Věc C‑73/14

Rada Evropské unie

proti

Evropské komisi

„Žaloba na neplatnost — Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu — Mezinárodní tribunál pro mořské právo — Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov — Řízení o posudku — Předložení písemného stanoviska Evropské komise jménem Evropské unie — Neexistence předchozího schválení obsahu tohoto stanoviska Radou Evropské unie — Článek 13 odst. 2 SEU, článek 16 SEU a čl. 17 odst. 1 SEU — Článek 218 odst. 9 SFEU a článek 335 SFEU — Zastupování Evropské unie — Zásady svěřených pravomocí a institucionální rovnováhy — Zásada loajální spolupráce“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. října 2015

1. Evropská unie — Zastupování před mezinárodními soudy — Předložení písemného stanoviska Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo Evropskou komisí jménem Unie — Přípustnost — Porušení pravomocí Rady — Neexistence

   (Článek 16 odst. 1 SEU; čl. 216 odst. 2 SFEU, čl. 218 odst. 9 SFEU a článek 335 SFEU)

2. Orgány Evropské unie — Povinnosti — Loajální spolupráce — Dosah — Předložení písemného stanoviska Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo Evropskou komisí jménem Unie — Přípustnost — Podmínky

   (Článek 13 odst. 2 SEU a čl. 16 odst. 1 SEU; čl. 218 odst. 9 SFEU)

1.  Článek 335 SFEU, i když je podle svého znění omezen na členské státy, představuje výraz obecné zásady, podle níž má Unie způsobilost k právům a právním úkonům a je pro tento účel zastupována Komisí. Z toho plyne, že uvedené ustanovení poskytuje Komisi právní základ pro zastupování Unie před Mezinárodním tribunálem pro mořské právo.

   V tomto ohledu Komise tím, že jménem Unie předloží uvedenému soudu písemné stanovisko, jehož obsah nebyl Radou schválen, neporušuje pravomoci, které Radě přiznává čl. 218 odst. 9 SFEU a čl. 16 odst. 1 druhá věta SEU. Co se zaprvé týče čl. 218 odst. 9 SFEU, jeho odkaz na postoje zaujímané jménem Unie v orgánu zřízeném mezinárodní dohodou, který má přijímat akty s právními účinky, totiž znamená, že uplatnění tohoto ustanovení se vztahuje k postojům zaujímaným jménem Unie v rámci její účasti na přijímání takových aktů v dotyčném mezinárodním orgánu prostřednictvím unijních orgánů, případně i členských států jednajících solidárně v jejím zájmu. Unie je přitom vyzývána, aby jako účastník dohody vyjádřila stanovisko „před“ mezinárodním soudem, nikoliv v něm.

   Co se zadruhé týče čl. 16 odst. 1 druhé věty SEU, předmětem písemného stanoviska spočívajícího v návrhu odpovědí na otázky položené v dané věci, které osvětluje způsob, jakým Unie chápe výklad a uplatňování určitých ustanovení mezinárodního a unijního práva v oblasti rybolovu, není vymezení politiky v této oblasti ve smyslu uvedeného ustanovení, ale předložení souboru právních názorů, který by mohl Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo případně umožnit vydat se znalostí věci posudek ohledně otázek, které mu byly položeny. V tomto ohledu úvahy ve stanovisku o příslušnosti uvedeného soudu k zodpovězení žádosti o posudek, jakož i o přípustnosti položených otázek jsou stejně jako vyjádření předložená k meritu dané věci charakteristické pro účast v soudním řízení. V těchto podmínkách na ně nelze nahlížet jako na vymezování politiky ve smyslu čl. 16 odst. 1 SEU.

   (viz body 58, 59, 62, 63 a 70–73)

2.  Článek 13 odst. 2 SEU stanoví, že orgány mezi sebou loajálně spolupracují. Tato loajální spolupráce je však naplňována při dodržování mezí působnosti svěřené každému orgánu Smlouvami. Povinnost vyplývající z čl. 13 odst. 2 SEU tudíž nemůže uvedenou působnost změnit. Jelikož stanovení obsahu písemného stanoviska předloženého Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo jménem Unie v jím projednávané věci nespadá podle čl. 218 odst. 9 SFEU nebo čl. 16 odst. 1 druhé věty SEU do pravomoci Rady, nelze Komisi vytýkat, že by tím, že nečinila podněty plynoucí z použití uvedených dvou ustanovení, porušila svou povinnost loajální spolupráce.

   Přesto zásada loajální spolupráce ukládá Komisi, hodlá-li vyjádřit postoje Unie před mezinárodním soudem, povinnost je nejprve konzultovat s Radou. Komise tuto povinnost splní, pokud Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo předloží písemné stanovisko jménem Unie až poté, co Radě zašle pracovní dokument obsahující hlavní teze stanoviska Unie v dotčené věci.

   (viz body 84–87)