Věc C‑615/13 P

ClientEarth

a

Pesticide Action Network Europe (PAN Europe)

v.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)

„Kasační opravný prostředek — Přístup k dokumentům orgánů Evropské unie — Nařízení (ES) č. 1049/2001 — Článek 4 odst. 1 písm. b) — Nařízení (ES) č. 45/2001 — Článek 8 — Výjimka z práva na přístup — Ochrana osobních údajů — Pojem ‚osobní údaje‘ — Podmínky předávání osobních údajů — Jména autorů jednotlivých připomínek k návrhu pokynů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) týkajících se odborné literatury, která má být připojena k žádostem o povolení uvádět na trh přípravky na ochranu rostlin — Odepření přístupu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2015

1. Orgány Evropské unie – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení č. 45/2001 – Pojem „osobní údaje“ – Jména osob, které v rámci profesní činnosti předložili agentuře Unie připomínky k návrhu – Zahrnutí

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001, čl. 2 písm. a)]

2. Orgány Evropské unie – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení č. 45/2001 – Žádost o přístup k osobním údajům – Povinnost prokázat nezbytnost předání dotyčných údajů – Rozsah – Uplatnění zásady transparentnosti – Nutnost uplatnit konkrétní tvrzení týkající se daného případu

   [Článek 1 SEU a čl. 11 odst. 2 SEU; článek 15 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001, čl. 2 písm. a) a čl. 8 písm. b)]

3. Orgány Evropské unie – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení č. 45/2001 – Žádost o přístup k osobním údajům – Povinnost určit, zda jsou poškozeny legitimní zájmy subjektu údajů – Rozsah

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001, čl. 8 písm. b)]

1.  Co se týče pojmu „osobní údaje“ podle čl. 2 písm. a) nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů, nemůže okolnost, že určité informace spadají do kontextu profesní činnosti, tyto informace zbavit kvalifikace souboru osobních údajů. V tomto ohledu je v souvislosti s připomínkami k návrhu pokynů, které agentuře Unie předložili externí odborníci, nutno shledat, že sdělení jejich jmen, na jehož základě lze s jednotlivými konkrétními odborníky spojit jednotlivé připomínky, představuje informace o identifikovaných fyzických osobách, a tudíž soubor osobních údajů ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 45/2001. Stejně tak skutečnost, že totožnost dotyčných odborníků i vznesené připomínky již byly zveřejněny na internetových stránkách Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, neznamená, že by dotčené informace již neměly být takto kvalifikovány.

   Pojmy „osobní údaje“ ve smyslu citovaného čl. 2 písm. a) a „údaje o soukromí“ navíc nelze směšovat. Argument, podle kterého dotčené informace nespadají do soukromí dotyčných odborníků, je tudíž irelevantní. Nesouhlas subjektu údajů se zpřístupněním dotčených informací navíc není základním znakem pojmu „osobní údaje“. Kvalifikace informací o určité osobě coby osobního údaje proto není závislá na existenci takového nesouhlasu.

   (viz body 27–33)

2.  Pokud žádost usiluje o přístup k osobním údajům ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů, jsou ustanovení tohoto nařízení, zejména jeho čl. 8 písm. b), plně použitelná. Ze samotného znění citovaného čl. 8 písm. b) plyne, že toto ustanovení podmiňuje předání osobních údajů splněním dvou kumulativních podmínek. V této souvislosti přísluší nejprve žadateli o předání údajů, aby prokázal jeho nezbytnost. Je‑li tato nezbytnost prokázána, musí poté dotyčný orgán ověřit, že není důvod domnívat se, že mohou být dotčeným předáním poškozeny legitimní zájmy subjektu údajů. Není-li takového důvodu, je třeba požadované údaje předat, zatímco v opačném případě musí dotyčný orgán při svém rozhodování o žádosti o přístup zvážit jednotlivé dotčené zájmy.

   V případě žádosti o přístup ke jménům odborníků, kteří vznesli připomínky k návrhu pokynů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), je nezbytnost předání těchto údajů prokázána podloženým argumentem vycházejícím ze skutečnosti, že zpřístupnění těchto informací bylo za okolností vyznačujících se atmosférou nedůvěry vůči EFSA nezbytné k zajištění transparentnosti procesu přijímání aktu, jenž měl mít důsledky pro činnost hospodářských subjektů, a konkrétně k posouzení způsobu, jakým mohli jednotliví odborníci, kteří se daného procesu účastnili, ovlivnit svým odborným stanoviskem obsah tohoto aktu. Transparentnost procesu přijímání aktu takové povahy, vedeného orgánem veřejné moci, přispívá totiž k tomu, aby tento orgán získal větší legitimitu v očích adresátů tohoto aktu a aby vzrostla jejich důvěra v tento orgán a rovněž aby byla posílena jeho odpovědnost ve vztahu k občanům v demokratickém systému. V tomto ohledu je získání jmen odborníků nezbytné k tomu, aby mohla být prakticky ověřena nestrannost všech jednotlivých odborníků při plnění jejich odborných úkolů pro EFSA.

   Naproti tomu poukaz na existenci obecného požadavku transparentnosti plynoucího z článku 1 SEU, čl. 11 odst. 2 SEU a článku 15 SFEU s cílem prokázat nezbytnost předání dotčených údajů není dostatečné k prokázání nezbytnosti poskytnutí dotčených informací, neboť cíli transparentnosti nelze v obecné rovině přiznat automatickou přednost před právem na ochranu osobních údajů.

   (viz body 44, 46, 47, 50–53, 55–58)

3.  Ohledně druhé podmínky pro předání osobních údajů, stanovené v čl. 8 písm. b) nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů, je třeba konstatovat, že dotyčný úřad má povinnost posoudit, zda požadované zpřístupnění může konkrétně a skutečně ohrozit chráněný zájem.

   V tomto ohledu je tvrzení, podle kterého by zpřístupnění jmen odborníků, kteří vznesli připomínky k návrhu pokynů agentury Unie, mohlo vést k zásahu do soukromí a osobnosti uvedených odborníků, obecnou úvahou, která jinak není podepřena žádnou konkrétní okolností dané věci. Takové zpřístupnění by právě naopak samo umožnilo vyvrátit podezření z podjatosti anebo by případně dotčeným odborníkům poskytlo příležitost napadnout – podle okolností i prostřednictvím dostupných procesních prostředků – opodstatněnost takových tvrzení o podjatosti. Kdyby takové – důkazy nepodložené – tvrzení bylo přijato, mohlo by být v obecné rovině uplatňováno na všechny případy, kdy některý orgán nebo instituce Evropské unie obdrží před přijetím aktu s důsledky pro činnost hospodářských subjektů působících v odvětví dotčeném daným aktem stanovisko odborníků, a to bez ohledu na to, o které odvětví by se jednalo. Takový výsledek by byl v rozporu s požadavkem striktního výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům v držení orgánů, jenž ukládá povinnost konstatovat nebezpečí konkrétního a skutečného ohrožení chráněného zájmu.

   (viz body 69, 70)