Věc C‑146/14 PPU
Bashir Mohamed Ali Mahdi
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad)
„Víza, azyl, přistěhovalectví a jiné politiky související s volným pohybem osob — Směrnice 2008/115/ES — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Článek 15 — Zajištění — Prodloužení zajištění — Povinnosti správního nebo soudního orgánu — Soudní přezkum — Neexistence dokladů totožnosti státního příslušníka třetí země — Překážky výkonu rozhodnutí o vyhoštění — Odmítnutí velvyslanectví dotyčné třetí země vydat doklad totožnosti umožňující navrácení státního příslušníka této země — Nebezpečí skrývání se — Reálný předpoklad pro vyhoštění — Nedostatečná spolupráce — Případná povinnost dotyčného členského státu vydat dočasný doklad týkající se postavení osoby“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 5. června 2014
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Případné prodloužení zajištění – Rozhodnutí přijaté ke konci maximální doby počátečního zajištění – Rozhodnutí, které musí mít písemnou podobu a musí obsahovat věcné a právní důvody
(Listina základních práv Evropské unie, články 6 a 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 2, 3, 5 a 6)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Přezkum podmínek zajištění v přiměřených časových odstupech – Procesní podmínky, které nejsou stanoveny unijním právem – Pravomoc členských států
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 3)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Případné prodloužení zajištění – Rozsah přezkumu soudního orgánu, kterému mu je předložena žádost o prodloužení zajištění
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 3 a 6)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví prodloužení zajištění již z důvodu neexistence dokladů totožnosti – Nepřípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 1 a 6)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Případné prodloužení zajištění – Nedostatečná spolupráce – Pojem
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 6 písm. a)]
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Zajištění pro účely vyhoštění – Státní příslušník třetí země, který nemá doklady totožnosti a kterého propustil vnitrostátní soud s odůvodněním, že neexistuje reálný předpoklad pro vyhoštění – Povinnost vydat povolení k pobytu nebo povolení zakládající oprávnění k pobytu – Neexistence – Povinnost vydat písemné potvrzení o postavení uvedeného státního příslušníka
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 4)
Článek 15 odst. 3 a 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, vykládaný ve světle článků 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že jakékoliv rozhodnutí přijaté příslušným orgánem ke konci maximální doby počátečního zajištění státního příslušníka třetí země, které se týká pokračování tohoto zajištění, musí mít formu písemného aktu obsahujícího věcné a právní odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Jediným požadavkem výslovně uvedeným v článku 15 směrnice 2008/115 ohledně přijetí písemného aktu je totiž požadavek stanovený v odstavci 2 tohoto článku, a sice že zajištění se nařizuje písemně s uvedením věcných a právních důvodů. Tento požadavek přijmout písemné rozhodnutí musí být chápán tak, že se nezbytně vztahuje i na jakékoliv rozhodnutí o prodloužení zajištění. Ustanovení článku 15 této směrnice však nevyžadují přijetí písemného aktu týkajícího se pravidelného přezkumu. Orgány, které přezkoumávají zajištění státního příslušníka třetí země v přiměřených časových odstupech podle čl. 15 odst. 3 první věty uvedené směrnice, tedy nemají povinnost přijmout při každém přezkumu výslovné opatření v písemné formě obsahující písemné a právní odůvodnění tohoto aktu.
Pokud orgán, který provádí řízení o přezkumu po uplynutí maximální doby počátečního zajištění umožněné čl. 15 odst. 5 téže směrnice, rozhodne o tomto zajištění, je povinen přijmout toto rozhodnutí odůvodněným písemným aktem. V takovém případě totiž k přezkumu zajištění a přijetí rozhodnutí o zajištění dochází ve stejné procesní fázi. Toto rozhodnutí tedy musí splňovat požadavky plynoucí z čl. 15 odst. 2 směrnice 2008/115. Kromě toho musí být v každém případě předmětem přezkumu soudním orgánem podle čl. 15 odst. 3 uvedené směrnice.
(viz body 44, 47–49, 52, výrok 1)
Unijní právo nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava při současném dodržování základních práv a plné účinnosti ustanovení unijního práva stanovila povinnost orgánu, který v přiměřených časových odstupech přezkoumává zajištění státního příslušníka třetí země podle čl. 15 odst. 3 první věty směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, přijmout po každém přezkumu výslovný akt obsahující věcné a právní odůvodnění. Taková povinnost může vyplývat pouze z vnitrostátního práva.
