je tak nutno konstatovat, že ze samotného základního nařízení vykládaného ve světle antidumpingové dohody z roku 1994 nevyplývá, že by pojem „výrobek považovaný za dumpingový“ nutně odkazoval na výrobek chápaný jako stejnorodý celek tvořený obdobnými výrobky.

43

Výklad antidumpingové dohody z roku 1994 učiněný v předchozím bodě je ostatně podepřen výkladem, k němuž došly v několika zprávách zvláštní skupiny WTO, jakož i generální advokát v bodech 63 až 67 svého stanoviska.

44

Nicméně je třeba zohlednit i výklad podrobných pravidel obsažených v uvedené dohodě nejvýznamnějšími obchodními partnery Unie, jak upřesňuje bod 4 odůvodnění základního nařízení.

45

Jak uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, v tomto ohledu někteří obchodní partneři, například Kanada, Norské království a Čínská lidová republika, měli za to, že „dotčený výrobek“ by se měl vyznačovat stejnorodostí a skládat se z výrobků, které jsou si navzájem podobné. Podmínka týkající se stejnorodosti výrobku považovaného za dumpingový by tak neměla být z výkladu základního nařízení zcela vyloučena.

46

Se zřetelem na výše uvedené je třeba ověřit, zda v projednávaném případě došlo při definování dotčeného výrobku ke zjevně nesprávnému posouzení.

47

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že v oblasti společné obchodní politiky, a obzvláště v oblasti obchodních ochranných opatření, disponují unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomocí. Soudní přezkum takového posouzení musí proto být omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda skutková zjištění, na jejichž základě byla učiněna zpochybňovaná volba, byla věcně správná, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci (viz rozsudek Simon, Evers & Co., C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 29 a citovaná judikatura).

48

I když je přitom pravdou, že keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní dotčené antidumpingovým šetřením se vzájemně odlišuje stylem, tvarem a vlastnostmi, je třeba po vzoru Komise uvést, že uvedené nádobí a náčiní sdílí totožné základní fyzické a technické charakteristiky, jelikož jsou keramické a jsou určeny pro styk s potravinami. Soubor tohoto nádobí a náčiní tak nemůže být považovaný za nestejnorodý.

49

Mimoto, jak zdůraznily unijní orgány na jednání, rozdělily výrobek považovaný za dumpingový do skupin podle srovnatelnosti transakcí a pro každou z nich určily váženou průměrnou běžnou hodnotu a váženou průměrnou vývozní cenu, takže odlišnosti stylu, tvaru a vlastností byly zohledněny.

50

Konečně v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvádí určité pochybnosti o dopadu definice pojmu „dotčený výrobek“ na analýzu příčinné souvislosti a újmy, jelikož podle něj by odlišná definice vedla k odlišným závěrům. Soudnímu dvoru však nebyla předložena žádná konkrétní informace, pokud jde o přesné závěry, které by mohly být vyvozeny z odlišné definice dotčeného výrobku, takže nelze mít za to, že se unijní orgány tím, že svou analýzu založily na definici dotčeného výrobku zahrnující keramické stolní a kuchyňské nádobí a náčiní, dopustily zjevně nesprávného posouzení.

51

Z toho plyne, že se orgány tím, že měly v projednávaném případě za to, že jednotlivé výrobky, na něž bylo uvaleno antidumpingové clo, mohou představovat jeden výrobek s tím důsledkem, že je odůvodněno provedení jediného šetření, nedopustily žádného zjevně nesprávného posouzení.

52

Zadruhé je třeba zkoumat, zda je prováděcí nařízení č. 412/2013 neplatné z důvodu, že není řádně odůvodněno, jak to vyžaduje článek 296 SFEU.

53

V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést svůj přezkum (rozsudek Banco Privado Português a Massa Insolvente do Banco Privado Português, C‑667/13, EU:C:2015:151, bod 44 a citovaná judikatura).

54

V projednávaném případě má Portmeirion za to, že dotčené orgány dostatečně přesně neurčily ani nedefinovaly faktory, které považovaly za relevantní pro definování dotčeného výrobku.

55

Body 52 a 54 až 57 odůvodnění prozatímního nařízení však uvádějí důvody, proč se Komise rozhodla zahrnout jednotlivé výrobky do definice tohoto výrobku. Tyto úvahy jsou uvedeny v bodě 35 odůvodnění prováděcího nařízení č. 412/2013.

56

Za těchto podmínek z prováděcího nařízení č. 412/2013, vykládaného ve světle prozatímního nařízení, jasně a jednoznačně vyplývají úvahy orgánu, který akt vydal. Kromě toho z odpovědi na první část otázky vyplývá, že prováděcí nařízení č. 412/2013 umožňuje zúčastněným osobám seznámit se s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušnému soudu provést svůj přezkum.

57

Je tak třeba konstatovat, že prováděcí nařízení č. 412/2013 obsahuje řádné odůvodnění, které vyžaduje článek 296 SFEU, a v důsledku toho nemůže být uvedené nařízení z tohoto důvodu prohlášeno za neplatné.

58

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že přezkum předběžné otázky jako celku neodhalil nic, čím by mohla být dotčena platnost prováděcího nařízení č. 412/2013.

59

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Přezkum předběžné otázky neodhalil nic, čím by mohla být dotčena platnost prováděcího nařízení Rady (EU) č. 412/2013 ze dne 13. května 2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Čínské lidové republiky.