SHRNUTÍ – VĚC C‑33/14 P
Mory SA, v likvidaci, a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek — Státní podpory — Žaloba na neplatnost — Článek 263 SFEU — Přípustnost — Protiprávní a neslučitelná podpora — Povinnost navrácení — Rozhodnutí Evropské komise nevztáhnout povinnost navrácení na nástupce příjemce podpory — Právní zájem na podání žaloby — Žaloba na náhradu škody a vrácení podpory před vnitrostátními soudy — Aktivní legitimace — Žalobce, který není osobně dotčen“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. září 2015
Soudní řízení – Návrh na znovuotevření účastní části řízení – Návrh na předložení vyjádření k právním názorům vyjádřeným ve stanovisku generálního advokáta – Podmínky pro znovuotevření
(Článek 252 pododstavec 2, SFEU; statut Soudního dvora, článek 23; jednací řád Soudního dvora, článek 83)
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Podmínky přípustnosti – Právní zájem na podání žaloby – Kumulativní podmínky – Přípustnost žaloby v případě nesplnění jedné z těchto podmínek
(Článek 263 pododstavec 4, SFEU)
Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum právní kvalifikace skutkového stavu Soudním dvorem – Přípustnost
(Článek 256 pododstavec 1 SFEU; statut Soudního dvora, článek 58 pododstavec 1)
Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Základ případné žaloby na náhradu škody – Žaloba na náhradu škody podaná k vnitrostátnímu soudu po podání žaloby na neplatnost – Přípustnost – Podmínky
(Článek 263 pododstavec 4 SFEU)
Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Základ každé žaloby k vnitrostátnímu soudu – Přípustnost – Podmínka
(Článek 263 pododstavec 4 SFEU)
Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Pojem nařizovací akt ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU – Všechny akty s obecnou působností kromě legislativních – Rozhodnutí Komise zprošťující nabyvatele aktiv podniku-příjemce protiprávní a neslučitelné podpory povinnosti vrátit podporu – Vynětí
(Článek 263 pododstavec 4 SFEU)
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí přijaté bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které souvisí s rozhodnutím přijatým po ukončení formálního vyšetřovacího řízení a doplňuje jej – Podnik, který je soutěžitelem podniku-příjemce podpory – Nedostatek důkazu o tom, že bylo soutěžní postavení na trhu podstatně zasaženo státním opatřením – Nepřípustnost
(Článek 108 pododstavec 2 SFEU a čl. 263 pododstavec 4 SFEU)
Viz znění rozhodnutí.
(body 24–28)
Co se týče přípustnosti žaloby na neplatnost, zájem na podání žaloby a aktivní legitimace jsou dvě odlišné podmínky přípustnosti, které musí fyzická či právnická osoba splňovat kumulativně, aby mohla podat žalobu na neplatnost na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
Zaprvé žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že má tato osoba zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch. Zájem žalobce na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání a musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, jinak je žaloba nepřípustná. Zájem na podání žaloby je tedy zásadní a prvotní podmínkou jakékoli soudní žaloby.
Zadruhé přípustnost žaloby podané na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou či právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je dále podmíněna tím, že jí bude přiznána aktivní legitimace, kterou má ve dvou případech. Zaprvé může být takováto žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká.
Navrhovatel proto nemůže tvrdit, že již okolnost, že je fyzická či právnická osoba bezprostředně a osobně dotčena, prokazuje nutně její zájem na podání žaloby.
(body 55–59, 62)
Ke zjišťování a posuzování skutkového stavu a v zásadě k hodnocení důkazů, které přijal na podporu tohoto skutkového stavu, je sice příslušný pouze Tribunál, avšak Soudní dvůr je příslušný vykonat přezkum, pokud Tribunál tento skutkový stav právně kvalifikoval a vyvodil z něj právní důsledky. Otázka, zda může zrušení sporného rozhodnutí unijním soudem přinést s ohledem na takový skutkový stav a takové důkazy navrhovateli prospěch v řízení před vnitrostátním soudem, který může založit jeho zájem na podání žaloby k unijnímu soudu, je právní otázkou, kterou zkoumá Soudní dvůr v rámci kasačního opravného prostředku.
(bod 68)
Pro navrhovatele může mít žaloba na neplatnost na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU takový význam jakožto základ pro případnou žalobu na založení odpovědnosti, pokud není hypotetická. Pokud v tomto ohledu navrhovatel oznámí podání žaloby na náhradu škody k vnitrostátnímu soudu v podání, kterým předložil k Tribunálu žalobu na neplatnost, může být žaloba na náhradu škody podána po podání žaloby na neplatnost k Tribunálu.
