ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(prvního senátu)
18. června 2015
CX
v.
Evropská komise
„Veřejná služba — Disciplinární řízení — Role a pravomoci disciplinární komise a OOJ — Disciplinární sankce — Přeřazení do nižší platové třídy následované rozhodnutím o povýšení — Přiměřenost sankce“
Předmět
:
Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se CX v podstatě domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 5. června 2012, kterým mu Evropská komise uložila sankci ve formě přeřazení z platové třídy AD 9 do platové třídy AD 8, a aby bylo Komisi uloženo nahradit škodu, která mu vznikla.
Rozhodnutí
:
Žaloba se zamítá. CX ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Shrnutí
Úředníci – Disciplinární režim – Řízení před disciplinární komisí – Lhůty stanovené v příloze IX služebního řádu – Lhůty, jež nejsou lhůtami pevnými – Pravidlo řádné správy
(Služební řád, příloha IX, čl. 22 odst. 1)
Úředníci – Disciplinární režim – Role a pravomoci disciplinární komise a orgánu oprávněného ke jmenování – Posouzení otázky, zda jsou vytýkané skutečnosti nepopíratelné
(Služební řád, příloha IX, články 18 a 25)
Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůty – Povinnost administrativy jednat v přiměřené lhůtě – Posouzení
(Služební řád, příloha IX)
Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Přeřazení do nižší platové třídy – Souvislost s rozhodnutím o povýšení, které bylo následně přijato ve vztahu k témuž úředníkovi
(Služební řád, články 45 a 86)
Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Přeřazení do nižší platové třídy – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Rozsah
(Služební řád, příloha IX, článek 9)
Lhůta stanovená v čl. 22 odst. 1 přílohy IX služebního řádu není lhůtou pevnou. Toto ustanovení zakotvuje pravidlo řádné správy, jehož účelem je v zájmu jak administrativy, tak úředníků zabránit neodůvodněnému prodlení v přijímání rozhodnutí, kterým se uzavírá disciplinární řízení. Z toho vyplývá, že disciplinární orgány jsou povinny vést disciplinární řízení s náležitou péčí a jednat tak, aby každý procesní úkon byl učiněn v přiměřené lhůtě ve vztahu k úkonu předcházejícímu. Nedodržení této lhůty, které musí být posouzeno jen v závislosti na konkrétních okolnostech věci, může vést ke zrušení aktu přijatého po uplynutí lhůty, zejména v případě porušení práva na obhajobu.
(viz bod 38)
Odkazy:Soud prvního stupně: rozsudky N v. Komise, T-198/02, EU:T:2004:101, bod 125, a François v. Komise, T-307/01, EU:T:2004:180, bod 47 a citovaná judikatura
Orgán oprávněný ke jmenování může prozkoumat a posoudit skutkové okolnosti, které jsou předmětem disciplinárního řízení, jiným způsobem, než je tomu ve stanovisku disciplinární komise, za podmínky, že toto své rozhodnutí podrobně odůvodní.
Žádné ustanovení služebního řádu totiž nestanoví, že stanovisko disciplinární komise k otázce, zda jsou vytýkané skutečnosti nepopíratelné, je závazné pro tento orgán. Ze znění článku 18 ve spojení s článkem 25 přílohy IX služebního řádu naopak vyplývá, že stanovisko disciplinární komise, která je poradním orgánem, není pro uvedený orgán v tomto ohledu závazné.
Článek 18 přílohy IX služebního řádu totiž nestanoví, že stanovisko disciplinární komise je stanoviskem, kterým se musí řídit orgán oprávněný ke jmenování.
Z článku 25 přílohy IX služebního řádu naproti tomu vyplývá, že uvedený orgán je oprávněn se opřít o skutková zjištění učiněná v konečném trestním rozhodnutí, i když dotčený úředník zpochybňuje věcnou správnost těchto skutkových okolností v průběhu disciplinárního řízení. Jinými slovy, normotvůrce měl v úmyslu omezit pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, pokud jde o posouzení otázky, zda jsou skutkové okolnosti, které jsou předmětem disciplinárního řízení, nepopíratelné, v konkrétním případě, v němž byla současně pro stejné skutkové okolnosti zahájena trestní stíhání. Naproti tomu nestanovil, že tento orgán se nemůže zcela nebo zčásti odchýlit od stanoviska disciplinární komise.
Disciplinární komise však není zbavena své zásadní funkce poradního orgánu a dotčený úředník má základní záruku, neboť uvedený orgán je povinen odůvodnit jakékoli rozhodnutí odchýlit se od stanoviska disciplinární komise, a to i v oblasti posouzení skutkových okolností.
