USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhého senátu)

22. května 2014(*)

„Článek 32 odst. 1 jednacího řádu – Narušení řádného výkonu spravedlnosti – Vyloučení z řízení uplatněné vůči zástupci účastníka řízení“

Ve věci F‑58/13,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,

Luigi Marcuccio, bývalý úředník Evropské komise, s bydlištěm v Tricase (Itálie), zastoupený p. A, advokátem,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené C. Berardis-Kayser a G. Gattinarou, jako zmocněnci,

žalované,

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát),

ve složení M. I. Rofes i Pujol, předsedkyně, K. Bradley (zpravodaj) a J. Svenningsen, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: W. Hakenberg,

vydává toto

Usnesení

1        Článek 32 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že má-li Soud mimo jiné za to, „že chování zástupce účastníka řízení ve vztahu k Soudu […] se neslučuje s důstojností Soudu nebo s požadavky řádného výkonu spravedlnosti“, informuje o tom dotčenou osobu. Ze stejných důvodů může „usnesením kdykoli dotčenou osobu po jejím vyslechnutí z řízení vyloučit. Toto usnesení je okamžitě vykonatelné“.

 Předchozí soudní řízení vedená zastoupeným účastníkem řízení

2        Na úvod je třeba uvést, že žalobce, kterého v projednávané věci zastupuje p. A, podal od roku 2002 k různým soudům Evropské unie neobyčejně vysoký počet návrhů proti svému bývalému zaměstnavateli, tj. Evropské komisi, a to jak v prvním stupni řízení, tak v řízení o kasačním opravném prostředku. K dnešnímu dni představuje celkový počet všech sporů zahájených žalobcem více než 190 věcí.

3        Tyto návrhy byly z převážné většiny zamítnuty jako zjevně neopodstatněné nebo odmítnuty jako zjevně nepřípustné. Samotný Soudní dvůr Evropské unie neopomněl poukázat ve třech usneseních ze dne 28. února 2013, Komise v. Marcuccio (C‑432/08 P‑DEP, C‑513/08 P‑DEP a C‑528/08 P‑DEP), na „neobyčejně vysoký počet návrhů L. Marcuccia a na jejich soustavné předkládání k různým unijním soudům“. V usnesení ze dne 21. října 2013, Marcuccio v. Komise (T‑226/13 P, bod 42), Tribunál Evropské unie ukázal na „postup žalobce, který systematicky a bez rozlišování volí cestu soudního sporu“, přičemž „zcela nerozvážně“ uplatňuje důvody a argumenty, které je unijní soud nucen „na základě ustálené judikatury“ zamítat jako zjevně neopodstatněné nebo odmítat jako zjevně nepřípustné. Tribunál v bodě 44 téhož usnesení také konstatoval, že „žalobce svým chováním bezúčelně zatěžuje soudní činnost Tribunálu, což nepřiměřeně škodí řádnému výkonu spravedlnosti“.

4        Soud, který byl touto situací velmi znepokojen, upozornil tehdejšího žalobcova zástupce dopisem odeslaným telefaxem dne 7. prosince 2012, jehož originál dotyčný obdržel dne 4. ledna 2013, na „úlohu advokáta, jemuž – coby osobě napomáhající výkonu spravedlnosti – zákon ukládá povinnost zastupovat žalobce v souladu s platnými procesními pravidly“, přičemž „na prvním místě se konkrétně jedná o úlohu zabránit v podávání opakujících se žalob, které budou muset být následně v mnoha případech zamítnuty jako zjevně neopodstatněné nebo odmítnuty jako zjevně nepřípustné“. V tomtéž dopise Soud dále uvedl, že nadále panují možné pochybnosti o tom, zda byly všechny návrhy podané L. Marcucciem sepsány advokátem.

5        Vzhledem k tomu, že žalobcův zástupce neposkytl žádnou odpověď, a že uvedený dopis dokonce neměl vůbec žádnou odezvu a soudní agenda naopak nadále rostla, byl Soud nucen obrátit se dopisem ze dne 16. dubna 2013 na předsedu advokátní komory v Lecce (Itálie), které uvedený zástupce podléhal, se stížností na jeho chování a s výzvou pro předsedu rady advokátní komory, aby přijal nezbytná opatření k nápravě situace, jež značně poškozovala fungování Soudu a vyřizování ostatních věcí. Ani na tento dopis se mu nedostalo žádné odpovědi.

6        Nějaký čas po předání tohoto dopisu pověřil žalobce p. A obhajobou svých zájmů. Ukázalo se, že za období čtyř měsíců od června do září 2013 podal p. A k Soudu jménem L. Marcuccia tuto žalobu a rovněž další čtyři žaloby (zaregistrované pod čísly F‑62/13, F‑65/13, F‑89/13 a F‑90/13), čímž aktivně přispěl k tomu, že žalobce nadále pokračoval v chování, které všechny tři unijní soudy kritizovaly.

