23.3.2013 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 86/14 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 31. ledna 2013 Spolkovou republikou Německo proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 21. listopadu 2012 ve věci T-270/08, Spolková republika Německo v. Evropská komise
(Věc C-54/13 P)
2013/C 86/22
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze, zmocněnec, C. von Donat, J. Lipinsky, advokáti)
Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království, Nizozemské království, Francouzská republika
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
1) |
zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 21. listopadu 2012 ve věci T-270/08 — Spolková republika Německo, Španělské království (vedlejší účastník řízení), Francouzská republika (vedlejší účastnice řízení) a Nizozemské království (vedlejší účastník řízení) proti Evropské komisi — z důvodu zrušení rozhodnutí Komise C(2008) 1615 final ze dne 29. dubna 2008, kterým se snižuje finanční podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), poskytnutá původně na operační program spadající pod cíl 1 (1994–1999), týkající se Berlína (východ) ve Spolkové republice Německo a zrušit rozhodnutí Komise C(2008) 1615 final ze dne 29. dubna 2008, kterým se snižuje finanční podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), poskytnutá původně na operační program spadající pod cíl 1 (1994–1999), týkající se Berlína (východ) ve Spolkové republice Německo, které bylo napadeno ve věci T-270/08; |
2) |
uložit Komisi náhradu nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku čtyři důvody.
První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál porušil čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 (1) ve spojení s článkem 1 nařízení č. 2988/95 (2) a zásadu svěření pravomocí (bývalý článek 5 ES, nyní čl. 5 odst. 2 SEU, článek 7 SFEU), protože v napadeném rozsudku vycházel v rozporu s právem z toho, že i čistě administrativní chyby vnitrostátních orgánů mohou představovat „nesrovnalosti“, které Komisi opravňují provést finanční opravu podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál dále porušil čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 ve spojení se zásadou svěření pravomocí (čl. 5 odst. 2 SEU, článek 7 SFEU), protože v rozporu s právem Komisi přiznal pravomoc provádět extrapolované finanční opravy (první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku). I tehdy, pokud by ale z článku 24 nařízení č. 4253/88 bylo možné vyvodit pravomoc Komise provádět extrapolované krácení, Tribunál v rozporu s právem potvrdil způsob, jakým byla extrapolace v projednávaném případě provedena. Komise jednak nebyla oprávněna chyby, které vytkla, považovat za systematické pro celý operační program a zjištěnou míru chybovosti extrapolovat na celý program. Komise dále nebyla oprávněna použít postup namátkové kontroly pro krácení celého programu prostřednictvím extrapolace (druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku). Komise krom toho prostřednictvím extrapolace nereprezentativních chyb a paušálními opravami provedla nepřiměřené krácení finanční účasti na operačním programu (třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku).
Třetí důvod kasačního opravného prostředku: Napadený rozsudek Tribunálu porušuje dále čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 ve spojení se zásadou svěření pravomocí, protože se zdá, že Tribunál v rozporu s právem předpokládal, že Komise má pravomoc provést paušální finanční opravy (první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku). I pokud by takováto pravomoc provést paušální finanční opravy existovala, Tribunál v projednávaném případě v rozporu s právem potvrdil provedení nepřiměřené paušální opravy (druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku).
Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál konečně porušil povinnost uvést řádné odůvodnění ve smyslu článku 81 jednacího řádu ve spojení s článkem 36 a čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora, protože z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se Tribunál zabýval argumentací navrhovatelky týkající se nepřípustnosti paušálních finančních oprav (první část druhého žalobního důvodu) resp. jaké úvahy Tribunálu byly základem pro zamítnutí této argumentace.
(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1).
(2) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L. 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340).