14.9.2015 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 302/7 |
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2015 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Beteiligungsgesellschaft Larentia + Minerva mbH & Co. KG v. Finanzamt Nordenham (C-108/14) a Finanzamt Hamburg-Mitte v. Marenave Schiffahrts AG (C-109/14)
(Spojené věci C-108/14 a C-109/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - DPH - Šestá směrnice 77/388/EHS - Článek 17 - Nárok na odpočet daně - Částečný odpočet daně - DPH zaplacená holdingovými společnostmi v souvislosti s nabytím kapitálu investovaného do jejich dceřiných společností - Služby poskytované dceřiným společnostem - Dceřiné společnosti založené ve formě osobních společností - Článek 4 - Vytvoření skupiny osob, jež mohou být považovány za jedinou osobu povinnou k dani - Podmínky - Nutnost vztahu podřízenosti - Přímý účinek“)
(2015/C 302/08)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesfinanzhof
Účastníci původního řízení
Žalobci: Beteiligungsgesellschaft Larentia + Minerva mbH & Co. KG (C-108/14), Finanzamt Hamburg-Mitte (C-109/14)
Žalovaní: Finanzamt Nordenham (C-108/14), Marenave Schiffahrts AG (C-109/14)
Výrok
1) |
Článek 17 odst. 2 a 5 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 2006/69/ES ze dne 24. července 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že:
|
2) |
Článek 4 odst. 4 druhý pododstavec šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 2006/69, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava vyhrazovala možnost vytvořit seskupení osob, které mohou být považovány za jedinou osobu povinnou k dani z přidané hodnoty, jak je uvedeno v tomto ustanovení, pouze subjektům, jež mají právní osobnost a jsou k ovládajícímu subjektu tohoto seskupení ve vztahu podřízenosti, nejsou-li tyto dva požadavky opatřeními, jež jsou nezbytná a vhodná pro dosažení cílů spočívajících v předcházení zneužívajícím praktikám a zneužívajícímu chování nebo v boji proti daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
3) |
Článek 4 odst. 4 šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 2006/69, nemůže být považován za ustanovení s přímým účinkem, jehož se osoby povinné k dani mohou vůči svému členskému státu dovolávat v případě, že právní úprava tohoto státu není s tímto ustanovením slučitelná a nemůže být v souladu s ním vykládána. |
(1) Úř. věst. C 159, 26.5.2014