7        Jelikož se Soud přiklonil k názoru, že způsob, jakým p. A vykonává v projednávané věci své poslání advokáta z hlediska povinnosti důstojného a korektního vystupování a rovněž z hlediska povinností poskytovat poradenství a informace, s nimiž je spojena jeho funkce coby osoby napomáhající výkonu spravedlnosti, je neslučitelný s požadavky na řádný výkon spravedlnosti, a jelikož za těchto podmínek pojal úmysl použít vůči němu čl. 32 odst. 1 jednacího řádu, uvědomil p. A dopisem ze dne 4. prosince 2013 o svém záměru využít tohoto ustanovení, a aby bylo zajištěno, že bude vyslechnut, vyzval jej k předložení vyjádření.

8        Dopisem ze dne 23. prosince 2013 p. A zpochybnil, že by v projednávané věci porušil svou povinnost důstojného a korektního vystupování, přičemž uvedl, že postoj Soudu je založen jen na „narážkách“ nepodložených objektivními a relevantními skutečnostmi, a je tedy pouze výsledkem „pomýlení a povrchního posouzení okolností věci“, a mohl by být chápán jako „sotva skrývaný pokus o zastrašení“ žalobcových „obhájců“. „Výhružky“ obsažené v dopise ze dne 4. prosince 2013 nejsou podle p. A „výsledkem rozvážného a objektivního posouzení skutečností a okolností přímo přičitatelných [jeho] profesní činnosti“, nýbrž „jakéhosi ‚preventivně pojatého‘ (negativního) […] závěru“ o výkonu žalobcových „práv a o jejich uplatnitelnosti před soudem“.

 K narušení řádného výkonu spravedlnosti

9        Pan A tvrdí, že „z celkového počtu 192 věcí zahájených [žalobcem] od roku 2002 nese [jeho] podpis jen pět […]“ a že s ostatními žalobami „nemá nic do činění“. Uvádí, že totiž „nezná“ důvod, proč jej žalobce požádal, aby se předmětnými pěti žalobami zabýval, a že mu nepřísluší tento důvod „kritizovat“. Tvrdí, že „o rozsahu“ soudních sporů mezi žalobcem a Komisí „se dozvěděl“ z dopisu Soudu ze dne 4. prosince 2013.

10      Tvrzení, že předložená podání nesoucí jeho podpis možná nesepsal on sám, je podle p. A „hrubě pomlouvačné“ a „lehkomyslné“, a navíc „neuvážené a ničím nepodložené“.

11      Pan A má konečně za to, že „připomínky“ Soudu k jeho „poslání jsou natolik vágní a všeobecné“, že mu brání v tom, aby se „jakkoli hájil“.

12      Je však nutno konstatovat, že vyjádřením p. A není nijak zpochybněna ani skutečnost, že žalobcův sklon volit systematicky a bez rozlišování cestu soudního sporu může škodit řádnému chodu spravedlnosti, ani skutečnost, že jeho vlastní chování v projednávané věci přímo přispívá k tomu, že žalobce v kritizovaném chování nadále pokračuje.

13      Ve svém vyjádření k dopisu ze dne 4. prosince 2013 p. A v podstatě jen zdůraznil skutečnost, že po nahrazení předchozího žalobcova zástupce – k čemuž došlo nedlouho poté, co Soud kontaktoval advokátní komoru v Lecce – podal k Soudu jen pět žalob nesoucích jeho podpis, a tvrdil, že o ostatních věcech nic neví.

14      Taková skutečnost přitom nemůže legitimizovat jeho chování z hlediska řádného výkonu spravedlnosti.

15      Předně je totiž třeba uvést, že oněch pět žalob bylo podáno v období pouhých čtyř měsíců od června do září roku 2013.

16      Pan A dále připouští, že se podílel na zastupování L. Marcuccia po boku jiného advokáta ve věci F‑56/09. V rozsudku, kterým byla tato věc ukončena, je přitom zmínka o jistých dalších žalobách, které již dotyčný podal, a je v něm upozorňováno na skutečnost, že dotyčný předložil dosti vysoký počet návrhových žádání a uplatňoval přehnané nároky na náhradu škody. Je rovněž namístě konstatovat, že p. A sice poukazuje na svůj zápis v advokátní komoře v Madridu (Španělsko) pro účely zastupování svého klienta v projednávané věci, přičemž ve svém dopise uvádí, že jeho zápis v advokátní komoře v Miláně (Itálie) je jen „vedlejší“, avšak při podání žaloby si zvolil adresu pro účely doručování procesních písemností v Galatone (Itálie), tj. ve městě, které se nachází v územní působnosti advokátní komory v Lecce, v daném případě na stejné adrese jako žalobcův předchozí advokát, který má mimoto stejné telefonní a telefaxové číslo. Za těchto okolností je tvrzení p. A, že se o rozsahu sporů zahájených L. Marcucciem dozvěděl až z dopisu soudní kanceláře Soudu ze dne 4. prosince 2013, zjevně nevěrohodné.

