1.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 38/8


Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. listopadu 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākā tiesa – Lotyšsko) – SIA „Maxima Latvija“ v. Konkurences padome

(Věc C-345/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Článek 101 odst. 1 SFEU - Použití obdobné vnitrostátní právní úpravy - Pravomoc Soudního dvora - Pojem ‚dohoda, jejímž účelem je omezení hospodářské soutěže‘ - Smlouvy o pronájmu obchodních prostor - Obchodní centra - Právo referenčního nájemce bránit pronájmu dalších obchodních prostor třetím osobám“)

(2016/C 038/10)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: SIA „Maxima Latvija“

Žalovaná: Konkurences padome

Výrok

1)

Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pouhá okolnost, že smlouva o pronájmu obchodních prostor, která se týká nájmu velké plochy v obchodním centru, obsahuje doložku přiznávající nájemci právo bránit pronajímateli, aby v tomto obchodním centru pronajal obchodní prostory dalším nájemcům, neznamená, že účelem uvedené smlouvy je omezit hospodářskou soutěž ve smyslu uvedeného ustanovení.

2)

Smlouvy o pronájmu obchodních prostor, jako jsou smlouvy dotčené v původním řízení, lze považovat za zakládající dohodu, jejímž „důsledkem“ je vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, protože vyšlo najevo, že po provedení hloubkové analýzy hospodářského a právního kontextu smluv dotčených v původním řízení, jakož i specifik dotčeného referenčního trhu tyto smlouvy přispívají značnou měrou k případnému rozdělení uvedeného trhu. Význam přispění každé ze smluv k tomuto rozdělení záleží zejména na postavení smluvních stran na tomto trhu a na době trvání uvedené smlouvy.


(1)  Úř. věst. C 329, 22.9.2014.