3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/15

Žaloba podaná dne 24. května 2013 — Eleftheriou a Papachristofi v. Komise a ECB

(Věc T-291/13)

(2013/C 226/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Andreas Eleftheriou (Dherynia, Kypr); Eleni Eleftheriou (Dherynia); a Lilia Papachristofi (Dherynia) (zástupci: C. Paschalides, solicitor, a A. Paschalides, advokát)

Žalované: Evropská centrální banka a Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—

uložil žalovaným náhradu škody ve výši 347 520,68 GBP z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

—

prohlásil relevantní podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o ESM“), bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a

—

v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že relevantní podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.

1)

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že relevantní podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:

—

uvedená norma má vyšší právní sílu než normy obsažené v Listině a EÚLP;

—

žalované jsou podle čl. 51 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 2 SEU povinné respektovat a dodržovat základní práva zaručená Listinou a EÚLP; a

—

bankovní vklady jsou majetkem ve smyslu uvedeného článku 17 Listiny a článku 1 protokolu č. 1 k EÚLP.

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik intenzivní, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:

—

v době, kdy byly žalobcům zabaveny její bankovní vklady, nebyly v rámci acquis, které upravuje zabavování bankovních vkladů, zavedeny žádné „podmínky, které stanoví zákon“, a to v rozporu s Listinou a Protokolem;

—

vklady byly žalobcům zabaveny bez „spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě“ v rozporu s článkem 17 Listiny a článkem 1 Protokolu;

—

zabavení vkladů je prima facie protiprávní, ledaže je při „dodržení zásady proporcionality … nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého“ (2);

—

při posuzování veřejného zájmu podle článku 17 Listiny a článku 1 Protokolu nebyl zohledněn konkurující veřejný zájem na zabránění panice a „běhu na banky“ z krátkodobého a střednědobého hlediska;

—

cílem nebylo poškodit či sankcionovat Kypr, ale pomoci tomuto státu a eurozóně poskytnutím podpory stability, a tedy nikoli destabilizovat její finanční orgány a hospodářskou životaschopnost, ale poskytnout úlevu; a

—

zásah nebyl přiměřený legitimnímu cíli, jelikož účelem článku 3 Smlouvy o ESM z roku 2012 je „mobilizovat finanční zdroje a v rámci přísné podmíněnosti […] poskytovat podporu stability členům EMS, kteří se potýkají se závažnými potížemi s financováním nebo kterým takové potíže hrozí, je-li to nezbytné k zajištění finanční stability eurozóny jako celku a jejích členských států“, a neparalyzovat přitom její hospodářství.

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobců nebylo nezbytné ani přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované ve výsledku způsobily, že žalobci byli zbaveni svých bankovních vkladů, jelikož nebýt zjevného porušení bankovní vklady žalobců by byly chráněny na základě jejich práv podle Listiny a Protokolu, takže ztráta žalobců byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné nehledě na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobců přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejich provádění, nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobců podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SFEU.

(1)  Viz rozsudek ze dne 2. prosince 1971, 5/71, Zuckerfabrik Schoeppenstedt v. Rada, Recueil, s. 975.

(2)  Článek 52 odst. 2 Listiny.