17      Kdyby mělo být uznáno, že snad p. A nezjišťoval rozsah sporů, které v minulosti vedl jeho klient s Komisí, pak by bylo třeba učinit závěr, že nedostál svým profesním povinnostem, když nezkoumal kontext žalob, které jménem L. Marcuccia podal, přestože jsou rozhodnutí vydaná k početným žalobám jeho klienta snadno dostupná pod jeho jménem na internetových stránkách Soudního dvora v oddíle „Judikatura“. Ve skutečnosti je již po přečtení popisu skutkového stavu v žalobě jasné, že p. A nemohl neznat předchozí soudní případy svého klienta před unijními soudy.

18      Skutečnost, že projednávaná žaloba, jež nese podpis p. A, vychází z takřka stejného skutkového stavu, na jakém je založena žaloba ve věci F‑67/12, Marcuccio v. Komise, a že se opírá o stejné žalobní důvody, je zvlášť typická pro sklon žalobce systematicky a bez rozlišování volit cestu soudního sporu. Žaloba ve věci F‑67/12 přitom byla zamítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením ze dne 6. února 2013, tj. relativně dlouho před zahájením projednávané věci. Kasační opravný prostředek proti tomuto usnesení byl následně výše uvedeným usnesením ze dne 21. října 2013, Marcuccio v. Komise, zčásti odmítnut jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítnut jako zjevně neopodstatněný a žalobci byla na základě článku 90 jednacího řádu Tribunálu uložena náhrada ve výši 2 000 eur, neboť kasační opravný prostředek byl považován za zneužívající.

19      Vzhledem k výše uvedenému je dostatečně prokázáno, že p. A svým nerozvážným chováním v projednávané věci přispěl k tomu, že se žalobce nadále chová jako notorický sudič, což se vzhledem k neobyčejně vysokému počtu návrhů podaných k unijním soudům, jejichž množství nemohlo běžně pečlivému advokátovi uniknout, ukázalo jako velmi škodlivé pro řádný výkon spravedlnosti.

20      K dopisu p. A ze dne 23. prosince 2013 je dále nutné učinit následující poznámky. V tomto dopise uvádí, že „[ú]vahy zpochybňující skutečnost, že podání nesoucí [jeho] podpis byla sepsána [jím] samotným, jsou hrubě pomlouvačné, a navíc neuvážené a ničím nepodložené“ a že „je nezvyklé, aby [Soud] pronášel takto závažná a lehkomyslná tvrzení bez jakéhokoli ověření či důkazu na podporu takového názoru“.

21      Soud v tomto ohledu konstatuje:

–        že body 14, 17, 24, 25, 28, 32 až 38 a 42 žaloby v projednávané věci jsou slovo od slova totožné s body 4, 7, 14, 15, 18, 26 až 32 a 36 žaloby ve věci F‑67/12, Marcuccio v. Komise, předložené předchozím žalobcovým advokátem;

–        že až na drobné změny jsou body 13, 16, 18, 20, 22, 26 (druhá polovina), 27 (první řádek), 29, 30, 31, 39 (po doplnění čtyř řádků), 40 (první věta) a 41 (s doplňky) v podstatě totožné s body 3, 6 [první věta a pododstavec c)], 8, 9, 13, 16, 17, 19 (první čtyři řádky), 24, 25, 33, 34 a 35 žaloby ve věci F‑67/12.

22      Z toho plyne, že až na doplnění či odstranění několika vět je celá právní část na podporu žaloby (tj. body 26 až 42) v projednávané věci a velká část popisu skutkového stavu (body 1 až 25) buď totožná, nebo v podstatném rozsahu totožná s popisem právních a skutkových okolností obsaženým v dříve podané žalobě v řízení, ve kterém p. A žalobce nezastupoval. Za těchto podmínek se zdá být pravděpodobnější, že p. A na rozdíl od toho, co tvrdí, žalobu v projednávané věci nesepsal.

23      Pan A ve svém dopise také prohlašuje, že „z úvah [Soudu] je patrné […] jakési předjímání výsledku [ve věcech projednávaných před Soudem], jež takto předznamenává jejich zamítnutí, a to bez relevantního a meritorního posouzení, což je ve zjevném rozporu se společnými zásadami vycházejícími z ústavních tradic členských států“.

24      V tomto ohledu stačí konstatovat, že toto prohlášení p. A není skutkově podložené. Vyloučení právního zástupce účastníka řízení na základě čl. 32 odst. 1 jednacího řádu totiž sice nutí účastníka řízení ke změně právního zástupce, ale nijak nezasahuje do toho, jak Soud meritorně posoudí žalobu, kterou se musí zabývat, dokud ji žalobce nevezme zpět.

25      Za těchto podmínek má Soud s ohledem na obsah žaloby podané v projednávané věci a na její kontext za to, že je namístě použít v posuzovaném případě čl. 32 odst. 1 jednacího řádu, a to tak, že se p. A vyloučí z řízení a že se kopie tohoto usnesení zašle příslušným španělským a italským orgánům, kterým dotyčný podléhá.

Z těchto důvodů

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

rozhodl takto:

1)      V souladu s čl. 32 odst. 1 jednacího řádu se p. A vylučuje z řízení.

2)      Kopie tohoto usnesení se zasílá příslušným španělským a italským orgánům, kterým p. A podléhá.

V Lucemburku dne 22. května 2014.

* Jednací jazyk: italština.