(viz body 50, 51)
Článek 15 odst. 3 a 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že přezkum, který musí vykonávat soudní orgán, kterému byla předložena žádost o prodloužení zajištění státního příslušníka třetí země, musí tomuto orgánu umožnit případ od případu meritorně rozhodnout o prodloužení zajištění dotčeného státního příslušníka, o možnosti nahradit zajištění mírnějším donucovacím opatřením nebo o propuštění tohoto státního příslušníka, přičemž má uvedený orgán pravomoc vycházet jak ze skutečností a důkazů uvedených správním orgánem, který mu žádost předložil, tak i ze skutečností, důkazů a vyjádření, které jsou mu případně předloženy během tohoto řízení.
Soudní orgán, který rozhoduje o žádosti o prodloužení zajištění, musí být totiž schopen rozhodnout o všech věcných a právních okolnostech relevantních pro určení, zda je prodloužení zajištění odůvodněné, s ohledem na podmínky vyplývající z článku 15 směrnice 2008/115, což vyžaduje důkladný přezkum konkrétních skutečností každého jednotlivého případu. Pokud původně nařízené zajištění již není vzhledem k těmto požadavkům odůvodněné, musí být příslušný soudní orgán schopen nahradit svým vlastním rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu, nebo popřípadě soudního orgánu, který nařídil počáteční zajištění, a rozhodnout o možnosti nařídit náhradní opatření nebo propuštění dotčeného státního příslušníka třetí země. Soudní orgán rozhodující o žádosti o prodloužení zajištění tak za tím účelem musí být schopen vzít v úvahu věcné okolnosti a důkazy uplatněné správním orgánem, který nařídil počáteční zajištění, jakož i veškerá případná vyjádření dotčeného státního příslušníka třetí země. Nadto musí být schopen zjistit si jakoukoliv jinou skutečnost relevantní pro rozhodnutí v případě, že to považuje za nutné. Z toho vyplývá, že pravomoci soudního orgánu v rámci přezkumu nemohou být v žádném případě omezeny pouze na skutečnosti předložené dotčeným správním orgánem.
(viz body 62, 64, výrok 2)
Článek 15 odst. 1 a 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být počáteční šestiměsíční doba zajištění prodloužena již z toho důvodu, že dotyčný státní příslušník třetí země nemá doklady totožnosti. Je na předkládajícím soudu, aby v rámci rozhodnutí o prodloužení zajištění dotyčného státního příslušníka třetí země provedl individuální posouzení skutkového stavu dotčené věci, s cílem určit, zda může být na tohoto státního příslušníka účinně uplatněno mírnější donucovací opatření, nebo zda existuje nebezpečí jeho skrývání.
(viz bod 74, výrok 3)
Článek 15 odst. 6 písm. a) směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že státní příslušník třetí země, který nezískal doklad totožnosti, který by umožnil jeho vyhoštění ze zúčastněného členského státu, může být považován za „nedostatečně spolupracujícího“ ve smyslu tohoto ustanovení pouze tehdy, pokud z přezkumu chování uvedeného státního příslušníka během doby zajištění vyplývá, že nespolupracoval na provedení vyhoštění, a že je pravděpodobné, že toto vyhoštění bude trvat z důvodu tohoto chování déle, než bylo očekáváno.
Článek 15 odst. 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí vyžaduje kromě toho, aby byl dotyčný orgán před tím, než přezkoumá, zda dotyčný státní příslušník nedostatečně spolupracuje, schopen prokázat, že vyhoštění trvá déle, než bylo očekáváno, přes jeho řádné úsilí, což vyžaduje, aby dotčený členský stát usiloval o vydání dokladů totožnosti uvedeného státního příslušníka.
Aby mohlo být tedy konstatováno, že dotyčný členský stát vyvinul řádné úsilí, aby uskutečnil vyhoštění, a že dotyčný státní příslušník třetí země nedostatečně spolupracuje, je nezbytný podrobný přezkum skutkových okolností celé doby počátečního zajištění. Takový přezkum představuje otázku skutkového stavu, která nepatří do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení podle článku 267 SFEU a je věcí vnitrostátního soudu.
(viz body 83–85, výrok 4)
Směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládána v tom smyslu, že členský stát nemůže být povinen udělit autonomní povolení k pobytu nebo jiné povolení zakládající oprávnění k pobytu státnímu příslušníku třetí země, který nemá doklady totožnosti a nezískal takové doklady od své země původu, poté co vnitrostátní soud tohoto státního příslušníka propustil s odůvodněním, že již neexistuje reálný předpoklad pro vyhoštění ve smyslu čl. 15 odst. 4 této směrnice. Členský stát však v takovém případě musí vybavit uvedeného státního příslušníka písemným potvrzením o jeho postavení.
