22.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 85/11

1)

Je třeba vykládat čl. 12 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (1) ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis“) tím způsobem, že zakládá příslušnost k řízení o rodičovské zodpovědnosti i v případě, že neprobíhá žádné další související řízení (tj. „jiné řízení, než která jsou uvedena v odstavci 1“)?

A v případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

Je třeba čl. 12 odst. 3 nařízení Brusel II bis vykládat tím způsobem, že výslovným či jiným jednoznačným přijetím příslušnosti se rozumí i situace, kdy strana, která řízení nezahájila, podá samostatný návrh na zahájení řízení v téže věci, avšak vzápětí při prvním úkonu, který jí náleží, namítá nepříslušnost soudu v řízení dříve zahájeném k návrhu jiné strany?