3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/23

Žaloba podaná dne 12. června 2013 — Portugalsko v. Komise

(Věc T-314/13)

(2013/C 226/32)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Portugalská republika (zástupci: L. Inez Fernandes, zmocněnec, M. Gorjão Henriques a J. da Silva Sampaio, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil články 1 a 2 rozhodnutí Evropské komise C(2013) 1870 final;

—

prohlásil, že v projednávaném případě se nepoužije nařízení (ES) č. 16/2003 (1), konkrétně jeho článek 7, protože nebyly dodrženy podstatné formální náležitosti, došlo k porušení nařízení (ES) č. 1164/94 (2), respektive, v každém případě, byly porušeny obecné právní zásady platné v právním řádu Evropské unie;

—

uložil Evropské komisi povinnost vyplatit zůstatek dlužné částky;

—

podpůrně:

a)

prohlásil, že lhůta pro zahájení řízení o navrácení již vyplacených částek a právo zadržovat dosud nevyplacený zůstatek jsou promlčené;

b)

uložil povinnost snížit opravu, kterou provedla Evropská komise v souvislosti s nesrovnalostmi, jež mohou vést k nevyplacení celého zůstatku a k navrácení plné výše výdajů zaplacených po 3. červnu 2003, ale fakturovaných v období od června 2002 do února 2003;

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

1)

První žalobní důvod, vycházející z protiprávnosti nařízení (ES) č. 16/2003 spočívající v nedodržení podstatných formálních náležitostí a v porušení právní normy vyšší právní síly

—

Nařízení (ES) č. 16/2003 je protiprávní proto, že nebylo přijato sborem členů Komise, a to ani na základě zmocnění, ani na základě písemného postupu a ani na základě jakéhokoli dalšího zjednodušeného postupu podle Jednacího řádu Evropské komise (3) ve znění platném v den přijetí uvedeného nařízení, že nebyla dodržena ustanovení článku 18 Jednacího řádu Komise a že Komise vykládá článek 7 nařízení (ES) č. 16/2003 v rozporu s nařízením (ES) č. 1164/94.

2)

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení ustanovení evropského práva o způsobilosti výdajů

—

Napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy provádějícími Smlouvu, zejména pokud jde o otázku, zda jsou výdaje zaplacené po začátku období způsobilosti a během něj způsobilé pro evropské financování i navzdory tomu, že byly fakturovány dříve.

3)

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásady legitimního očekávání, zásady právní jistoty a zásady vázanosti administrativy vlastními rozhodnutími

—

Evropská komise má ustálenou právní praxi týkající se výkladu dotčeného předpisu v tom smyslu, jakého se dovolává Portugalská republika.

Tento výklad pocházel od zdrojů oprávněných Evropskou komisí, byl sdělen Portugalské republice i dalším členským státům a jeho obsah byl jednoznačně takový, že Portugalská republika mohla legitimně očekávat, že faktury došlé předtím a zaplacené poté, co byla Evropské komisi předložena úplná žádost, jsou způsobilé.

Prosazování výkladu, který nyní hájí Komise, zjevně porušuje zásadu právní jistoty, neboť nejde o výklad určitý ani předvídatelný a Portugalská republika musí v jeho důsledku nést značné náklady.

4)

Čtvrtý žalobní důvod, uvedený podpůrně a vycházející z porušení zásady proporcionality

—

Ačkoli podle článku H přílohy II nařízení (ES) č. 1164/94 může Evropská komise provést finanční opravy, které považuje za nezbytné a které mohou spočívat v částečném nebo úplném zrušení pomoci poskytnuté na projekt, musí uvedený orgán dodržovat zásadu proporcionality a zohlednit okolnosti konkrétního případu, jako je druh nesrovnalosti a rozsah možných finančních důsledků zjištěných nedostatků v systémech řízení nebo kontroly. Je proto nepochopitelné, jak může dojít k úplnému zrušení poskytnutých dotací, jelikož opravy ve 100 % výši lze uplatnit jen v případech, kdy jsou zjištěné nedostatky v systémech řízení nebo kontroly tak rozsáhlé nebo kdy je zjištěná nesrovnalost tak závažná, že představují naprosté nedodržení právních předpisů Společenství, takže veškeré platby jsou stiženy nesrovnalostí.

Výkladové potíže představují vždy rozhodnou polehčující okolnost, kterou musí Evropská komise vždy zohlednit. S ohledem na popsané okolnosti mohou k dosažení sledovaného cíle vést i méně omezující opatření, mezi která jednoznačně patří uplatnění nižšího koeficientu či neprovedení vůbec žádné opravy.

5)

Pátý žalobní důvod, uvedený podpůrně: promlčení

Výdaje zpřed 3. června 2003 jsou již v každém případě promlčené, neboť poslední faktura je ze dne 28. února 2003, tedy tři měsíce a dva dny před dotyčným datem.

Podle nařízení (ES) č. 2988/95 (4) ze dne 18. prosince 1995 činí promlčecí doba pro zahájení stíhání čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti.

(1)  Nařízení Komise (ES) č. 16/2003 ze dne 6. ledna 2003, kterým se stanoví zvláštní prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1164/94, pokud jde o způsobilost výdajů souvisejících s opatřeními spolufinancovanými Fondem soudržnosti (Úř. věst. L 2, s. 7; Zvl. vyd. 14/01, s. 189).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994 o zřízení Fondu soudržnosti (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 9).

(3)  Úř. věst. L 308, 8.12.2000, s. 26; Zvl. vyd. 01/03, s. 213.

(4)  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340).