Věc C‑534/13

Ministero dell’Ambiente e della Tutela del Territorio e del Mare a další

v.

Fipa Group Srl a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Řízení o předběžné otázce — Článek 191 odst. 2 SFEU — Směrnice 2004/35/ES — Odpovědnost za životní prostředí — Vnitrostátní právní úprava, která nestanoví možnost správních orgánů uložit vlastníkům znečištěných pozemků, kteří k tomuto znečištění nepřispěli, povinnost provést preventivní a nápravná opatření a stanoví pouze povinnost nahradit náklady vynaložené na zásahy uskutečněné správním orgánem — Slučitelnost se zásadou ‚znečišťovatel platí‘, zásadami obezřetnosti a prevence a zásadou odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. března 2015

1. Životní prostředí – Prevence a náprava škod na životním prostředí – Zásada „znečišťovatel platí“ – Článek 191 odst. 2 SFEU – Možnost vnitrostátních orgánů odvolávat se na uvedené ustanovení s cílem ukládat preventivní a nápravná opatření – Neexistence

   (Článek 191 odst. 2 SFEU a článek 192 SFEU)

2. Životní prostředí – Prevence a náprava škod na životním prostředí – Odpovědnost za životní prostředí – Směrnice 2004/35 – Zásada „znečišťovatel platí“ – Nemožnost identifikovat osobu odpovědnou za znečištění pozemku nebo nemožnost vynutit na ní přijetí nápravných opatření – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost vlastníků znečištěných pozemků, kteří k tomuto znečištění nepřispěli, nahradit náklady vynaložené na zásahy uskutečněné příslušným orgánem – Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35)

1.  Vzhledem k tomu, že se čl. 191 odst. 2 SFEU, který obsahuje zásadu „znečišťovatel platí“, vztahuje na činnost Unie, nemohou se jednotlivci tohoto ustanovení jako takového dovolávat za účelem vyloučení použití vnitrostátní právní úpravy, jež upravuje oblasti spadající do politiky životního prostředí, pokud není použitelná žádná unijní právní úprava přijatá na základě článku 192 SFEU vztahující se speciálně na dotčenou situaci.

   Stejně tak se na čl. 191 odst. 2 SFEU nemohou odvolávat orgány příslušné v oblasti životního prostředí s cílem ukládat v případě neexistence vnitrostátního právního základu preventivní a nápravná opatření.

   (viz body 40, 41)

2.  Směrnice 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě nemožnosti identifikovat osobu odpovědnou za znečištění pozemku nebo v případě nemožnosti vynutit na ní přijetí nápravných opatření neumožňuje příslušnému orgánu uložit povinnost provést preventivní a nápravná opatření vlastníkovi tohoto pozemku, který není odpovědný za znečištění, přičemž tento vlastník je pouze povinen nahradit náklady související s opatřeními přijatými příslušným orgánem v mezích tržní hodnoty pozemku stanovené po provedení těchto zásahů.

   (viz bod 63 a výrok)

Věc C‑534/13

Ministero dell’Ambiente e della Tutela del Territorio e del Mare a další

v.

Fipa Group Srl a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Řízení o předběžné otázce — Článek 191 odst. 2 SFEU — Směrnice 2004/35/ES — Odpovědnost za životní prostředí — Vnitrostátní právní úprava, která nestanoví možnost správních orgánů uložit vlastníkům znečištěných pozemků, kteří k tomuto znečištění nepřispěli, povinnost provést preventivní a nápravná opatření a stanoví pouze povinnost nahradit náklady vynaložené na zásahy uskutečněné správním orgánem — Slučitelnost se zásadou ‚znečišťovatel platí‘, zásadami obezřetnosti a prevence a zásadou odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. března 2015

1. Životní prostředí — Prevence a náprava škod na životním prostředí — Zásada „znečišťovatel platí“ — Článek 191 odst. 2 SFEU — Možnost vnitrostátních orgánů odvolávat se na uvedené ustanovení s cílem ukládat preventivní a nápravná opatření — Neexistence

   (Článek 191 odst. 2 SFEU a článek 192 SFEU)

2. Životní prostředí — Prevence a náprava škod na životním prostředí — Odpovědnost za životní prostředí — Směrnice 2004/35 — Zásada „znečišťovatel platí“ — Nemožnost identifikovat osobu odpovědnou za znečištění pozemku nebo nemožnost vynutit na ní přijetí nápravných opatření — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost vlastníků znečištěných pozemků, kteří k tomuto znečištění nepřispěli, nahradit náklady vynaložené na zásahy uskutečněné příslušným orgánem — Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35)

1.  Vzhledem k tomu, že se čl. 191 odst. 2 SFEU, který obsahuje zásadu „znečišťovatel platí“, vztahuje na činnost Unie, nemohou se jednotlivci tohoto ustanovení jako takového dovolávat za účelem vyloučení použití vnitrostátní právní úpravy, jež upravuje oblasti spadající do politiky životního prostředí, pokud není použitelná žádná unijní právní úprava přijatá na základě článku 192 SFEU vztahující se speciálně na dotčenou situaci.

   Stejně tak se na čl. 191 odst. 2 SFEU nemohou odvolávat orgány příslušné v oblasti životního prostředí s cílem ukládat v případě neexistence vnitrostátního právního základu preventivní a nápravná opatření.

   (viz body 40, 41)

2.  Směrnice 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě nemožnosti identifikovat osobu odpovědnou za znečištění pozemku nebo v případě nemožnosti vynutit na ní přijetí nápravných opatření neumožňuje příslušnému orgánu uložit povinnost provést preventivní a nápravná opatření vlastníkovi tohoto pozemku, který není odpovědný za znečištění, přičemž tento vlastník je pouze povinen nahradit náklady související s opatřeními přijatými příslušným orgánem v mezích tržní hodnoty pozemku stanovené po provedení těchto zásahů.

   (viz bod 63 a výrok)