Právní zájem na řízení je třeba v tomto kontextu posuzovat in concreto, a zejména s ohledem na důsledky tvrzené protiprávnosti a na povahu údajně utrpěné škody. Pokud tak Komise přijala rozhodnutí, v němž nařídila podniku-příjemci protiprávní a neslučitelné podpory, aby ji vrátil, a v pozdějším rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou na neplatnost, zprostila podnik, který převzal aktiva příjemce podpory, této povinnosti podporu vrátit, již sama tato okolnost je s to prokázat, že navrhovatel má zájem na zrušení sporného rozhodnutí, neboť jeho žaloba na náhradu škody podaná k vnitrostátnímu soudu, jejímž prostřednictvím se domáhá náhrady škody, která mu údajně vznikla v důsledku přiznání předmětné podpory, vychází právě z teze, že nabyvatel aktiv musí být považován za příjemce podpory. Zrušení sporného rozhodnutí totiž může vést k tomu, že podnik nabyvatel bude muset být považován za příjemce předmětné podpory, jejíž přiznání způsobilo škodu namítanou navrhovatelem, přičemž toto zrušení by samo o sobě mohlo zvýšit naděje na úspěch žaloby na náhradu škody, kterou podal k vnitrostátnímu soudu proti podniku nabyvateli, a přinést mu prospěch v tomto řízení.
V tomto ohledu nelze vyžadovat, aby navrhovatel prokázal, že by podnik mohl nést odpovědnost za namítanou škodu podle vnitrostátního práva již z toho důvodu, že převzal aktiva příjemce protiprávní a neslučitelné státní podpory. Unijní soud totiž při posuzování zájmu na tom, aby mu byla podána žaloba, nezkoumá pravděpodobnost či opodstatněnost žaloby podané k vnitrostátnímu soudu podle vnitrostátního práva, a nenahrazuje tak posouzení, které činí tento soud.
(body 69, 70, 74–76, 79)
Zájem podat žalobu na neplatnost na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU může vyplývat z jakékoli žaloby podané k vnitrostátnímu soudu, v jejímž rámci může případné zrušení aktu napadeného před unijním soudem přinést žalobci prospěch.
Zrušení rozhodnutí, kterým Komise chrání podnik, jež převzal aktiva podniku, který byl příjemcem protiprávní a neslučitelné podpory, které má příjemce povinnost vrátit, by samo o sobě mohlo přinést navrhovateli prospěch v řízení před vnitrostátním soudem, v němž se domáhá, aby členský stát vyžadoval vrácení podpor, neboť účinkem zrušení sporného rozhodnutí by bylo, že by nástupnický podnik již nutně nebyl zproštěn povinnosti vrátit podporu uloženou v tomto rozhodnutí, takže jeho zrušení by zvyšovalo její naděje na úspěch v řízení o žalobě před vnitrostátním soudem.
Ačkoli v tomto kontextu mohou určité faktory ovlivnit zájem žalobce na podání žaloby k vnitrostátnímu soudu, tato okolnost nemá žádný vliv na zájem tohoto žalobce podat žalobu k unijnímu soudu, neboť žaloba na neplatnost podaná k tomuto soudu může ovlivnit výsledek řízení o žalobě na vrácení předmětné podpory před vnitrostátním soudem.
(body 80, 81, 83)
Viz znění rozhodnutí.
(bod 92)
V rámci žaloby na neplatnost v oblasti státních podpor platí, že pokud je předmětem napadeného rozhodnutí upřesnit, že podpory nelze vymoci u nabyvatele části aktiv původního příjemce uvedené podpory považované za protiprávní a neslučitelnou, kterou musí tento příjemce vrátit na základě předchozího rozhodnutí Komise, napadené rozhodnutí je třeba považovat ze rozhodnutí, které s rozhodnutím nařizujícím vymožení podpory zpět od původního příjemce souvisí a doplňuje jej, neboť upřesňuje jeho působnost, co se týče příjemců předmětných podpor, a osoby povinné podpory vrátit v případě, že po přijetí tohoto rozhodnutí došlo k určité události, jako je převzetí části aktiv původního příjemce uvedené podpory třetí osobou.
Pokud přitom Komise přijala dřívější rozhodnutí, kterým se nařizuje vrácení protiprávních a neslučitelných podpor od původního příjemce v návaznosti na formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, lze navrhovatele považovat za osobu dotčenou sporným rozhodnutím ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU, prokáže-li, že bylo jeho postavení na trhu podstatně zasaženo poskytnutím předmětné podpory. Pouhá skutečnost, že by jej bylo možné považovat za zúčastněnou stranu ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU, naopak nemůže stačit pro uznání přípustnosti žaloby.
Okolnost, že navrhovatel podal žalobu k vnitrostátnímu soudu, aby vnitrostátní orgány donutil vymoci zpět předmětné podpory a získal náhradu škody způsobené poskytnutím těchto podpor, jako taková nepostačuje k jeho individualizaci ve smyslu tohoto ustanovení, neboť takovou žalobu může potenciálně podat každý.
(body 103–106, 109)