(viz bod 89, výrok 5)
Věc C‑146/14 PPU
Bashir Mohamed Ali Mahdi
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad)
„Víza, azyl, přistěhovalectví a jiné politiky související s volným pohybem osob — Směrnice 2008/115/ES — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Článek 15 — Zajištění — Prodloužení zajištění — Povinnosti správního nebo soudního orgánu — Soudní přezkum — Neexistence dokladů totožnosti státního příslušníka třetí země — Překážky výkonu rozhodnutí o vyhoštění — Odmítnutí velvyslanectví dotyčné třetí země vydat doklad totožnosti umožňující navrácení státního příslušníka této země — Nebezpečí skrývání se — Reálný předpoklad pro vyhoštění — Nedostatečná spolupráce — Případná povinnost dotyčného členského státu vydat dočasný doklad týkající se postavení osoby“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 5. června 2014
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Směrnice 2008/115 — Zajištění pro účely vyhoštění — Případné prodloužení zajištění — Rozhodnutí přijaté ke konci maximální doby počátečního zajištění — Rozhodnutí, které musí mít písemnou podobu a musí obsahovat věcné a právní důvody
(Listina základních práv Evropské unie, články 6 a 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 2, 3, 5 a 6)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Směrnice 2008/115 — Zajištění pro účely vyhoštění — Přezkum podmínek zajištění v přiměřených časových odstupech — Procesní podmínky, které nejsou stanoveny unijním právem — Pravomoc členských států
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 3)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Směrnice 2008/115 — Zajištění pro účely vyhoštění — Případné prodloužení zajištění — Rozsah přezkumu soudního orgánu, kterému mu je předložena žádost o prodloužení zajištění
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 3 a 6)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Směrnice 2008/115 — Zajištění pro účely vyhoštění — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví prodloužení zajištění již z důvodu neexistence dokladů totožnosti — Nepřípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 1 a 6)
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Směrnice 2008/115 — Zajištění pro účely vyhoštění — Případné prodloužení zajištění — Nedostatečná spolupráce — Pojem
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 6 písm. a)]
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Směrnice 2008/115 — Zajištění pro účely vyhoštění — Státní příslušník třetí země, který nemá doklady totožnosti a kterého propustil vnitrostátní soud s odůvodněním, že neexistuje reálný předpoklad pro vyhoštění — Povinnost vydat povolení k pobytu nebo povolení zakládající oprávnění k pobytu — Neexistence — Povinnost vydat písemné potvrzení o postavení uvedeného státního příslušníka
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 4)
Článek 15 odst. 3 a 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, vykládaný ve světle článků 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že jakékoliv rozhodnutí přijaté příslušným orgánem ke konci maximální doby počátečního zajištění státního příslušníka třetí země, které se týká pokračování tohoto zajištění, musí mít formu písemného aktu obsahujícího věcné a právní odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Jediným požadavkem výslovně uvedeným v článku 15 směrnice 2008/115 ohledně přijetí písemného aktu je totiž požadavek stanovený v odstavci 2 tohoto článku, a sice že zajištění se nařizuje písemně s uvedením věcných a právních důvodů. Tento požadavek přijmout písemné rozhodnutí musí být chápán tak, že se nezbytně vztahuje i na jakékoliv rozhodnutí o prodloužení zajištění. Ustanovení článku 15 této směrnice však nevyžadují přijetí písemného aktu týkajícího se pravidelného přezkumu. Orgány, které přezkoumávají zajištění státního příslušníka třetí země v přiměřených časových odstupech podle čl. 15 odst. 3 první věty uvedené směrnice, tedy nemají povinnost přijmout při každém přezkumu výslovné opatření v písemné formě obsahující písemné a právní odůvodnění tohoto aktu.
Pokud orgán, který provádí řízení o přezkumu po uplynutí maximální doby počátečního zajištění umožněné čl. 15 odst. 5 téže směrnice, rozhodne o tomto zajištění, je povinen přijmout toto rozhodnutí odůvodněným písemným aktem. V takovém případě totiž k přezkumu zajištění a přijetí rozhodnutí o zajištění dochází ve stejné procesní fázi. Toto rozhodnutí tedy musí splňovat požadavky plynoucí z čl. 15 odst. 2 směrnice 2008/115. Kromě toho musí být v každém případě předmětem přezkumu soudním orgánem podle čl. 15 odst. 3 uvedené směrnice.
(viz body 44, 47–49, 52, výrok 1)
Unijní právo nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava při současném dodržování základních práv a plné účinnosti ustanovení unijního práva stanovila povinnost orgánu, který v přiměřených časových odstupech přezkoumává zajištění státního příslušníka třetí země podle čl. 15 odst. 3 první věty směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, přijmout po každém přezkumu výslovný akt obsahující věcné a právní odůvodnění. Taková povinnost může vyplývat pouze z vnitrostátního práva.
