Věc C‑219/14
Kathleen Greenfield
v.
The Care Bureau Ltd
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Employment Tribunal Birmingham)
„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku — Úprava pracovní doby — Směrnice 2003/88/ES — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Výměra nároku na dovolenou v případě zvýšení pracovního úvazku — Výklad zásady poměrného dílu“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 11. listopadu 2015
Sociální politika — Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků — Úprava pracovní doby — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Zásada sociálního práva Unie, jež má zvláštní význam
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 31 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, článek 7)
Sociální politika — Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS — Směrnice 97/81 — Úprava pracovní doby — Směrnice 2003/88 — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Zásada „poměrného dílu“ — Zvýšení pracovního úvazku — Povinnost členských států zpětně přepočítat již vzniklý nárok na dovolenou za kalendářní rok v poměru k nové pracovní době — Neexistence — Nový přepočet povinný jen pro období, v jehož průběhu byla pracovní doba prodloužena
(Směrnice Evropské parlamentu a Rady 2003/88, článek 7; směrnice Rady 97/81 ve znění směrnice 98/23, příloha, ustanovení 4 odst. 2)
Sociální politika — Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS — Směrnice 97/81 — Úprava pracovní doby — Směrnice 2003/88 — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Výpočet uvedeného nároku za účelem stanovení náhrady mzdy za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok při skončení pracovního poměru nebo za účelem výměru zbývajícího nároku, pokud nedošlo k ukončení pracovního poměru — Výměry, které je třeba provádět stejně
(Směrnice Evropské parlamentu a Rady 2003/88, článek 7; směrnice Rady 97/81 ve znění směrnice 98/23, příloha, ustanovení 4 odst. 2)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 26, 27)
Ustanovení 4 odst. 2 Rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, která je obsahem přílohy směrnice 97/81 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice Rady 98/23, a článek 7 směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby, je třeba vykládat v tom smyslu, že v případě prodloužení pracovní doby pracovníka nemají členské státy povinnost stanovit, že již vzniklý a případně vyčerpaný nárok na dovolenou je třeba zpětně přepočítat v poměru k nové pracovní době uvedeného pracovníka. Nový přepočet však musí být proveden pro období, v jehož průběhu byla pracovní doba prodloužena.
Co se totiž týká vzniku nároku na placenou dovolenou za kalendářní rok, je třeba odlišit období, během nichž byla pracovní doba pracovníka různě dlouhá, přičemž výměr jednotek odpočinku za kalendářní rok v poměru k počtu odpracovaných jednotek je třeba provést pro každé období zvlášť.
Tento závěr není zpochybněn uplatněním zásady „poměrného dílu“ upravené v ustanovení 4 odstavce 2 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku.
Tuto zásadu je sice vhodné uplatnit při poskytování dovolené za kalendářní rok za období částečného pracovního úvazku, neboť snížení nároku na dovolenou za kalendářní rok za takové období oproti nároku přiznanému za období práce na plný úvazek je objektivně ospravedlněno, avšak neznamená to, že lze uvedenou zásadu uplatnit ex post na nárok na dovolenou za kalendářní rok vzniklý za období práce na plný úvazek.
Ustanovení 4 odst. 2 přílohy rámcové dohody o částečném pracovním úvazku a článek 7 směrnice č. 2003/88 přitom nevyžadují po členských státech, aby po navýšení počtu odpracovaných hodin pracovníka upravily výši již vzniklého nároku na dovolenou za kalendářní rok, ale zároveň ani nebrání tomu, aby členské státy zavedly příznivější ustanovení pro pracovníky a k takové nové výměře přistoupily.
(viz body 35–38, 44, výrok 1)
Ustanovení 4 odst. 2 Rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, která je obsahem přílohy směrnice 97/81 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice Rady 98/23, a článek 7 směrnice č. 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby, musí být vykládány v tom smyslu, že se při výměře nároku na placenou dovolenou za kalendářní rok postupuje stejně bez ohledu na to, zda se jedná o stanovení náhrady mzdy za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok při skončení pracovního poměru, nebo o výměru zbývajícího nároku na placenou dovolenou za kalendářní rok, pokud nedošlo k ukončení pracovního poměru.
Výraz „placená dovolená za kalendářní rok“ uvedený v čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88 totiž znamená, že za období dovolené za kalendářní rok ve smyslu této směrnice musí být zachována odměna a řečeno jinými slovy, pracovník musí obdržet obvyklou odměnu za tuto dobu odpočinku.
Kromě toho platí, že finanční náhrada, na niž má nárok pracovník, který nemohl z důvodů nezávislých na své vůli uplatnit nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok před ukončením pracovního poměru, musí být vyměřena tak, aby uvedený pracovník byl v situaci, která je srovnatelná se situací, ve které by byl, pokud by uplatnil uvedený nárok za trvání pracovního poměru. Z toho vyplývá, že obvyklá odměna pracovníka, což je ta, která musí být zachována po dobu odpočinku odpovídající placené dovolené za kalendářní rok, je rovněž určující pro výpočet finanční náhrady za dovolenou za kalendářní rok nevyčerpanou při ukončení pracovního poměru.
Výměra finanční náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok musí být tudíž provedena stejným způsobem jako u výměry obvyklé odměny, přičemž okamžik, ve kterém k této výměře dojde, není v zásadě relevantní.
Není však vyloučeno, že okamžik, kdy má být výměra provedena, může mít vliv na způsob, jakým je vyměřována.
Pokud se totiž odměna skládá z více prvků, je ke stanovení běžné odměny potřeba zvláštní analýza. V takovém případě přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ve světle zásad vytýčených judikaturou posoudil, zda na základě průměru vyplývajícího z referenčního období považovaného za reprezentativní dosahují metody výpočtu obvyklé odměny a finanční náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou cíle sledovaného článkem 7 směrnice 2003/88.
(viz body 50–54, 57, výrok 2)