Věc C‑105/14

Trestní řízení

proti

Ivu Tariccovi a dalším

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Cuneo)

„Řízení o předběžné otázce — Trestní řízení týkající se trestných činů v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH) — Článek 325 SFEU — Vnitrostátní právní úprava stanovící absolutní promlčecí lhůty, které mohou vést k beztrestnosti trestných činů — Potenciální ohrožení finančních zájmů Evropské unie — Povinnost vnitrostátního soudu neuplatnit jakákoli ustanovení vnitrostátního práva, která by mohla ohrozit splnění povinností, jež členským státům ukládají unijní právní předpisy“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2015

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky, hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď, a otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

2. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiné protiprávní činnosti – Povinnost členských států stanovit účinné a odstrašující sankce – Dosah – Trestné činy v oblasti daně z přidané hodnoty – Vnitrostátní právní úprava stanovící omezení celkové doby trvání promlčecí lhůty v oblasti trestního práva v případě jejího přerušení, která může v mnohých případech vést k beztrestnosti – Nepřípustnost – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu

   (Článek 4 odst. 3 SEU; článek 325 odst. 1 a 2 SFEU; směrnice Rady 2006/112)

3. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiné protiprávní činnosti – Povinnost členských států stanovit účinné a odstrašující sankce – Dosah – Trestné činy v oblasti daně z přidané hodnoty – Posouzení souladu právní úpravy promlčení, která stanoví omezení prodloužení po přerušení, vnitrostátním soudem – Dotčení článků 101 SFEU, 107 SFEU a 119 SFEU – Neexistence

   (Článek 4 odst. 3 SEU; články 101 SFEU, 107 SFEU, 119 SFEU a 325 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 29, 30)

2.  Vnitrostátní právní úprava v oblasti promlčení trestných činů, která stanoví, že úkon, který vede k přerušení běhu lhůty a spadá do rámce trestních stíhání týkajících se závažných podvodů v oblasti daně z přidané hodnoty, má za následek prodloužení promlčecí lhůty pouze o čtvrtinu její původní délky, může ohrozit splnění závazků uložených členským státům článkem 325 odst. 1 a 2 SFEU, pokud by tato vnitrostátní právní úprava ve značném množství případů závažných podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie bránila uložení účinných a odstrašujících sankcí nebo pokud by stanovila delší promlčecí lhůty pro případy podvodů ohrožujících finanční zájmy dotyčného členského státu než pro případy podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie, ověření čehož přísluší vnitrostátnímu soudu. Vnitrostátní soud je povinen poskytnout plný účinek čl. 325 odst. 1 a 2 SFEU tak, že podle potřeby upustí od použití ustanovení vnitrostátního práva, která by dotyčnému členskému státu mohla bránit v dodržování povinností, které mu ukládá čl. 325 odst. 1 a 2 SFEU.

   V oblasti daně z přidané hodnoty totiž ze směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU vyplývá, že členské státy mají nejen obecnou povinnost přijmout všechna legislativní a správní opatření vhodná k zajištění toho, aby splatná daň z přidané hodnoty byla vybrána na jejich příslušných územích v plné výši, ale také povinnost bojovat proti daňovým únikům. Členské státy tak sice mají volnost při výběru použitelných sankcí, které mohou mít formu správních sankcí, trestních sankcí nebo kombinace obou, za účelem zaručení výběru příjmů z daně z přidané hodnoty v plné výši, a tím ochrany finančních zájmů Unie v souladu s ustanoveními směrnice 2006/112 a s článkem 325 SFEU, nicméně trestní sankce mohou být nevyhnutelné v rámci účinného a odstrašujícího boje proti některým závažným případům daňových úniků v oblasti daně z přidané hodnoty.

   (viz body 36, 39, 58, výrok 1)

3.  Právní úprava promlčení trestných činů spáchaných v oblasti daně z přidané hodnoty, která stanoví absolutní promlčecí lhůty, které nelze v případě jejich přerušení prodloužit o více než čtvrtinu její původní délky, nemůže být posuzována ve světle článků 101 SFEU, 107 SFEU a 119 SFEU.

   Zaprvé případné nedostatečné používání vnitrostátních ustanovení trestního práva v oblasti daně z přidané hodnoty totiž nemá nezbytný vliv na případná koluzivní jednání mezi podniky odporující článku 101 SFEU ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU. Zadruhé nedostatek účinnosti nebo odstrašujícího účinku sankcí stanovených v oblasti daně z přidané hodnoty sice může dotyčným podnikům případně zajistit finanční výhodu, nicméně nepřichází v úvahu použití článku 107 SFEU, jelikož všechny operace podléhají režimu daně z přidané hodnoty a všechny trestné činy spáchané v této oblasti jsou sankcionovány trestními sankcemi bez ohledu na zvláštní případy, ve kterých by mohla právní úprava promlčení zprostit některé trestné činy trestněprávních následků. Zatřetí otázka, zda jsou ustanovení vnitrostátního práva, která mohou vést k beztrestnosti některých trestných činů v oblasti daně z přidané hodnoty, v souladu se zásadou zdravých veřejných financí, nespadá do oblasti působnosti článku 119 SFEU, jelikož tato otázka je jen velmi nepřímo spjata s touto povinností členských států.

   (viz body 60, 62, 64, 65, výrok 2)