9.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 6/8

1)

Článek 7 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) musí být vykládán v tom smyslu, že při posuzování toho, zda je nutno považovat obchodní praktiku za klamavé opomenutí, je třeba vzít v úvahu souvislosti této praktiky, a to zejména omezení sdělovacího prostředku, jímž se uvedená obchodní praktika šíří, omezení, která klade tento sdělovací prostředek na prostor a čas, jakož i veškerá opatření, která přijal obchodník k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky, ačkoliv tento požadavek výslovně neplyne ze znění dotčené vnitrostátní právní úpravy.

2)

Článek 6 odst. 1 směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že obchodní praktiku spočívající v rozdělení ceny produktu na několik složek a zvýraznění jedné z nich, je nutno považovat za klamavou, pokud může u průměrného spotřebitele vyvolat mylný dojem, že je mu navržena výhodná cena, a přivést jej k rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil, což musí ověřit předkládající soud s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem věci v původním řízení. Časová omezení, která mohou souviset s některými sdělovacími prostředky, jako například televizními reklamami, však při posuzování klamavosti obchodní praktiky z hlediska čl. 6 odst. 1 této směrnice nelze brát v úvahu.

3)

Článek 7 směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy se obchodník rozhodl stanovit cenu předplatného tak, že spotřebitel musí hradit měsíční poplatek a zároveň pololetní poplatek, přičemž výše měsíčního poplatku je při uvádění na trh obzvlášť zvýrazněna, zatímco výše pololetního poplatku není zmíněna vůbec nebo je uvedena méně zřetelným způsobem, je nutno tuto praktiku považovat za klamavé opomenutí, vede-li k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil, což musí posoudit předkládající soud s přihlédnutím k omezením sdělovacího prostředku, povaze a rysům produktu, jakož i ostatním opatřením, která obchodník skutečně přijal k tomu, aby zajistil spotřebitelům přístup k závažným informacím o produktu.

4)

Článek 7 odst. 4 směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že obsahuje taxativní výčet závažných informací, které musí obsahovat výzva ke koupi. Je na vnitrostátním soudu, aby posoudil, zda dotyčný obchodník splnil svoji informační povinnost nejen s přihlédnutím k povaze a rysům produktu, ale také ke sdělovacímu prostředku, který je pro výzvu ke koupi použit, a k případným doplňujícím informacím podaným uvedeným obchodníkem. Pokud obchodník ve výzvě ke koupi uvede všechny informace vyjmenované v čl. 7 odst. 4 této směrnice, není vyloučeno, že tato výzva bude považována za klamavou obchodní praktiku ve smyslu čl. 6 odst. 1 nebo čl. 7 odst. 2 uvedené směrnice.