(viz body 50, 51)
Článek 15 odst. 3 a 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že přezkum, který musí vykonávat soudní orgán, kterému byla předložena žádost o prodloužení zajištění státního příslušníka třetí země, musí tomuto orgánu umožnit případ od případu meritorně rozhodnout o prodloužení zajištění dotčeného státního příslušníka, o možnosti nahradit zajištění mírnějším donucovacím opatřením nebo o propuštění tohoto státního příslušníka, přičemž má uvedený orgán pravomoc vycházet jak ze skutečností a důkazů uvedených správním orgánem, který mu žádost předložil, tak i ze skutečností, důkazů a vyjádření, které jsou mu případně předloženy během tohoto řízení.
Soudní orgán, který rozhoduje o žádosti o prodloužení zajištění, musí být totiž schopen rozhodnout o všech věcných a právních okolnostech relevantních pro určení, zda je prodloužení zajištění odůvodněné, s ohledem na podmínky vyplývající z článku 15 směrnice 2008/115, což vyžaduje důkladný přezkum konkrétních skutečností každého jednotlivého případu. Pokud původně nařízené zajištění již není vzhledem k těmto požadavkům odůvodněné, musí být příslušný soudní orgán schopen nahradit svým vlastním rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu, nebo popřípadě soudního orgánu, který nařídil počáteční zajištění, a rozhodnout o možnosti nařídit náhradní opatření nebo propuštění dotčeného státního příslušníka třetí země. Soudní orgán rozhodující o žádosti o prodloužení zajištění tak za tím účelem musí být schopen vzít v úvahu věcné okolnosti a důkazy uplatněné správním orgánem, který nařídil počáteční zajištění, jakož i veškerá případná vyjádření dotčeného státního příslušníka třetí země. Nadto musí být schopen zjistit si jakoukoliv jinou skutečnost relevantní pro rozhodnutí v případě, že to považuje za nutné. Z toho vyplývá, že pravomoci soudního orgánu v rámci přezkumu nemohou být v žádném případě omezeny pouze na skutečnosti předložené dotčeným správním orgánem.
(viz body 62, 64, výrok 2)
Článek 15 odst. 1 a 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být počáteční šestiměsíční doba zajištění prodloužena již z toho důvodu, že dotyčný státní příslušník třetí země nemá doklady totožnosti. Je na předkládajícím soudu, aby v rámci rozhodnutí o prodloužení zajištění dotyčného státního příslušníka třetí země provedl individuální posouzení skutkového stavu dotčené věci, s cílem určit, zda může být na tohoto státního příslušníka účinně uplatněno mírnější donucovací opatření, nebo zda existuje nebezpečí jeho skrývání.
(viz bod 74, výrok 3)
Článek 15 odst. 6 písm. a) směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že státní příslušník třetí země, který nezískal doklad totožnosti, který by umožnil jeho vyhoštění ze zúčastněného členského státu, může být považován za „nedostatečně spolupracujícího“ ve smyslu tohoto ustanovení pouze tehdy, pokud z přezkumu chování uvedeného státního příslušníka během doby zajištění vyplývá, že nespolupracoval na provedení vyhoštění, a že je pravděpodobné, že toto vyhoštění bude trvat z důvodu tohoto chování déle, než bylo očekáváno.
Článek 15 odst. 6 směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí vyžaduje kromě toho, aby byl dotyčný orgán před tím, než přezkoumá, zda dotyčný státní příslušník nedostatečně spolupracuje, schopen prokázat, že vyhoštění trvá déle, než bylo očekáváno, přes jeho řádné úsilí, což vyžaduje, aby dotčený členský stát usiloval o vydání dokladů totožnosti uvedeného státního příslušníka.
Aby mohlo být tedy konstatováno, že dotyčný členský stát vyvinul řádné úsilí, aby uskutečnil vyhoštění, a že dotyčný státní příslušník třetí země nedostatečně spolupracuje, je nezbytný podrobný přezkum skutkových okolností celé doby počátečního zajištění. Takový přezkum představuje otázku skutkového stavu, která nepatří do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení podle článku 267 SFEU a je věcí vnitrostátního soudu.
(viz body 83–85, výrok 4)
Směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládána v tom smyslu, že členský stát nemůže být povinen udělit autonomní povolení k pobytu nebo jiné povolení zakládající oprávnění k pobytu státnímu příslušníku třetí země, který nemá doklady totožnosti a nezískal takové doklady od své země původu, poté co vnitrostátní soud tohoto státního příslušníka propustil s odůvodněním, že již neexistuje reálný předpoklad pro vyhoštění ve smyslu čl. 15 odst. 4 této směrnice. Členský stát však v takovém případě musí vybavit uvedeného státního příslušníka písemným potvrzením o jeho postavení.
(viz bod 89, výrok 5)