(viz body 54 až 58)
Odkazy:Soudní dvůr: rozsudek F. v. Komise, 228/83, EU:C:1985:28, bod 16
Soud prvního stupně: rozsudek Stevens v. Komise, T-277/01, EU:T:2002:302, bod 76, a usnesení Di Rocco v. HSV, T-8/92, EU:T:1992:122, bod 28
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Bedin v. Komise, F-128/14, EU:F:2015:51, bod 30
Ze zásady řádné správy vyplývá, že disciplinární orgány mají povinnost vést disciplinární řízení s náležitou péčí a jednat tak, aby každý procesní úkon byl učiněn v přiměřené lhůtě ve vztahu k úkonu předcházejícímu. Nepřiměřená délka disciplinárního řízení může být důsledkem jak provádění předběžných administrativních šetření, tak disciplinárního řízení jako takového. Přiměřenost délky řízení musí být posuzována v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování žalobce i příslušných orgánů.
(viz bod 77)
Odkazy:Soud pro veřejnou službu: rozsudek A a G v. Komise, F-124/05 a F-96/06, EU:F:2010:2, body 390 až 393
Pokud je ve vztahu k úředníkovi přijato rozhodnutí, kterým je mu uložena disciplinární sankce ve formě přeřazení do nižší platové třídy, a následně rozhodnutí o povýšení se zpětnou účinností, jsou tato rozhodnutí dvěma odlišnými a nezávislými administrativními akty, které jsou založeny na dvou různých právních základech, jeden na článku 86 a druhý na článku 45 služebního řádu. Obě tato rozhodnutí tedy sledují odlišné a protichůdné cíle. Nikde ve služebním řádu není v tomto ohledu stanoveno, že disciplinární rozhodnutí o přeřazení do nižší platové třídy má automaticky přednost před pozdějším rozhodnutím o povýšení, pokud je osobou, které jsou obě tato rozhodnutí určena, stejný úředník nebo zaměstnanec.
Povýšení je kromě toho svou povahou právním aktem, který nepřipouští odkladnou ani rozvazovací podmínku a ani časové omezení. Mimo jiné ve světle článků 4 a 6 služebního řádu je totiž třeba mít za to, že služební řád neumožňuje dočasné povýšení úředníka nebo zaměstnance, například od 1. ledna daného roku do 1. července následujícího roku.
(viz body 95, 99 a 100)
Pokud jde o volbu disciplinární sankce, která má být uložena, orgán oprávněný ke jmenování není podle článku 9 přílohy IX služebního řádu oprávněn uložit dotčenému úředníkovi sankci tak, že mu přímo uloží, že je „zařazen“ do určité platové třídy, avšak je oprávněn jen dočasně nebo s konečnou platností jej přeřadit do nejbližší platové třídy nižší než třída, do které je tento úředník skutečně zařazen v době uložení uvedené sankce.
(viz bod 101)
ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(prvního senátu)
18. června 2015
CX
v.
Evropská komise
„Veřejná služba — Disciplinární řízení — Role a pravomoci disciplinární komise a OOJ — Disciplinární sankce — Přeřazení do nižší platové třídy následované rozhodnutím o povýšení — Přiměřenost sankce“
Předmět:
Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se CX v podstatě domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 5. června 2012, kterým mu Evropská komise uložila sankci ve formě přeřazení z platové třídy AD 9 do platové třídy AD 8, a aby bylo Komisi uloženo nahradit škodu, která mu vznikla.
Rozhodnutí:
Žaloba se zamítá. CX ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Shrnutí
Úředníci – Disciplinární režim – Řízení před disciplinární komisí – Lhůty stanovené v příloze IX služebního řádu – Lhůty, jež nejsou lhůtami pevnými – Pravidlo řádné správy
(Služební řád, příloha IX, čl. 22 odst. 1)
Úředníci – Disciplinární režim – Role a pravomoci disciplinární komise a orgánu oprávněného ke jmenování – Posouzení otázky, zda jsou vytýkané skutečnosti nepopíratelné
(Služební řád, příloha IX, články 18 a 25)
Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůty – Povinnost administrativy jednat v přiměřené lhůtě – Posouzení
(Služební řád, příloha IX)
Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Přeřazení do nižší platové třídy – Souvislost s rozhodnutím o povýšení, které bylo následně přijato ve vztahu k témuž úředníkovi
(Služební řád, články 45 a 86)
Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Přeřazení do nižší platové třídy – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Rozsah
(Služební řád, příloha IX, článek 9)
Lhůta stanovená v čl. 22 odst. 1 přílohy IX služebního řádu není lhůtou pevnou. Toto ustanovení zakotvuje pravidlo řádné správy, jehož účelem je v zájmu jak administrativy, tak úředníků zabránit neodůvodněnému prodlení v přijímání rozhodnutí, kterým se uzavírá disciplinární řízení. Z toho vyplývá, že disciplinární orgány jsou povinny vést disciplinární řízení s náležitou péčí a jednat tak, aby každý procesní úkon byl učiněn v přiměřené lhůtě ve vztahu k úkonu předcházejícímu. Nedodržení této lhůty, které musí být posouzeno jen v závislosti na konkrétních okolnostech věci, může vést ke zrušení aktu přijatého po uplynutí lhůty, zejména v případě porušení práva na obhajobu.
