3.8.2013 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 226/17 |
Žaloba podaná dne 24. května 2013 — Evangelou v. Komise a ECB
(Věc T-292/13)
(2013/C 226/24)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Christos Evangelou (Derynia, Kypr); a Yvonne Evangelou (Derynia) (zástupci: C. Paschalides, Solicitor, a A. Paschalides, advokát)
Žalované: Evropská centrální banka a Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
— |
uložil žalovaným náhradu škody ve výši 1 552 110,64 EUR z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech; |
— |
prohlásil příslušné podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o EMS“) bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a |
— |
v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že příslušné podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.
1) |
První žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že příslušné podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:
|
2) |
Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik intenzivní, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:
|
3) |
Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobců nebylo nezbytné ani přiměřené. |
4) |
Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované v důsledku způsobily, že byli žalobci zbaveni svých bankovních vkladů, jelikož bankovní vklady žalobců by byly chráněny na základě jejich práv podle Listiny a Protokolu nebýt zjevného porušení, takže ztráta žalobců byla dostatečně přímá a předvídatelná. |
5) |
Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné nehledě na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobců přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejich provádění, a/nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobců podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SFEU. |
(1) Viz rozsudek ze dne 2. prosince 1971, 5/71, Zuckerfabrik Schoeppenstedt v. Rada, Recueil, s. 975.
(2) Článek 52 odst. 1 Listiny.