15.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/29


Žaloba podaná dne 2. dubna 2013 — Jannatian v. Rada

(Věc T-187/13)

2013/C 171/56

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Mahmoud Jannatian (Teherán, Írán) (zástupci: E. Rosenfeld a S. Monnerville, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil následující akty v rozsahu, v němž se ho týkají: (i) společný postoj Rady 2008/479/SZBP ze dne 23. června 2008, kterým se mění společný postoj 2007/140/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (1), (ii) rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (2), (iii) společný postoj Rady 2008/652/SZBP ze dne 7. srpna 2008, kterým se mění společný postoj 2007/140/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (3), (iv) rozhodnutí Rady 2009/840/SZBP ze dne 17. listopadu 2009, kterým se provádí společný postoj 2007/140/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (4), (v) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (5), (vi) rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (6), (vii) nařízení Rady (ES) č. 1100/2009 ze dne 17. listopadu 2009, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu a zrušuje rozhodnutí 2008/475/ES (7), (viii) nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (8) a (ix) nařízení (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (9) a

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.

1)

První žalobní důvod vychází z nepříslušnosti Rady

Žalobce tvrdí, že podle článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie smí být omezující opatření přijata pouze na základě společného podnětu Komise a vysokého představitele. Napadená rozhodnutí a nařízení byla přijata samotnou Radou. Proto trpí vadou spočívající v nedostatku příslušnosti.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění

Žalobce tvrdí, že předložený důvod, na jehož základě byl M. Jannatiana zařazen na seznam v příloze II, je příliš nepřesný na to, aby mohl splňovat požadavky stanovené judikaturou týkající se povinnosti uvést odůvodnění. Aby Rada splnila svou povinnost uvést odůvodnění, měla doložit konkrétní a specifické skutečnosti charakterizující skutečnou podporu žalobce íránské vládě nebo íránským činnostem v oblasti šíření jaderných zbraní. Napadená rozhodnutí a nařízení proto trpí vadou spočívající v nedostatku odůvodnění.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z porušení žalobcových základních práv

Žalobce tvrdí zaprvé, že v rozsahu, v němž napadená rozhodnutí a nařízení nejsou odůvodněna, porušují jeho právo na obhajobu; zadruhé, že protiprávnost napadených rozhodnutí a nařízení má negativní dopad na toto řízení, neboť na jednu stranu znemožňuje žalobci hájit se a na druhou stranu narušuje schopnost Tribunálu posoudit legalitu napadených rozhodnutí a nařízení. Z toho plyne, že bylo porušeno žalobcovo právo na účinný právní prostředek nápravy. Konečně potud, pokud byl žalobce připraven o své právo na obhajobu, a vzhledem k tomu, že je tak narušena schopnost Tribunálu posoudit legalitu napadených rozhodnutí a nařízení týkajících se opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky — a která jsou již svou povahou „zvlášť represivní“ — bylo nedůvodně omezeno žalobcovo právo vlastnit majetek.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z nedostatku důkazů vůči žalobci

Žalobce tvrdí, že Rada nepředložila důkazy a informace, z nichž při přijímání napadených rozhodnutí a nařízení vycházela.

5)

Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného skutkového zjištění

Žalobce tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v napadených rozhodnutích a nařízeních, v době svého zařazení na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, již nebyl zástupcem vedoucího organizace pro atomovou energii (AEOI). Rada se tedy dopustila nesprávného skutkového zjištění, když žalobce zařadila na seznam z pouhého důvodu, že v době přijetí jednotlivých napadených rozhodnutí a nařízení byl zástupcem vedoucího AEOI.

6)

Šestý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení

Žalobce tvrdí, že se čl. 20 písm. b) nemá sám o sobě použít na jednotlivce, kteří zastávají vedoucí pozice v subjektu zařazeném na seznam v příloze VIII. Článek 20 písm. b) navíc stanoví, že se na tento seznam zařadí jednotlivci, kteří „ se podílejí na íránských jaderných činnostech, jež by mohly ohrozit nešíření, […] nebo jsou s těmito činnostmi přímo spojeny nebo je podporují “. Zařazením žalobce na seznam v příloze II bez předložení jakýchkoli důkazů o tom, že žalobce poskytoval aktivní a skutečnou podporu íránským jaderným činnostem v době svého zařazení na seznam v příloze II, se Rada dopustila nesprávného právního posouzení.

7)

Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a z porušení zásady proporcionality

Žalobce tvrdí, že v projednávané věci není dán žádný cíl obecného zájmu, kterým by bylo možné odůvodnit přijímání takto přísných opatření vůči jednotlivcům, kteří byť jen po krátkou dobu zastávali vedoucí pozici v AEOI. I kdyby navíc bylo možné se domnívat, že jsou tato opatření odůvodněna cílem obecného zájmu, stále by bylo možné namítat, že nerespektují vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a dosahovaným cílem.


(1)  Úř. věst. L 163, 24.6.2008, s. 43

(2)  Úř. věst. L 163, 24.6.2008, s. 29

(3)  Úř. věst. L 213, 8.8.2008, s. 58

(4)  Úř. věst. L 303, 18.11.2009, s. 64

(5)  Úř. věst. L 195, 27.7.2010, s. 39

(6)  Úř. věst. L 281, 27.10.2010, s. 81

(7)  Úř. věst. L 303, 18.11.2009, s. 31

(8)  Úř. věst. L 281, 27.10.2010, s. 1

(9)  Úř. věst. L 88, 24.3.2012, s. 1