10.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/3

1)

Má být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 765/2006 (1) vykládán v tom smyslu, že orgán příslušný k uplatňování výjimky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení disponuje při rozhodování o udělení této výjimky neomezenou rozhodovací pravomocí?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, jakými kritérii se má takový orgán řídit a jaká kritéria jsou pro něj závazná při rozhodování o udělení výjimky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006?

3)

Má být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 vykládán v tom smyslu, že orgán příslušný k udělování výše uvedené výjimky je při rozhodování o udělení této výjimky oprávněn či povinen zohlednit, mimo jiné, skutečnost, že osoby žádající o tuto výjimku usilují o uplatnění svých základních práv (v projednávané věci práva na soudní ochranu), přičemž musí rovněž zajistit, že v případě udělení výjimky v konkrétním případě nebude zmařen účel uložené sankce a že výjimka nebude zneužita (například, je-li částka určená k zajištění soudní ochrany zjevně nepřiměřená vzhledem k rozsahu poskytovaných právních služeb)?

4)

Má být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 vykládán v tom smyslu, že jedním z důvodů pro neudělení výjimky uvedené v tomto ustanovení může být skutečnost, že finanční prostředky, ohledně jejichž použití má být tato výjimka udělena, byly získány nezákonným způsobem?