(viz bod 38)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky N v. Komise, T-198/02, EU:T:2004:101, bod 125, a François v. Komise, T-307/01, EU:T:2004:180, bod 47 a citovaná judikatura
Orgán oprávněný ke jmenování může prozkoumat a posoudit skutkové okolnosti, které jsou předmětem disciplinárního řízení, jiným způsobem, než je tomu ve stanovisku disciplinární komise, za podmínky, že toto své rozhodnutí podrobně odůvodní.
Žádné ustanovení služebního řádu totiž nestanoví, že stanovisko disciplinární komise k otázce, zda jsou vytýkané skutečnosti nepopíratelné, je závazné pro tento orgán. Ze znění článku 18 ve spojení s článkem 25 přílohy IX služebního řádu naopak vyplývá, že stanovisko disciplinární komise, která je poradním orgánem, není pro uvedený orgán v tomto ohledu závazné.
Článek 18 přílohy IX služebního řádu totiž nestanoví, že stanovisko disciplinární komise je stanoviskem, kterým se musí řídit orgán oprávněný ke jmenování.
Z článku 25 přílohy IX služebního řádu naproti tomu vyplývá, že uvedený orgán je oprávněn se opřít o skutková zjištění učiněná v konečném trestním rozhodnutí, i když dotčený úředník zpochybňuje věcnou správnost těchto skutkových okolností v průběhu disciplinárního řízení. Jinými slovy, normotvůrce měl v úmyslu omezit pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, pokud jde o posouzení otázky, zda jsou skutkové okolnosti, které jsou předmětem disciplinárního řízení, nepopíratelné, v konkrétním případě, v němž byla současně pro stejné skutkové okolnosti zahájena trestní stíhání. Naproti tomu nestanovil, že tento orgán se nemůže zcela nebo zčásti odchýlit od stanoviska disciplinární komise.
Disciplinární komise však není zbavena své zásadní funkce poradního orgánu a dotčený úředník má základní záruku, neboť uvedený orgán je povinen odůvodnit jakékoli rozhodnutí odchýlit se od stanoviska disciplinární komise, a to i v oblasti posouzení skutkových okolností.
(viz body 54 až 58)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek F. v. Komise, 228/83, EU:C:1985:28, bod 16
Soud prvního stupně: rozsudek Stevens v. Komise, T-277/01, EU:T:2002:302, bod 76, a usnesení Di Rocco v. HSV, T-8/92, EU:T:1992:122, bod 28
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Bedin v. Komise, F-128/14, EU:F:2015:51, bod 30
Ze zásady řádné správy vyplývá, že disciplinární orgány mají povinnost vést disciplinární řízení s náležitou péčí a jednat tak, aby každý procesní úkon byl učiněn v přiměřené lhůtě ve vztahu k úkonu předcházejícímu. Nepřiměřená délka disciplinárního řízení může být důsledkem jak provádění předběžných administrativních šetření, tak disciplinárního řízení jako takového. Přiměřenost délky řízení musí být posuzována v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování žalobce i příslušných orgánů.
(viz bod 77)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek A a G v. Komise, F-124/05 a F-96/06, EU:F:2010:2, body 390 až 393
Pokud je ve vztahu k úředníkovi přijato rozhodnutí, kterým je mu uložena disciplinární sankce ve formě přeřazení do nižší platové třídy, a následně rozhodnutí o povýšení se zpětnou účinností, jsou tato rozhodnutí dvěma odlišnými a nezávislými administrativními akty, které jsou založeny na dvou různých právních základech, jeden na článku 86 a druhý na článku 45 služebního řádu. Obě tato rozhodnutí tedy sledují odlišné a protichůdné cíle. Nikde ve služebním řádu není v tomto ohledu stanoveno, že disciplinární rozhodnutí o přeřazení do nižší platové třídy má automaticky přednost před pozdějším rozhodnutím o povýšení, pokud je osobou, které jsou obě tato rozhodnutí určena, stejný úředník nebo zaměstnanec.
Povýšení je kromě toho svou povahou právním aktem, který nepřipouští odkladnou ani rozvazovací podmínku a ani časové omezení. Mimo jiné ve světle článků 4 a 6 služebního řádu je totiž třeba mít za to, že služební řád neumožňuje dočasné povýšení úředníka nebo zaměstnance, například od 1. ledna daného roku do 1. července následujícího roku.
(viz body 95, 99 a 100)
Pokud jde o volbu disciplinární sankce, která má být uložena, orgán oprávněný ke jmenování není podle článku 9 přílohy IX služebního řádu oprávněn uložit dotčenému úředníkovi sankci tak, že mu přímo uloží, že je „zařazen“ do určité platové třídy, avšak je oprávněn jen dočasně nebo s konečnou platností jej přeřadit do nejbližší platové třídy nižší než třída, do které je tento úředník skutečně zařazen v době uložení uvedené sankce.
(viz bod 101)