18.1.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 16/8 |
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 12. listopadu 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Helsingin hovioikeus – Finsko) – Valev Visnapuu v. Kihlakunnansyyttäjä (Helsinki), Suomen valtio – Tullihallitus
(Věc C-198/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Články 34 SFEU a 110 SFEU - Směrnice 94/62/ES - Článek 1 odst. 1 a články 7 a 15 - Prodej na dálku a přeprava alkoholických nápojů z jiného členského státu - Spotřební daň z některých nápojových obalů - Osvobození od daně v případě zapojení obalů do systému zálohování a zpětného odběru - Články 34 SFEU, 36 SFEU a 37 SFEU - Požadavek povolení k maloobchodnímu prodeji alkoholických nápojů - Monopol na maloobchodní prodej alkoholických nápojů - Odůvodnění - Ochrana zdraví“)
(2016/C 016/08)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Helsingin hovioikeus
Účastníci původního řízení
Žalobce: Valev Visnapuu
Žalovaní: Kihlakunnansyyttäjä (Helsinki), Suomen valtio – Tullihallitus
Výrok
1) |
Článek 110 SFEU, jakož i čl. 1 odst. 1 a články 7 a 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která zavádí spotřební daň z některých nápojových obalů, avšak v případě zapojení těchto obalů do účinného systému zpětného odběru stanoví osvobození od daně. |
2) |
Články 34 SFEU a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž prodejce usazený v jiném členském státě podléhá požadavku povolení k maloobchodnímu prodeji pro dovoz alkoholických nápojů za účelem jejich maloobchodního prodeje spotřebitelům s bydlištěm v prvním členském státě, pokud tento prodejce zajišťuje přepravu těchto nápojů nebo jejich přepravu svěří třetí osobě, je-li tato právní úprava způsobilá zaručit uskutečnění sledovaného cíle, v projednávané věci ochranu veřejného zdraví a veřejného pořádku, tohoto cíle nelze dosáhnout s alespoň takovouto účinností prostřednictvím méně omezujících opatření a tato právní úprava nepředstavuje prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 202, 30. 6. 2014.